Petruv blog

Po roce jsme s kamarády zavítali do obce Nová Lesná, odkud jsme se první den vydali přes Popradské pleso k rozc. pri Zabom potoku, odkud jsme přes Žabie pleso stoupali na chatu pod Rysmi. Od chaty jsem pak ještě pokračoval přes sedlo Váha na vrchol Rysy (2499,6 m.).

Poslední náš den v Dolomitech jsme strávili pod hřebenem Padoi, naproti ledovce Marmolada. Po prudším výšlapu od jezera Fedaia na Porta Vescovo (2478 m) jsme pokračovali k chatě Padon, odkud jsme si odskočili k Bivaku Bontadini, kde se nachází tunely ve skále, vykopané vojáky v 1. světové válce. Po návratu zpět k chatě jsme poté sešli zpátky k jezeru Fedaia. Navečer jsme ukončili náš pobyt v městečku Canazei.

↝ Třetí den jsme si trochu odpočinuli. Využili jsme pěkného počasí a vyjeli lanovkou na hřeben Marmolady  Punta Rocca (3265 m). Panoramatická terasa nám nabídla nádherný 360° vyhled. Na mezistanici  Serauta (2950 m), jsme navštívili muzeum bojů za 1. světové války.

↝ Druhý den patřil zdolání třítisícového vrcholu Piz Boè. Po náročném stoupání ze sedla Pordoi (2239 m) k masivu Sella a po části podél tohoto masivu, jsme museli zdolat náročný žleb Risa de Pigolerz. Ani poslední část ale nebyla o moc lehčí a i díky vyšší nadmořské výšce jsme byli rádi za odpočinek na vrcholu Piz Boè (3152 m). Po prudším sestupu jsme pozvolna přišli měsíční krajinou k chatě Forcella Pordoi. Poslední výškové metry jsme pak nastoupali k horní stanici lanovky na náhorní plošině Sass Pordoi (2950 m).

↝ Ze sedla Karerpass neboli Passo di Costalungo (1758 m) výstup k chatě Rif. Paolina (2125 m), kolem bronzového orla - památníku  Cristomannos (2280 m), přechod pod mohutnou západní stěnou Rotwand / Roda di Vael (2806 m) do sedla Vajolonpass (2560 m). Sestup k chatě Rif. Roda di Vael (2280 m) a zpět do sedla Karerpass.

Další sobota slibovala opět pěkné počasí a tak jsme si s Yvett řekli, že by byla škoda toho nevyužít. Tentokrát jsme se vydali do méně známých končin Jeseníků. Byli dva dny poté co na Pradědu zasněžilo a ještě v pátek bylo na fotkách vidět, že se ještě drží slabší vrstva sněhu. Na naší cestě jsme ho ale už takřka neviděli.

Na Šeráku jsme byli už několikrát, ale tentokrát jsme využili s Yvett horskou chatu Jiřího na Šeráku i na přespání První den jsme se z Ramzové vydali po vrstevnicové, neznačené cestě kolem vodopádu Ve Stržích, vodopádů na Klepáčském potoce a Jeleních vodopádů. Od pamětního kamene císařovny Sissi jsme poté vystoupali na hřeben přes rozcestí Nad Hašovou až ke skalám Vozka. Přes Keprník jsme pak došli až na Šerák, kde jsme večer pozorovali západ slunce a nakonec i Perseidy.

V Jeseníkách se nachází  několik desítek vodopádů, řada z nich se ale nachází  mimo turistické stezky, některé navíc v těžko přístupných lokalitách. My jsme se vydali za těmi nejkrásnějšími v Jeseníkách a to k  Vysokému a Královskému vodopádu. Cesta k Vysokému vodopádu byla náročnější, oproti Královskému, ke kterému dojdou i děti. K vodopádům se vyplatí chodit nejlépe na jaře, když taje sníh. My jsme šli sice na podzim, ale po nedávných deštích bylo vody také dost.

Druhý den našeho pobytu v Zakopane patřil návštěvě jednoho z největších a nejkrásnějších tatranských ples Czarny Staw Gąsienicowy a přechodu přes Malý Kościelec  k dalším plesům  Gąsienicowej doliny.

