Petrův blog

🥾 Po dlouhé době jsem se vrátil do Rychlebských hor,  které leží ukryté v nejzazším koutě západního Slezska.   Jejich odlehlost z nich činí dost možná nejopuštěnější pohoří v Česku.  Nečekejte tu masivní infrastrukturu, velké hotely ani davy turistů; je to kraj zaslíbený těm, kteří hledají ticho, samotu a dotek neporušené přírody. Naším hlavním cílem byly tentokrát rozhledny na vrcholech Jawornik Wielki a Borůvková hora.

🥾 Zatímco v minulosti jsem šel ze Stříbrnic nebo z polské obce Kamienica, trasa z Dolní Moravy pro mě byla premiérou. Po poněkud nudnější ‚nástupní‘ části jsme postupovali přes Sněžnou chatu, Františkovu chatu (Franciska), sochu Slůněte a pramen Moravy až na samotný vrchol Králického Sněžníku.

🥾 Původní plán pro tento den vzal rychle za své, a tak jsme bleskově změnili cíl. Volba padla na výstup z Lipové-lázní na vrchol Šeráku. Po zelené a žluté značce jsme si dali úctyhodných 850 výškových metrů, což byla pro nás výzva. Zaslouženou odměnou nám pak byly nádherné výhledy od chaty na Šeráku.

🥾Trasa nejprve krátce stoupá po hlavním hřebeni z Ovčárny na Vysokou holi, odkud pokračuje k rozcestí Pod Malým kotlem. Odtud se stáčí na vedlejší hřeben, který vede přes Dlouhé stráně, respektive Mravenečník. Dále trasa klesá k vyhlídce Rysí skála a pokračuje k horní stanici lanovky na Medvědí hoře. Kdo nechce sestupovat po prudkém svahu, může do Koutů nad Desnou sjet lanovkou. Trasa je zajímavá tím, že z velké části se otevírají nádherné výhledy do dalekého okolí.

🥾Dnešní trasu bychom mohli nazvat „výletem po skalách". Nabízí totiž krásné výhledy, především na západní stranu, přičemž Černé kameny odkrývají i východní horizont. Na závěr vás čeká trochu adrenalinový výstup na zříceninu hradu Rabštejn. Ve stejnojmenné horské chatě si pak za odměnu můžete dopřát výborné borůvkové knedlíky. Na zpáteční cestě jsme zvolili cestu podél říčky Oskavy k jejímu prameni a dále na Skřítek.

🥾Pro jeden z posledních pěkných letošních víkendů jsme si vybrali hřebenovku ze Skřítku na Ovčárnu, která představuje jeden z klíčových přechodů hlavního hřebene Hrubého Jeseníku. Výchozím bodem je sedlo Skřítek (867 m), které slouží jako vstupní brána do jižní části pohoří. Profil trasy se skládá ze tří odlišných, ale navazujících částí. Za sedlem následuje prudký a náročný výstup lesem ke skalnímu útvaru Ztracené kameny (1250 m). Druhá, hřebenová část, vede od vrcholu Pecný (1330 m) k Vysoké holi (1462 m). Závěrečná, krátká fáze přechodu, zahrnuje sestup do cíle na Ovčárně (1300 m).

🚴 Vydat se na Dlouhé stráně z Krnova jsem si netroufl a proto jsem se přesunul vlakem do Branné. Odtud jsem přes Přemyslovské sedlo, Dlouhé stráně, Červenohorské sedlo, Videlské sedlo a "Karlovický brdek" po 114 km a 2 269 nastoupaných metrech vrátil zpátky do Krnova.

Sobotní výlet patřil nejdříve výstupu z Veřovic na Velký Javorník. V druhé části dne jsme přesunuli ke Štramberku (Bílá hora, jeskyně Šipka) .

Dnešní cesta nás provedla z Červenohorského sedla pod Červenou horu a přes Kamenné oko na sedlo Trojmezí. Na zpáteční cestě na nás čekala Vozka a Vřesová studánka.

Třetí den jsme vyrazili na kole. Přes Zermatt a kolem stanic lanovek Sunnegga a Blauferd jsme vystoupali na Unterrothorn (3101 m.), nejvyšší bod lyžařského areálu Zermatt-Rothorn. Zde se nachází také restaurace, kde lze přistát s vrtulníkem.

