Petruv blog

Třetí putování po vrcholech Vrchařské koruny Oderska (VKO) nás zavedlo na Vítkovsko, kopcovité a poněkud drsné oblasti, kde se nachází pozůstatky dříve významných míst, ale nyní se nám zdála oblast opuštěná. Bylo sice období koronaviru, ale ani žádné okénko občerstvení jsme nenašli otevřené. Původně jsme také mysleli, že trasa bude nenáročná, ale nakonec nám dala hodně zabrat.

Druhý cyklovýlet za vrcholy Vrchařské koruny Oderska (VKO), který vedl z Olomouce do Krnova byl už o poznání náročnější jak ten první  od Ostravy do Krnova a také jsme více využili horské kolo.

Kdysi jsem slyšel o místu, kde moc lidí nechodí a přitom je to jedno z nejkrásnějších míst v Jeseníkách, místu o kterém lidé raději moc nemluví ať sem nepřilákají davy neukázněných turistů, kteří by mohli tuto ještě panenskou část Jeseníků zničit.

První vyjížďku za vrcholy Vrchařské koruny Oderska (VKO) jsme zvolili cestu přes Kozmické ptačí louky,  památník odboje slezského lidu na Ostré hůrce, zámek Raduň, PP Otická sopka a větrný mlýn v Litultovicích.

Po podzimní a zimní cestě nejkrásnějším údolím Jeseníků, kde protéká horská říčka Bílá Opava, jsem se na jarní výšlap těšil, protože v této době je díky tání sněhu nejvíce vody a  říčka se tak mění v bouřlivou bystřinu.