Petruv blog

Předposlední den nás čekal výjezd na Stelvio pass.

Po krátké ranní projížďce patřil šestý den přesunu přes Livigno do Itálie.

Pátý den patřil přesunu přes horský průsmyk Simplon Pass. Po krátkém přejezdu přes Itálii, jsme se vrátili do Švýcarska, kde jsme strávili odpoledne ve městě Lugano u stejnojmenného jezera. Na konci jezera jsme přejeli opět do Itálie, kde jsme vytáhli stany za jezerem Lago di Como.

⇴ Poslední den v Itálii jsem strávil krátkou zastávkou v Římě. Stihl jsem navštívit Baziliku svatého Petra ve Vatikánu. Projít kolem Andělského hradu, náměstí Piazza Navone s fontánou čtyř řek, chrámu Pantheon, nejslavnější římské fontány Fontana di Trevi. V oblasti římských fór (veřejných prostor) vedla má cesta kolem památníku z bílého mramoru Monumento Nazionale a Vittorio Emanuele II, Trojanova fóra, Trajánovy tržnice, fóra Júlia Césara až k ikonickému Koloseu.

➽  Sedmý, poslední den strávený na kole, jsem do Říma přijel podél řeky Tibéry (it. Tevere). Nejdříve jsem navš  tívil náměstí Piazza del Popolo s kopcem Pincio, nabízející pěkný pohled na Řím a ve dvanáct hodin na  náměstí Piazza San Pietro  s Basilica di San Pietro (bazilika svatého Petra) ve Vatikánu, cíle mého putování po poutní stezce Via Francigena. Z Říma jsem pak ještě pokračoval do města Fiumicino, ležící na břehu Tyrhénského moře.

➽ Dnešní den vedla cesta nahoru a dolů. Oproti nezajímavé Vetralla, byla příjemným překvapením Capranica s výbornou kávou, úzkými uličkami starého města a domy na tufové skále. V Sutri mě zaujal hlavně římský amfiteátr vyhloubený přímo v tufu. Kvůli ubytování jsem se na konci dnešní trasy odklonil od VF a skončil v  městečku Anguillara Sabazia, ležící  přímo u břehu jezera Lago di Bracciano.

➽  Od jezera Bolsena jsem vystoupal do obce Montefiascone s katedrálou Santa Margherita a pevnosti Rocca dei Papi (papežská pevnost). Projel jsem se po starořímské cestě Via Cassia Antica, po které pochodovali římské legie. V cílovém městě Viterbo, obehnané hradbami, nesměla chybět návštěva Palazzo dei Papi (papežský palác) s katedrálou di San Lorenzo (sv. Vavřince) a jedné z největších středověkých čtvrtí v Evropě San Pellegrino.

➽  Z Abbadia San Salvatore mě čekal nejdříve sjezd přes obec Piancastagnaio s pevností Aldobrandesca zpátky na poutní stezku Via Francigena. Po rozloučení s Toskánskem, jsem již pokračoval regionem Lazio. Za vesnicí Proceno jsem se zastavil ve městě Acquapendente s bazylikou of the Holy Sepulchre. Po obědě v San Lorenzo Nuovo to bylo již kousek do města Bolsena, na břehu jezera Lago di Bolsena, největšího jezera sopečného původu v Evropě..

➽  Po obhlídce San Quirico d´Orcia vedla moje cesta po zpevněných cestách do vesnice Bagno Vignoni, kde se mezi domy nenachází náměstí, ale termální bazén. Kolem bývalé opevněné sýpky Spedaletto jsem po silnicích pokračoval do lázeňského města Bagni San Filippo, kde jsem chvíli strávil v jednom z přírodních termálních jezírek. Večer pak patřil procházce po městě Abbadia San Salvatore.

➽  V etapě ze Sieny do San Quirico d'Orcia jsem se ještě chvíli zdržel v Sieně , odkud jsem se po vedlejších cestách dostal k opevněnému statku Grancia di Cuna . Po šotolinových a nezpevněných cestách a také podél vysokých cypřišových alejí, jsem přijel do městečka Buonconvento , které je nejvýznamnější historické město v údolí Val d'Arbia . Mezi vinicemi vinařství Caparzo , které se rozkládá na svazích světoznámé oblasti Montalcina, jsem se zastávkou na ochutnávku vína, zakončil dnešní den v San Quirico d'Orcia , které bylo důležitou zastávkou poutníků na cestě Via Francigena do Říma. Město je na kopci, takže poslední část byla hodně náročná.