Po roce jsme s kamarády zavítali do obce Nová Lesná, odkud jsme se první den vydali přes Popradské pleso k rozc. pri Zabom potoku, odkud jsme přes Žabie pleso stoupali na chatu pod Rysmi. Od chaty jsem pak ještě pokračoval přes sedlo Váha na vrchol Rysy (2499,6 m.).

Poslední náš den v Dolomitech jsme strávili pod hřebenem Padoi, naproti ledovce Marmolada. Po prudším výšlapu od jezera Fedaia na Porta Vescovo (2478 m) jsme pokračovali k chatě Padon, odkud jsme si odskočili k Bivaku Bontadini, kde se nachází tunely ve skále, vykopané vojáky v 1. světové válce. Po návratu zpět k chatě jsme poté sešli zpátky k jezeru Fedaia. Navečer jsme ukončili náš pobyt v městečku Canazei.

↝ Třetí den jsme si trochu odpočinuli. Využili jsme pěkného počasí a vyjeli lanovkou na hřeben Marmolady  Punta Rocca (3265 m). Panoramatická terasa nám nabídla nádherný 360° vyhled. Na mezistanici  Serauta (2950 m), jsme navštívili muzeum bojů za 1. světové války.

↝ Druhý den patřil zdolání třítisícového vrcholu Piz Boè. Po náročném stoupání ze sedla Pordoi (2239 m) k masivu Sella a po části podél tohoto masivu, jsme museli zdolat náročný žleb Risa de Pigolerz. Ani poslední část ale nebyla o moc lehčí a i díky vyšší nadmořské výšce jsme byli rádi za odpočinek na vrcholu Piz Boè (3152 m). Po prudším sestupu jsme pozvolna přišli měsíční krajinou k chatě Forcella Pordoi. Poslední výškové metry jsme pak nastoupali k horní stanici lanovky na náhorní plošině Sass Pordoi (2950 m).

↝ Ze sedla Karerpass neboli Passo di Costalungo (1758 m) výstup k chatě Rif. Paolina (2125 m), kolem bronzového orla - památníku  Cristomannos (2280 m), přechod pod mohutnou západní stěnou Rotwand / Roda di Vael (2806 m) do sedla Vajolonpass (2560 m). Sestup k chatě Rif. Roda di Vael (2280 m) a zpět do sedla Karerpass.

Druhý a také poslední den prodlouženého víkendu ve Vysokých Tatrách jsme měli štěstí na lístek i počasí a mohli jsme tak vidět Tatry z Lomnického štítu. Při sestupu ze Skalnaté doliny jsme se zastavili na Velké Svišťovce a při Chatě pri Zelenom plese.

Třetí den pobytu na Valašsku jsme nechali kola na hotelu a autobusem se přesunuli na Tesák. Od turistické chaty jsme nastoupali pěkné metry až k rozhledně Kelčský Javorník. Po návratu do Vsetína jsme se pak ještě prošli po městě .  Než jsem dopsal tento článek, bohužel chata 29.1.22 vyhořela :(

Na konci vánočních svátků bylo třeba vyvětrat si hlavu a udělat něco pro svoji kondici.  Předpověď počasí slibovala slunečný den a proto jsem si vybral trasu mezi Skřítkem a Pradědem. Částí té  nejkrásnější a nejzajímavější hřebenové trase v Jeseníkách, která jinak vede dále přes Červenohorské sedlo, Šerák do Ramzové.  V zimě jsem šel tuto část před pěti lety, viz  článek .

Druhý říjnový víkend už je studený, ráno je stupeň nad nulou, ale počasí slibuje slunečné počasí a tak se s Yvett a Pepou vydáváme na druhý nejvyšší vrchol Slezských Beskyd (Beskid Śląski) Barania Gora (1220 m.n.m.).

Po loňském zimním výletu na Králický Sněžník (Polsky Śnieżnik) z české strany jsme si s přáteli řekli, že tentokrát vyzkoušíme výstup z polské strany.  Masiv Králického Sněžníku je propleten hustou sítí turistických a cyklistických tras. Větší města v okolí jsou Międzygórze, Stronie Śląskie, Kletno, Sienna a Bolesławów, Staré Město, Dolní Morava. Existuje spousta možností, jak zdolat vrchol Králický Sněžník, a to jak z polské, tak z české strany.