Petruv blog

Druhý den jsem měl celý vyhrazený toulkám po Wrocłavi (Vratislavi). Historického hlavního města Slezska a bývalého Vratislavského knížectví, ležící nedaleko českých hranic. Díky tomu, že všechny významné památky jsou soustředěny v centru či jeho okolí, jsem jich řadu navštívil.

Po krátké ranní projížďce patřil šestý den přesunu přes Livigno do Itálie.

Druhý den našeho pobytu v Modrých Horách a okolí jsme již strávili s našimi přáteli z Cyklobandy. Naše společná cesta vedla z Němčiček přes okraj v.n. Nové Mlýny, obce Zaječí, Rakvice, okraje Velkých Bílovic k vrcholu Zimarky s Hradišsko. Ve Vrbicích jsme se zdrželi ve sklípku u sklenky vína a burčák jsme pak okoštovali v Bořeticích.

Po třech nocích v Železné Rudě jsme se třetí den našeho pobytu na Šumavě přesunuli východněji, 8 Km za obec Kvilda do obce Nové Hutě, část Pláně. Po ubytování jsme se ještě vydali do nedalekého Churáňova.

Letošní druhý sraz Cyklobandy jsme posunuli na půlku září, z jednoho důvodu a tím byla naše cesta na jižní Moravu za burčákem.

Čtvrtý den jsme třikrát přepluli řeku na lodi a jednou (do Magdeburgu) po mostě. Dvakrát to byl přívoz tažený na laně (1,5 Eur) a jednou motorový (2 Eur). Projeli jsme kolem mimoúrovňového křížení vodních toků, které spojuje Labe a Havola (Havel), navštívili zajímavé a historické místa v Magdeburgu, z kterého jsme pokračovali po alternativní, západní straně Labe, díky čemuž jsme zavítali do německého Stonehenge. Za Magdeburgem jsme opustili biosferickou rezervaci UNESCO „Říční polabská krajina“, po které jsme jeli už od Hamburgu.

Třetí den jsme pokračovali, většinou po hrázích řek Labe a Havola (Havel), přes Wittenberg do Havelbergu se starým centrem na ostrově. V Sandau jsme se poprvé svezli přívozem přes Labe (pokud nepočítám loď do Hamburgu) na druhou stranu řeky Labe, kde vedla cesta ze začátku po prázdných silnicí, poté po asfaltových a betonových cyklostezkách. Zastavili jsme se v Arneburgu a na večer dojeli do historického města Tangermünde s dochovaným městským opevněním. Tento den jsme najeli jen 123 km což bylo z celého putování podél Labe nejméně, ale také bylo přes 30°C.

Tento den patřil celodenní cestě vlakem z Opavy do německého Cuxhaven u Severního moře, kde jsme dorazili před osmou hodinou. Čas ještě zbyl na prvních pár kilometrů se zapadajícím sluncem a čerstvým mořským vzduchem.

Jak je zvykem na cestu na sraz Cyklobandy jsme se domluvili s Milanem a Zdeňkem, který nám nachystal trasu přes Pivín.

Pátý den patřil přesunu z Maďarska kolem lánů slunečnic do Rakouska. Nejdříve jsme se ale ještě rozloučili  v Kapuváru  s Maďarskem   návštěvou termálů a nesměla také chybět ochutnávka guláše . V Rakousku jsme přes vesnice a vínová pole přijeli k Neziderskému jezeru, které jsme objeli po východní straně přes Podersdorf am See a Neusiedl am See.

První den nás čekal přesun vlakem do Bratislavy a pak po pravém břehu Dunaje po cyklotrase 001A do Maďarska. Zde nejdříve po cyklostezkách a poté po méně čí více frekventovaných cestách. V Lébény jsme byli svědky soutěže o nejlepší guláš, v lázeňském  Mosonmagyaróváru nás zaujalo okolí hradu a zastavili jsme se i v centru. Cesta vedla po rovině s větrem v zádech, slunce bylo trochu pod mrakem a tak jsme v této etapě dosáhli nejlepší průměrnou rychlost z našeho 6 denního výletu.