➽  Po včerejší návštěvě San Gimignano, byl dnešní den první, který jsem strávil na kole po poutní cestě Via Francigena . Po náročném šotolinové úseku jako první přišlo na řadu historické centrum města Colle Val d´Elsa, vybudované na útesu a tyčí se nad novou "dolní" čtvrtí. Následovala málo známá vesnička Abbadia A Isiola s pěkným komplexem kolem kláštera. Další "perlou" na cestě byla opevněná středověká vesnice Monteriggioni , kde hradby obepínají celou vesničku. Jako poslední jsem navštívil Sienu , historické město zapsané na seznamu UNESCO.

🚶 Malé opevněné městečko San Gimignano, leží  na jednom z pahorků Toskánka, v srdci údolí Val d'Elsa. Budete si zde  připadat jak ve 14. století, protože jeho vzhled se od středověku příliš nezměnil. San Gimignano [san džimiňáno] je jedno z nejzachovalejších středověkých měst v Itálii, proto bylo také h istorické centrum v roce 1990 zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO.

➽ Via Francigena není u nás moc známá starobylá poutní cesta. Vede z katedrálního anglického města Canterbury přes Francii, Švýcarsko do Říma. Vedle pěší trasy existuje také cyklistická varianta. Tu jsem absolvoval v její poslední části, přes regiony Toskánsko a Lazio, konkrétněji ze San Gimignano do Vatikánu. Celkově jsem najel 461 Km (s cestou k moři) a nastoupal 6515 metrů během sedmi dnů.

Poslední náš den v Dolomitech jsme strávili pod hřebenem Padoi, naproti ledovce Marmolada. Po prudším výšlapu od jezera Fedaia na Porta Vescovo (2478 m) jsme pokračovali k chatě Padon, odkud jsme si odskočili k Bivaku Bontadini, kde se nachází tunely ve skále, vykopané vojáky v 1. světové válce. Po návratu zpět k chatě jsme poté sešli zpátky k jezeru Fedaia. Navečer jsme ukončili náš pobyt v městečku Canazei.

↝ Třetí den jsme si trochu odpočinuli. Využili jsme pěkného počasí a vyjeli lanovkou na hřeben Marmolady  Punta Rocca (3265 m). Panoramatická terasa nám nabídla nádherný 360° vyhled. Na mezistanici  Serauta (2950 m), jsme navštívili muzeum bojů za 1. světové války.

↝ Druhý den patřil zdolání třítisícového vrcholu Piz Boè. Po náročném stoupání ze sedla Pordoi (2239 m) k masivu Sella a po části podél tohoto masivu, jsme museli zdolat náročný žleb Risa de Pigolerz. Ani poslední část ale nebyla o moc lehčí a i díky vyšší nadmořské výšce jsme byli rádi za odpočinek na vrcholu Piz Boè (3152 m). Po prudším sestupu jsme pozvolna přišli měsíční krajinou k chatě Forcella Pordoi. Poslední výškové metry jsme pak nastoupali k horní stanici lanovky na náhorní plošině Sass Pordoi (2950 m).

↝ Ze sedla Karerpass neboli Passo di Costalungo (1758 m) výstup k chatě Rif. Paolina (2125 m), kolem bronzového orla - památníku  Cristomannos (2280 m), přechod pod mohutnou západní stěnou Rotwand / Roda di Vael (2806 m) do sedla Vajolonpass (2560 m). Sestup k chatě Rif. Roda di Vael (2280 m) a zpět do sedla Karerpass.

↝ Dolomity, tzv. bledé hory, jsou považovány za jedno z nejkrásnějších pohoří Evropy. Což můžeme za těch pár dnů co jsme zde strávili na turistických cestách jednoznačně potvrdit. Vypínají se jižně, od hlavního alpského hřebene, do třítisícových výšek na severu Itálie.

Naše dnešní cesta na kole přes Alpe di Neggia (1385 m.) vedla z východního pobřeží horní části jezera Maggiore obce Vira přes vesnici Valle Vedasca a dále dále na jih přes obci Cadero zpátky k jezeru Maggiore. Po podvečerní koupeli jsme měli ještě síly na večerní  návštěvu promenády.

Druhý den jsme vzali kola a vydali se hlavně v první části poněkud zalesněnou cestou přes passo Marco Pantaniho do Malesca. Po překročení švýcarských hranic vedla cesta krásným údolím do obce Ascona, které leží již u jezera. Večer pak patřil koupání a návštěvě pobřežní promenády.