Petruv blog

📸 První den mého výletu do Polska jsem se vydal z Jeseníku do Bílé Vody, odkud jsem pokračoval stále na sever po polském území do města Wroclaw. Projel jsem obce Zloty Stok, proslavenou těžbou zlata, Kamieniec Zabkowicki s palácem Marianny Oranžské, Ziebice s městskou bránou z 15. stoleti a impozantní bazilikou sv. Jiří, Henrykóv s klášterním komplexem a Strzelin s radniční věží a rotundou sv. Gottharda.

Poslední den patřil návratu z deštivého Štramberku. Po vedlejších cestách jsme se vydali na Frýdek-Místek, odkud pak po cyklostezkách, vedoucí podél řeky Ostravice, do Vratimova. Poslední část pak vedla přes jižní část Ostravy na nádraží Ostrava-Svinov.

Čtvrtý den patřil již odjezdu z Valašska. Přes zámek a soutok Bečvy ve Valašském Meziříčí, zámek v Hustopeči nad Bečvou, rozhlednu v Blahutovicích, zábavnou cyklostezku u Jeseníku nad Odrou, náměstí v Novém Jičíně, až ke Štramberské Trúbě ve Štramberku.

Dovolenou na Valašsku jsme plánovali s Yvett delší dobu, ale kvůli mému zdravotnímu stavu jsme nevěděli kdy se zde vypravíme. Nakonec se všechno seběhlo narychlo, takže jsme trasy, ubytování, vybírali na poslední chvíli. Ubytování jsme nakonec našli ve středu Valašska, Vsetíně. Během našeho pobytu jsme navštívili rozhledny Vartovna, Miloňová, Kelčský Javorník, Blahutovice, galerii soch v Pluskovci, podívali se na Soláň a další místa.

Třetí putování po vrcholech Vrchařské koruny Oderska (VKO) nás zavedlo na Vítkovsko, kopcovité a poněkud drsné oblasti, kde se nachází pozůstatky dříve významných míst, ale nyní se nám zdála oblast opuštěná. Bylo sice období koronaviru, ale ani žádné okénko občerstvení jsme nenašli otevřené. Původně jsme také mysleli, že trasa bude nenáročná, ale nakonec nám dala hodně zabrat.

Druhý cyklovýlet za vrcholy Vrchařské koruny Oderska (VKO), který vedl z Olomouce do Krnova byl už o poznání náročnější jak ten první  od Ostravy do Krnova a také jsme více využili horské kolo.

První vyjížďku za vrcholy Vrchařské koruny Oderska (VKO) jsme zvolili cestu přes Kozmické ptačí louky,  památník odboje slezského lidu na Ostré hůrce, zámek Raduň, PP Otická sopka a větrný mlýn v Litultovicích.

Vrchařská koruna Krnovska  (VKK) je primárně cykloturistický projekt, nikoliv závod. Úkolem je navštívit 20 určených vrcholů v období od 1 března do 30. listopadu 2020 a na těchto vrcholech se vyfotit jako důkaz navštívení dotyčného místa. S Yvett jsme ale začali plnit vrcholy hned z počátku a 12. dubna jsme už měli tak splněno. Start a cíl našich vyjížděk byl z Krnova a během 9 jízd jsme najeli 500 km a nastoupali 5750 m. Opět jsme poznali nová místa a to jsme si mysleli, že Krnovsko už známe :). 

Nejvyšším vrcholem hřebenů obklopujících údolí Valštejna a Ztracené Vody (u Města Albrechtic) je Jindřichova vyhlídka s výškou 794 m n. m. Místo moc není známé, protože až donedávna bylo zalesněné a výhledy byli tak skryté. Nevede zde ani žádná turistická značka, jen bývalá lesní cesta, jejíž poslední část na vrchol nenajdete ani na mapy.cz.

Letos to se mnou kondicí nevypadá úplně nejlépe a proto, když mě kamarád Ajfel pozval na vyjížďku po Jesenických kopcích, dlouho jsem váhal, zda tuto nabídku přijmout.

Na Velikonoční svátky se vydáváme s přáteli za dalšími vrcholy letošní Vrchařské koruny Krnovska , kterými dnes jsou sopky v blízkosti Bruntálu. Jesenické sopky jsou z geologického hlediska velice mladé.  Uhlířský vrch, Venušina sopka a Velký Roudný soptily ještě před 1,5 - 2 miliony let. Sopky začaly vznikat počátkem pleistocénu (na přelomu třetihor a čtvrtohor) jako stratovulkány, které prorazily silné spodnokarbonské vrstvy dosahující stáří okolo 320 miliónů let. Sopky tedy vznikaly v období, kdy naší krajinou začínal kráčet člověk neandrtálský, známý jako lovec mamutů a jsou tak nejmladšími geologickými útvary v České republice.

Spolu s dalšími kamarády z VKK jsme se vydali vlakem do Frenštátu pod Radhoštěm, odkud jsme se vydali na Pustevny.

Poslední den patřil návratu domů se Zdeňkem a Milanem přes Přerov, Hranice do Ostravy-Svinova.

V letošním říjnu je daleko lepší počasí pro podzimní výlety na kole než v loňském roce a proto se s přáteli vydáváme k přehradě Slezská Harta. Z Krnova vede ke Slezské Hartě cyklotrasa č.503 a tak se po ní vydáváme nejdříve po vedlejší silnici do Zátoru, odkud začínáme stoupat lesní cestou na Leskovec nad Moravicí. Cesta vede většinou po dobře sjízdné starší asfaltové cestě. Nejhorší je úsek v první části, kdy od podjezdu železniční tratě ke ke křižovatce nad Miloticemi nad Opavou vede po kamenité, za mokra obtížněji sjízdnější trati.

Třetí, poslední den našeho srazu už byla vlastně zpáteční cesta přes Suchý vrch, Štíty do Zábřehu na Moravě.

Poslední čtvrtá etapa už nebyla tak zajímavá jak předešlé dvě etapy. Vedla po vedlejších cestách přes hřeben Nízkého Jeseníku a prakticky mimo větší města. Protože jsem na rozdíl od Petra a Vláďi nejel do Opavy ale do Krnova, musel jsem se rozhodnout kde přejedu hřeben Nízkých Jeseníků, pak už jen zbývalo dojet po známých cestách domů. Na výběr jsem měl již projetou cestu v blízkosti Rešovských vodopádů, kolem hradu Sovinec, na Huzovou nebo ještě pro mě neznámé stoupání na Tvrdkov.

Poté co jsme v druhé etapě spatřili chrám sv.Barbory v Kutné Hoře, hřebčín starokladrubských koní v Kladrubech, zámek a Perštýnské náměstí v Pardubicích a Vysoké Mýto s jejíma věžemi, přišla třetí den na řadu opět zajímavá etapa.  Nádherná Smetanova Litomyšl, rozhledna na Kozlovském kopci, cyklostezka po trati bývalé železnice, ...

Poslední den nás čekala již jen cesta domů. Původně jsem chtěl skončit až v Ostravě, ale počasí bylo proti tomu a tak jsem skončil tam, kde jsem začal, v Havířově.

Koncem července vyrážím s přáteli z Cyklobandy na víkendové setkání ve slovenské Oščadnici, která se nachází kousek za Čadcou.

Koncem července vyrážím s Petrem Mazúrem a Vladimírem "Puritem" Kněžíkem na plánovaný víkend po jesenických kopcích za vrcholy Vrchařské koruny Jesenicka .