5 denní výlet do Solné komory s třebíčským FOFO BIKE TEAM v okolí Bad Ischlu. Salzkammergut (česky Solná komora) je oblast ve středním Rakousku na území spolkových zemí Salcbursko, Horní Rakousy a Štýrsko , v s everních vápencových Alpách.

Poté co jsme po cyklotrase Greenway doputovali z polského Cieszyna do Nového Přerova na jihu Moravy, jsme se jako bonus projeli po Lednicko-Valtickém areálu.

Druhý den víkendového putování po cyklostezkách Bečva nás po  Rožnovské Bečvě  čekala cesta po té navštěvovanější a to Vsetínské Bečvě.

Sedmý den si dávám volno, zajíždím si jen do pěkného městečka Saint-Lary-Soulan.

1.-3. Května v prodlouženém víkendu vyrážím s P.Mazúrem na plánovanou cestu po Moravské stezce, která vede z Jeseníku přes Hanušovice, Litovelské Pomoraví, Olomouc, Kroměříž, podél řeky Moravy a Baťového kanálu, Uherské Hradiště, Lanžhot do Břeclavi.

Jak je již tradicí, pokud pokud počasí dovolí, vyrážím dopoledne na Vánoční vyjížďku. Letos mířím do M.Albrechtice a protože počasí přeje nakonec se vydávám i na nedalekou rozhlednu na Hraničním vrchu (527 m.). Protože jedu na trekovém kole s hladkými plášti mám trochu obavy jestli vyjedu až nahoru. Kamenitá cesta je ale už ušlapaná a i první prudší část se dá a tak jsem po chvíli až u 25 m. vysoké rozhledny, kterou tvoří dvě samostatné plošiny spojené lávkou. Rozhledna stojí blízko hranic s Polskem a tak je zde výhled do obou zemí.

Čtvrteční sváteční den jsem měl sice jiné plány, ale nejistá předpověď počasí rozhodla, že jsem se letos poprvé vydal na cestu po nové části cyklotrasy č.55, Slezské magistrále mezi Krnovem, Opavou a Kravařemi.  Na konci Krnova najíždím na cyklotrasu a pokračuji kolem Petrova rybníka s pěkným výhledem na Cvilínský kopec s kostelem a rozhlednou na Úvalno . Za Úvalnem vede trasa po zajímavé úzké šotolinové cestě mezi stromy na Skrochovice a dále cesta rychle ubíhá po asfaltových cyklostezkách, vyjma průjezdů obcí Holasovice na Držkovice . Na zdejším ranči se lze občerstvit či povozit na koních. 

Rozhledna na Hraničním vrchu  je mým oblíbeným výletním místem. Rozhledna byla otevřena 4.10.2011 a stojí    v blízkosti Česko-polské hranice u Města Albrechtic.  Hraniční vrch na kterém rozhledna stojí je vysoký 541 metrů nad mořem, výška rozhledny je 25 metrů a počet schodů je 149. Vstup je bezplatný a je otevřena celoročně.  Rozhledna vznikla z ocelových věží určené k bezdrátového přenosu telefonního signálu.  Poté co je Telefonika O2 v roce 1999 přestala používat, odkoupilo je Město Albrechtice a upravilo je novými prvky ocelových konstrukcí na unikátní objekt rozhledny.

Před nějakým časem jsem jezdíval na kole z Krnova podél polské strany řeky Opavy polní cestou až do Branic. A proto že jsem tudy už dlouho nejel, řekl jsem si že zkontroluji v jaké stavu je tato poměrně neznámá cesta dnes. Vyjíždím z Krnova přes Hlubčické předměstí do Polska. Hned za cedulí Ciermiecice odbočuji doprava a podél hraniční čáry stoupám po polní cestě, bohužel špatné kvality a trochu zarostlé, na Barania kopu . Je z ní pěkný výhled na Krnov, trochu jiný než z protějšího kopce Cvilína.