Petruv blog

Další den, kolo vystřídali turistické pohorky. Lanovkou jsme vyjeli nejdříve k jezeru Schwarzsee (2552 m.), odkud nás čekal výstup k horské chatě Hörnlihütte (3260 m.). Nazpátek jsme sešli zpátky až do Zermattu.

Po roce jsme s kamarády zavítali do obce Nová Lesná, odkud jsme se první den vydali přes Popradské pleso k rozc. pri Zabom potoku, odkud jsme přes Žabie pleso stoupali na chatu pod Rysmi. Od chaty jsem pak ještě pokračoval přes sedlo Váha na vrchol Rysy (2499,6 m.).

↝ Třetí den jsme si trochu odpočinuli. Využili jsme pěkného počasí a vyjeli lanovkou na hřeben Marmolady  Punta Rocca (3265 m). Panoramatická terasa nám nabídla nádherný 360° vyhled. Na mezistanici  Serauta (2950 m), jsme navštívili muzeum bojů za 1. světové války.

↝ Druhý den patřil zdolání třítisícového vrcholu Piz Boè. Po náročném stoupání ze sedla Pordoi (2239 m) k masivu Sella a po části podél tohoto masivu, jsme museli zdolat náročný žleb Risa de Pigolerz. Ani poslední část ale nebyla o moc lehčí a i díky vyšší nadmořské výšce jsme byli rádi za odpočinek na vrcholu Piz Boè (3152 m). Po prudším sestupu jsme pozvolna přišli měsíční krajinou k chatě Forcella Pordoi. Poslední výškové metry jsme pak nastoupali k horní stanici lanovky na náhorní plošině Sass Pordoi (2950 m).

Druhý a také poslední den prodlouženého víkendu ve Vysokých Tatrách jsme měli štěstí na lístek i počasí a mohli jsme tak vidět Tatry z Lomnického štítu. Při sestupu ze Skalnaté doliny jsme se zastavili na Velké Svišťovce a při Chatě pri Zelenom plese.

Týden poté co jsme se vrátili s Yvett ze Šumavy, jsme se vydali s přáteli do nejvýše položeného města v Polsku, kterému se přezdívá hlavní zimní město Polska. Jedná se o nejdůležitější polské středisko horské turistiky a lyžování a ročně ho navštíví kolem tří milionů turistů.  Ano jedná se Zakopane, město s cca 27 000 obyvateli, které leží na jihu Polska,  v  Malopolském vojvodství. G eomorfologicky patří k západním Tatrám. První den našeho pobytu v Polských Tatrách jsme prochodili po nejznámějších vrcholech polských Tater (kromě Rysů). Vystoupali jsme ke 15 metrovému kříži na Giewontu, odkud jsme pokračovali po Polsko-slovenské hřebenové cestě na Kasprowy Wierch.

V pondělí přišla řada na turistický výšlap z Mergoscia na Madone (2051 m..), který byl docela strmý a proto po včerejší jízdě na kole nebylo bohužel již sil pokračovat na další plánovaný vrchol.

Oproti původnímu plánu nepůjdeme druhý den dál na západ na Harrachov, ale protože nás počasí nepustilo první den na hřeben, kdy jsme chtěli jít na Sněžku a na Medvědí boudu, volíme zpáteční cestu prvního dne právě na Sněžka.

Čtvrtý den jsem měl velké dilema, jestli jet s ostatními na jih Solné komory k jezerům Grundlsee a Altausseer See nebo si vyjít pěšky na horu Schafberg (1782 m.).  Nakonec rozhodlo počasí, kdy obloha byla bez mráčků.  Do Solné komory bych se chtěl určitě ještě vrátit, protože je tu toho na projetí ještě hodně a není jisté, jestli bych měl příště takové počasí na výstup, zatímco na kole se dá jet v horších podmínkách.

Po dvou letech pauzy na konci září vyrážíme za turistikou do slovenských hor. Tentokrát jsme si vybrali návštěvu Vratné doliny , která se nachází  v Kriváňské Malé Fatře , největšího středisko letní i zimní malofatranské turistiky. Jako základnu naší víkendové turistiky jsme si vybrali obec Terchová.  Z Krnova místa našeho ubytování vyrážíme v pátek navečer, bohužel po překročení hranic nás na Slovensku vítá déšť.

Jak již je tradicí i letos se na konci září vydáváme do Vysokých Tater. Letos předpověď počasí vypadala všelijak, ale nakonec jsme s ním byli spokojeni.

Koncem září jsme se již tradičně vydali na cestu do Vysokých Tater. Letos jsme se ubytovali v  Tatranské Lomnice . Oproti loňsku se počasí obrátilo a tak jsme si mohli vychutnávat i výhledy do okolí. V den příjezdu jsme se stihli ubytovat ve Vila Helena nedaleko nádraží a zajít ještě na večeři do jedné z restaurací.

Koncem Září jsem se vypravil po hodně dlouhé době do Vysokých Tater. Počasí zrovna moc nepřálo, také o nádherné výhledy jsem byl ochuzen, ale i přesto jsem neodjížděl zklamán, ba právě naopak. Za rok bych se chtěl určitě do Vysokých Tater vrátit a doufám, že tentokrát už spatřím i ty utajená panoramata.