Petrův blog

🥾 Po dlouhé době jsem se vrátil do Rychlebských hor,  které leží ukryté v nejzazším koutě západního Slezska.   Jejich odlehlost z nich činí dost možná nejopuštěnější pohoří v Česku.  Nečekejte tu masivní infrastrukturu, velké hotely ani davy turistů; je to kraj zaslíbený těm, kteří hledají ticho, samotu a dotek neporušené přírody. Naším hlavním cílem byly tentokrát rozhledny na vrcholech Jawornik Wielki a Borůvková hora.

🥾 Zatímco v minulosti jsem šel ze Stříbrnic nebo z polské obce Kamienica, trasa z Dolní Moravy pro mě byla premiérou. Po poněkud nudnější ‚nástupní‘ části jsme postupovali přes Sněžnou chatu, Františkovu chatu (Franciska), sochu Slůněte a pramen Moravy až na samotný vrchol Králického Sněžníku.

Sobotní výlet patřil nejdříve výstupu z Veřovic na Velký Javorník. V druhé části dne jsme přesunuli ke Štramberku (Bílá hora, jeskyně Šipka) .

Zimní procházka po Rychlebských horách nás zavedla pod  nejvyšší vrchol Rychlebských hor Smrk (1127 m), kamenitý vrchol Brousek, ležící na  česko-polským hranicích a nakonec k  známému samoobslužnému Lesnímu baru. Začátek a konec jsme měli v Horní Lipové (část obce Lipová-lázně), odkud můžete vyrazit také od stanice vlaku.  Lipové (část obce Lipová-lázně).

Dnešní cesta nás provedla z Červenohorského sedla pod Červenou horu a přes Kamenné oko na sedlo Trojmezí. Na zpáteční cestě na nás čekala Vozka a Vřesová studánka.

Na konci vánočních svátků bylo třeba vyvětrat si hlavu a udělat něco pro svoji kondici.  Předpověď počasí slibovala slunečný den a proto jsem si vybral trasu mezi Skřítkem a Pradědem. Částí té  nejkrásnější a nejzajímavější hřebenové trase v Jeseníkách, která jinak vede dále přes Červenohorské sedlo, Šerák do Ramzové.  V zimě jsem šel tuto část před pěti lety, viz  článek .

Po loňském zimním výletu na Králický Sněžník (Polsky Śnieżnik) z české strany jsme si s přáteli řekli, že tentokrát vyzkoušíme výstup z polské strany.  Masiv Králického Sněžníku je propleten hustou sítí turistických a cyklistických tras. Větší města v okolí jsou Międzygórze, Stronie Śląskie, Kletno, Sienna a Bolesławów, Staré Město, Dolní Morava. Existuje spousta možností, jak zdolat vrchol Králický Sněžník, a to jak z polské, tak z české strany.

Dnešní výlet patřil zimnímu výšlapu na sněžnicích z Červenohorského sedla, přes kamenné okno, Vozku, Keprník zpět na sedlo.

V dnešní době se všichni snaží dostat z města na hory a ty jsou tak obsypány turisty. Proto se vydáváme  do odlehlé a liduprázdné oblasti Hrubého Jeseníku se začátkem i koncem ve Vrbně pod Pradědem. Když jsem poprvé zaslechl o tomto koutu nedotčené jesenické přírody, kde nevedou prakticky žádné turistické trasy, věděl jsem, že se zde někdy musím podívat.

Na dnešní prosincový den jsme se vydali na část Jesenické hřebenovky, která celá vede od Skřítku, přes Praděd na Červenohorské sedlo, případně dál přes Šerák do Ramzové (nebo naopak). Původní plán byl okruh byl po hřebenovce přes Pecný na Jelení studánku a odtud sejít přes Alfrédku zpět na Skřítek. Počasí nám ale nakonec změnilo naše plány.

S kamarády jsme zvažovali různé varianty, kudy se vydat. Nakonec jsme zvolili právě tuto trasu, která je nádherná a nechodí tu tolik lidí. Podobnou cestu jsem absolvoval už před pár lety na podzim, tehdy však byla úplně bez sněhu.

Původní plán byla návštěva Lesního baru, ale protože se k nám s přítelkyní nakonec nikdo nepřidal a hlavně že počasí dnes opravdu vyšlo, rozhodli jsme se během cesty vystoupit o zastávku dříve a vyjít si na Šerák.

Druhý lednový den léta páně 2020 jsme se domluvili s přáteli, že vyrazíme na Praděd a nápad to byl výborný, protože takřka vše nám hrálo do karet. Hlavně viditelnost byla opravdu parádní Králický Sněžník, Sněžka na jedné straně a Beskydy, Malá Fatra (možná i Tatry) na druhé straně. Ale vše popořadě :) Ráno se vydáváme autem na sedlo Hvězda, odkud jezdí autobus každou celou hodinu na Ovčárnu (22 Kč). Naštěstí jsme tam již o půl deváté, protože cestujících přibývá a nakonec je ani dva autobusy všechny nepoberou.

Údolím Bílé Opavy je jedna z nejhezčích cest v Jeseníkách, kterou jsem měl možnost navštívil vícekrát, viz např. Naučnou stezkou Bílá Opava . V zimě kdy je údolí pod sněhem jsem jí ale nešel a tak jsme se s kamarády domluvili a vyrazili.

Oproti původnímu plánu nepůjdeme druhý den dál na západ na Harrachov, ale protože nás počasí nepustilo první den na hřeben, kdy jsme chtěli jít na Sněžku a na Medvědí boudu, volíme zpáteční cestu prvního dne právě na Sněžka.

Původní plán přechodu Krkonoš jsem plánoval na letní měsíce, ale nakonec mě kamarádka Lenka přesvědčila, že půjdeme v zimě. Hledali jsme ještě někoho kdo by šel s námi, ale nakonec se k nám přihlásili jen dva kluci. První nepříjemnost přišla dva dny před odjezdem, kdy tito kluci stornovali svůj účast na tomto přechodu, další rána pak přišla při našem příjezdu do Horní Malá Úpa-Pomezní Boudy. V předpovědi hlásili na hřebeni nárazový vítr o síle orkánu, který měl trvat přes noc až do odpoledne.

Podle původní předpovědi mělo být ideální počasí, bohužel nakonec to dopadlo jinak. Ale nemůžu si vůbec stěžovat, byl to dobrý výlet. Škoda jen, že druhý den jsme už nepokračovali po hřebenové cestě dál na sedlo Skřítek. Zataženo, mlha to se ještě dá, ale když se k tomu přidá silný déšť....

Po týdnu jsem opět vyrazil na turistickou procházku po Ježnickém lese. Tentokrát ale díky večerní nadílce sněhu vedla cesta po zasněžených cestách od bývalého Sanatoria (Ozonu) po zelené turistické trase  do prvního kopce  k odpočívadlu Hubertka . Zde jsme opustili hlavní lesní cestu a pokračovali již z kopce po zelené tur. trase. U rozcestí s odpočívadlem nad Radimí jsme zabočili doleva a pokračovali směr Radim.  Na dalším rozcestí jsme ale nepokračovali dolů na Radim, ale pomalu začali stoupat. Po chvíli jsme se napojili na žlutou turistickou trasu a přes rozcestí "Portál" a "Pod Lysou" jsme pokračovali dále kolem kopců Lysá a Uhlák .