Týden poté co jsme se vrátili s Yvett ze Šumavy, jsme se vydali s přáteli do nejvýše položeného města v Polsku, kterému se přezdívá hlavní zimní město Polska. Jedná se o nejdůležitější polské středisko horské turistiky a lyžování a ročně ho navštíví kolem tří milionů turistů.  Ano jedná se Zakopane, město s cca 27 000 obyvateli, které leží na jihu Polska,  v  Malopolském vojvodství. G eomorfologicky patří k západním Tatrám. První den našeho pobytu v Polských Tatrách jsme prochodili po nejznámějších vrcholech polských Tater (kromě Rysů). Vystoupali jsme ke 15 metrovému kříži na Giewontu, odkud jsme pokračovali po Polsko-slovenské hřebenové cestě na Kasprowy Wierch.

První den našeho pobytu jsme si Yvett zajeli kousek za hranice na Großer Arber (česky Velký Javor), za krásnými výhledy do okolí a také k jezeru Großer Arbersee, které se nachází na úbočí této hory a které bylo vytvořené během poslední doby ledové.

Kdysi jsem slyšel o místu, kde moc lidí nechodí a přitom je to jedno z nejkrásnějších míst v Jeseníkách, místu o kterém lidé raději moc nemluví ať sem nepřilákají davy neukázněných turistů, kteří by mohli tuto ještě panenskou část Jeseníků zničit.

Po podzimní a zimní cestě nejkrásnějším údolím Jeseníků, kde protéká horská říčka Bílá Opava, jsem se na jarní výšlap těšil, protože v této době je díky tání sněhu nejvíce vody a  říčka se tak mění v bouřlivou bystřinu.

S  přítelkyní Yvett a kamarády Honzou a Pepou jsme si řekli, že by jsme si měli trochu vyčistit hlavy od toho všeho co se kolem nás děje v souvislosti s Koronavirem pokud to je ještě možné.  Původní trasa byla ze Skřítku na Ovčárnu, ale právě kvůli možnému většímu výskytu lidí v okolí Pradědu jsme si řekli, že zvolíme trochu divočejší trasu, která je pěkná, ale nechodí zde tolik lidí protože tu nevede žádná lanovka, ani zde nestojí žádná stavba, tou je až cca 1,5 km vzdálená chata na polské straně.  Tuto trasu jsme šel před pár lety na podzim a bez sněhu, viz:  zde...

Na konci října využíváme poslední dny krásného slunečního počasí a vyrážíme s přáteli do Jeseníků, kde se z Červenohorského sedla vydáme na Kamenné oko, Točník, Vozka, Keprník a Vřesovou studánku.

Ve východní části centrálních Alp (oblast Štýrska), v přírodním parku Almenland vede řada stezek, ale ta nejpůsobivější vede určitě přes Medvědí soutěsku - Bärenschützklamm. Tato chráněná přírodní památka vede přes dřevěné můstky a žebříky, prochází se zde přes nezkrocené vodopády a strmé útesy až k jezeru Teichalmsee. My si navíc protáhneme trasu přes vrchol Hochlantsch.

Poslední pátek v červenci se vydáváme do Trojanovic, odkud máme naplánovaný výšlap na Radhošťskou pahorkatinu. Naše cesta povede z Ráztoky po modré turistické trase na Pustevny, kde si zajdeme na nedalekou Stezku Valašska a pak již po naučné stezce Radegast povedou naše kroky na vrchol Radhošť. Po zelené turistické trase se pak vrátíme zpátky do Ráztoky.

Poslední den našeho pobytu v obci Ischgl jsme projeli Arlberským tunelem, který je nejdelší v Rakousku, poté jsme obešli vysokohorskou přehradu Lünersee a zastavili se v obci Bludenz ve fabrice Milka na čokoládu. Odpoledne jsme se pak navštívili hlavní město Vorarlberska Bregenz, ležící na břehu Bodamského jezera. Po návratu a večeři v Ischglu jsem navečer si ještě zašli k visutému mostu Kitzloch.

Čtvrtý den jsem měl velké dilema, jestli jet s ostatními na jih Solné komory k jezerům Grundlsee a Altausseer See nebo si vyjít pěšky na horu Schafberg (1782 m.).  Nakonec rozhodlo počasí, kdy obloha byla bez mráčků.  Do Solné komory bych se chtěl určitě ještě vrátit, protože je tu toho na projetí ještě hodně a není jisté, jestli bych měl příště takové počasí na výstup, zatímco na kole se dá jet v horších podmínkách.

Jak již je tradicí i letos se na konci září vydáváme do Vysokých Tater. Letos předpověď počasí vypadala všelijak, ale nakonec jsme s ním byli spokojeni.