Petruv blog

🚴 Vydat se na Dlouhé stráně z Krnova jsem si netroufl a proto jsem se přesunul vlakem do Branné. Odtud jsem přes Přemyslovské sedlo, Dlouhé stráně, Červenohorské sedlo, Videlské sedlo a "Karlovický brdek" po 114 km a 2 269 nastoupaných metrech vrátil zpátky do Krnova.

Sobotní výlet patřil nejdříve výstupu z Veřovic na Velký Javorník. V druhé části dne jsme přesunuli ke Štramberku (Bílá hora, jeskyně Šipka) .

Dnešní cesta nás provedla z Červenohorského sedla pod Červenou horu a přes Kamenné oko na sedlo Trojmezí. Na zpáteční cestě na nás čekala Vozka a Vřesová studánka.

Třetí den jsme vyrazili na kole. Přes Zermatt a kolem stanic lanovek Sunnegga a Blauferd jsme vystoupali na Unterrothorn (3101 m.), nejvyšší bod lyžařského areálu Zermatt-Rothorn. Zde se nachází také restaurace, kde lze přistát s vrtulníkem.

Po roce jsme s kamarády zavítali do obce Nová Lesná, odkud jsme se první den vydali přes Popradské pleso k rozc. pri Zabom potoku, odkud jsme přes Žabie pleso stoupali na chatu pod Rysmi. Od chaty jsem pak ještě pokračoval přes sedlo Váha na vrchol Rysy (2499,6 m.).

Poslední náš den v Dolomitech jsme strávili pod hřebenem Padoi, naproti ledovce Marmolada. Po prudším výšlapu od jezera Fedaia na Porta Vescovo (2478 m) jsme pokračovali k chatě Padon, odkud jsme si odskočili k Bivaku Bontadini, kde se nachází tunely ve skále, vykopané vojáky v 1. světové válce. Po návratu zpět k chatě jsme poté sešli zpátky k jezeru Fedaia. Navečer jsme ukončili náš pobyt v městečku Canazei.

↝ Třetí den jsme si trochu odpočinuli. Využili jsme pěkného počasí a vyjeli lanovkou na hřeben Marmolady  Punta Rocca (3265 m). Panoramatická terasa nám nabídla nádherný 360° vyhled. Na mezistanici  Serauta (2950 m), jsme navštívili muzeum bojů za 1. světové války.

↝ Druhý den patřil zdolání třítisícového vrcholu Piz Boè. Po náročném stoupání ze sedla Pordoi (2239 m) k masivu Sella a po části podél tohoto masivu, jsme museli zdolat náročný žleb Risa de Pigolerz. Ani poslední část ale nebyla o moc lehčí a i díky vyšší nadmořské výšce jsme byli rádi za odpočinek na vrcholu Piz Boè (3152 m). Po prudším sestupu jsme pozvolna přišli měsíční krajinou k chatě Forcella Pordoi. Poslední výškové metry jsme pak nastoupali k horní stanici lanovky na náhorní plošině Sass Pordoi (2950 m).

↝ Ze sedla Karerpass neboli Passo di Costalungo (1758 m) výstup k chatě Rif. Paolina (2125 m), kolem bronzového orla - památníku  Cristomannos (2280 m), přechod pod mohutnou západní stěnou Rotwand / Roda di Vael (2806 m) do sedla Vajolonpass (2560 m). Sestup k chatě Rif. Roda di Vael (2280 m) a zpět do sedla Karerpass.

Druhý a také poslední den prodlouženého víkendu ve Vysokých Tatrách jsme měli štěstí na lístek i počasí a mohli jsme tak vidět Tatry z Lomnického štítu. Při sestupu ze Skalnaté doliny jsme se zastavili na Velké Svišťovce a při Chatě pri Zelenom plese.

Třetí den pobytu na Valašsku jsme nechali kola na hotelu a autobusem se přesunuli na Tesák. Od turistické chaty jsme nastoupali pěkné metry až k rozhledně Kelčský Javorník. Po návratu do Vsetína jsme se pak ještě prošli po městě .  Než jsem dopsal tento článek, bohužel chata 29.1.22 vyhořela :(

Na konci vánočních svátků bylo třeba vyvětrat si hlavu a udělat něco pro svoji kondici.  Předpověď počasí slibovala slunečný den a proto jsem si vybral trasu mezi Skřítkem a Pradědem. Částí té  nejkrásnější a nejzajímavější hřebenové trase v Jeseníkách, která jinak vede dále přes Červenohorské sedlo, Šerák do Ramzové.  V zimě jsem šel tuto část před pěti lety, viz  článek .

Druhý říjnový víkend už je studený, ráno je stupeň nad nulou, ale počasí slibuje slunečné počasí a tak se s Yvett a Pepou vydáváme na druhý nejvyšší vrchol Slezských Beskyd (Beskid Śląski) Barania Gora (1220 m.n.m.).

Po loňském zimním výletu na Králický Sněžník (Polsky Śnieżnik) z české strany jsme si s přáteli řekli, že tentokrát vyzkoušíme výstup z polské strany.  Masiv Králického Sněžníku je propleten hustou sítí turistických a cyklistických tras. Větší města v okolí jsou Międzygórze, Stronie Śląskie, Kletno, Sienna a Bolesławów, Staré Město, Dolní Morava. Existuje spousta možností, jak zdolat vrchol Králický Sněžník, a to jak z polské, tak z české strany.

Dnešní výlet patřil zimnímu výšlapu na sněžnicích z Červenohorského sedla, přes kamenné okno, Vozku, Keprník zpět na sedlo.

Na dnešní prosincový den jsme se vydali na část Jesenické hřebenovky, která celá vede od Skřítku, přes Praděd na Červenohorské sedlo, případně dál přes Šerák do Ramzové (nebo naopak). Původní plán byl okruh byl po hřebenovce přes Pecný na Jelení studánku a odtud sejít přes Alfrédku zpět na Skřítek. Počasí nám ale nakonec změnilo naše plány.

Druhý den našeho pobytu v Zakopane patřil návštěvě jednoho z největších a nejkrásnějších tatranských ples Czarny Staw Gąsienicowy a přechodu přes Malý Kościelec  k dalším plesům  Gąsienicowej doliny.

Týden poté co jsme se vrátili s Yvett ze Šumavy, jsme se vydali s přáteli do nejvýše položeného města v Polsku, kterému se přezdívá hlavní zimní město Polska. Jedná se o nejdůležitější polské středisko horské turistiky a lyžování a ročně ho navštíví kolem tří milionů turistů.  Ano jedná se Zakopane, město s cca 27 000 obyvateli, které leží na jihu Polska,  v  Malopolském vojvodství. G eomorfologicky patří k západním Tatrám. První den našeho pobytu v Polských Tatrách jsme prochodili po nejznámějších vrcholech polských Tater (kromě Rysů). Vystoupali jsme ke 15 metrovému kříži na Giewontu, odkud jsme pokračovali po Polsko-slovenské hřebenové cestě na Kasprowy Wierch.

Druhý den pobytu v Železné Rudě jsme se vydali Šumavláčkem k Černému jezeru, odkud jsme se již po svých pokračovali k rozhledně na vrchu Špičák (1202 m.), dále k Čertovu jezeru a svezli jsme se kousek také jednosedačkovou lanovkou na Pancíř.

První den našeho pobytu jsme si Yvett zajeli kousek za hranice na Großer Arber (česky Velký Javor), za krásnými výhledy do okolí a také k jezeru Großer Arbersee, které se nachází na úbočí této hory a které bylo vytvořené během poslední doby ledové.