Petruv blog

Další den, kolo vystřídali turistické pohorky. Lanovkou jsme vyjeli nejdříve k jezeru Schwarzsee (2552 m.), odkud nás čekal výstup k horské chatě Hörnlihütte (3260 m.). Nazpátek jsme sešli zpátky až do Zermattu.

Poslední náš den v Dolomitech jsme strávili pod hřebenem Padoi, naproti ledovce Marmolada. Po prudším výšlapu od jezera Fedaia na Porta Vescovo (2478 m) jsme pokračovali k chatě Padon, odkud jsme si odskočili k Bivaku Bontadini, kde se nachází tunely ve skále, vykopané vojáky v 1. světové válce. Po návratu zpět k chatě jsme poté sešli zpátky k jezeru Fedaia. Navečer jsme ukončili náš pobyt v městečku Canazei.

↝ Druhý den patřil zdolání třítisícového vrcholu Piz Boè. Po náročném stoupání ze sedla Pordoi (2239 m) k masivu Sella a po části podél tohoto masivu, jsme museli zdolat náročný žleb Risa de Pigolerz. Ani poslední část ale nebyla o moc lehčí a i díky vyšší nadmořské výšce jsme byli rádi za odpočinek na vrcholu Piz Boè (3152 m). Po prudším sestupu jsme pozvolna přišli měsíční krajinou k chatě Forcella Pordoi. Poslední výškové metry jsme pak nastoupali k horní stanici lanovky na náhorní plošině Sass Pordoi (2950 m).

↝ Ze sedla Karerpass neboli Passo di Costalungo (1758 m) výstup k chatě Rif. Paolina (2125 m), kolem bronzového orla - památníku  Cristomannos (2280 m), přechod pod mohutnou západní stěnou Rotwand / Roda di Vael (2806 m) do sedla Vajolonpass (2560 m). Sestup k chatě Rif. Roda di Vael (2280 m) a zpět do sedla Karerpass.

Druhý den našeho pobytu v Zakopane patřil návštěvě jednoho z největších a nejkrásnějších tatranských ples Czarny Staw Gąsienicowy a přechodu přes Malý Kościelec  k dalším plesům  Gąsienicowej doliny.

Týden poté co jsme se vrátili s Yvett ze Šumavy, jsme se vydali s přáteli do nejvýše položeného města v Polsku, kterému se přezdívá hlavní zimní město Polska. Jedná se o nejdůležitější polské středisko horské turistiky a lyžování a ročně ho navštíví kolem tří milionů turistů.  Ano jedná se Zakopane, město s cca 27 000 obyvateli, které leží na jihu Polska,  v  Malopolském vojvodství. G eomorfologicky patří k západním Tatrám. První den našeho pobytu v Polských Tatrách jsme prochodili po nejznámějších vrcholech polských Tater (kromě Rysů). Vystoupali jsme ke 15 metrovému kříži na Giewontu, odkud jsme pokračovali po Polsko-slovenské hřebenové cestě na Kasprowy Wierch.

S  přítelkyní Yvett a kamarády Honzou a Pepou jsme si řekli, že by jsme si měli trochu vyčistit hlavy od toho všeho co se kolem nás děje v souvislosti s Koronavirem pokud to je ještě možné.  Původní trasa byla ze Skřítku na Ovčárnu, ale právě kvůli možnému většímu výskytu lidí v okolí Pradědu jsme si řekli, že zvolíme trochu divočejší trasu, která je pěkná, ale nechodí zde tolik lidí protože tu nevede žádná lanovka, ani zde nestojí žádná stavba, tou je až cca 1,5 km vzdálená chata na polské straně.  Tuto trasu jsme šel před pár lety na podzim a bez sněhu, viz:  zde...

Ve východní části centrálních Alp (oblast Štýrska), v přírodním parku Almenland vede řada stezek, ale ta nejpůsobivější vede určitě přes Medvědí soutěsku - Bärenschützklamm. Tato chráněná přírodní památka vede přes dřevěné můstky a žebříky, prochází se zde přes nezkrocené vodopády a strmé útesy až k jezeru Teichalmsee. My si navíc protáhneme trasu přes vrchol Hochlantsch.

Třetí den jsme si chtěli udělat po dvou aktivitách menší volno a tak jsme se vydali vzhůru na ledovec Gletscher , kde se nachází vyhlídková plošina Top of Tyrol, kterou časopis GEO zařadil mezi 10 nejkrásnějších vyhlídkových platforem na světě. Odpoledne jsme se pak ještě stihli podívat na MS juniorů v silniční cyklistice.

První den našeho pobytu u Innsbrucku, kdy byla ještě nižší teplota, jsme si naplánovali turistickou vycházku na chatu Neue Regensburger Hütte.

Původní plán byl přijet do Glucholaz vlakem, ale nakonec jsme zvolili cestu autem na hraniční přechod Bartultovice/Trzebina. Naše cesta povede Zlatohorskou vrchovinou (polsky Góry Opawskie)

Využívám poslední ze slunečných dnů a vydávám se za posledním z vrcholů mé letošní Vrchařské koruny Jesenicka na Biskupskou kupu

Čtvrtý den jsem měl velké dilema, jestli jet s ostatními na jih Solné komory k jezerům Grundlsee a Altausseer See nebo si vyjít pěšky na horu Schafberg (1782 m.).  Nakonec rozhodlo počasí, kdy obloha byla bez mráčků.  Do Solné komory bych se chtěl určitě ještě vrátit, protože je tu toho na projetí ještě hodně a není jisté, jestli bych měl příště takové počasí na výstup, zatímco na kole se dá jet v horších podmínkách.

K cestě na Králický Sněžník jsem se rozhodl až na poslední chvíli. Tento samotný geomorfologický celek leží v odlehlé oblasti a je poměrně hůře dostupnější.  Nejdříve jsem se rozhodoval zda jít na Králický Sněžník od jihu (Králíky, Dolní, Horní Morava) nebo z východu (Staré Město, Stříbrnice). Nakonec vyhrála východní varianta, a tak jsme vyrazili na konec obce Stříbrnice , kde jsme zaparkovali na malém parkovišti.

Při pobytu na Gardě je takřka povinnost každého cyklisty zdolat Tremalzo, protože "kdo nebyl na Tremalzu, jakoby ani nebyl u Gardy," Cyklisté však výrazem "Tremalzo" obvykle nemyslí ani horu Monte Tremalzo (1 973 m.n.m.) ani nedaleké sedlo Passo Tremalzo (1 665 m n.m.), ale za svůj vrchol považují konec asfaltové silnice u restaurace  Albergo Ristorante Garda  (1705 m. n..m.), která se nachází mezi nimi. Na Tremalzo je možno vyjet několika způsoby z různých stran. Většinu komunikací vybudovali, jak je v tomto kraji zvykem, vojáci za první světové války.

Koncem září jsme se již tradičně vydali na cestu do Vysokých Tater. Letos jsme se ubytovali v  Tatranské Lomnice . Oproti loňsku se počasí obrátilo a tak jsme si mohli vychutnávat i výhledy do okolí. V den příjezdu jsme se stihli ubytovat ve Vila Helena nedaleko nádraží a zajít ještě na večeři do jedné z restaurací.