Petruv blog

🚴 Vydat se na Dlouhé stráně z Krnova jsem si netroufl a proto jsem se přesunul vlakem do Branné. Odtud jsem přes Přemyslovské sedlo, Dlouhé stráně, Červenohorské sedlo, Videlské sedlo a "Karlovický brdek" po 114 km a 2 269 nastoupaných metrech vrátil zpátky do Krnova.

➽  Sedmý, poslední den strávený na kole, jsem do Říma přijel podél řeky Tibéry (it. Tevere). Nejdříve jsem navš  tívil náměstí Piazza del Popolo s kopcem Pincio, nabízející pěkný pohled na Řím a ve dvanáct hodin na  náměstí Piazza San Pietro  s Basilica di San Pietro (bazilika svatého Petra) ve Vatikánu, cíle mého putování po poutní stezce Via Francigena. Z Říma jsem pak ještě pokračoval do města Fiumicino, ležící na břehu Tyrhénského moře.

Druhý cyklovýlet za vrcholy Vrchařské koruny Oderska (VKO), který vedl z Olomouce do Krnova byl už o poznání náročnější jak ten první  od Ostravy do Krnova a také jsme více využili horské kolo.

Na Velikonoční svátky se vydáváme s přáteli za dalšími vrcholy letošní Vrchařské koruny Krnovska , kterými dnes jsou sopky v blízkosti Bruntálu. Jesenické sopky jsou z geologického hlediska velice mladé.  Uhlířský vrch, Venušina sopka a Velký Roudný soptily ještě před 1,5 - 2 miliony let. Sopky začaly vznikat počátkem pleistocénu (na přelomu třetihor a čtvrtohor) jako stratovulkány, které prorazily silné spodnokarbonské vrstvy dosahující stáří okolo 320 miliónů let. Sopky tedy vznikaly v období, kdy naší krajinou začínal kráčet člověk neandrtálský, známý jako lovec mamutů a jsou tak nejmladšími geologickými útvary v České republice.

Druhý den už bylo počasí daleko lepší a i když u nás napadl sníh na Pradědu zde sluníčko krásně svítilo i ve dvou tisících metrech. Naše cesta dnes vedla na jih do Itálie. Opustil jsme naše Stubaiské Alpy a vjeli do Zillertalských Alp.

Každý rok se snažím ke konci mé cyklistické sezóny zajet někde dál do Polska. Letos jsem využil nabídku Láďi a zajel za ním do Karviné, odkud jsme si udělali okruh přes Wislu a skokanského můstku Adama Malysze nebo navštívili nejvýchodnější bod ČR.

Čtvrtý den našeho pobytu v Chorvatsku jsme se vydali do severozápadní části Istrijského poloostrova, který je nejrozvinutější turistickou oblastí Chorvatska a kde se po staletí střetávaly chorvatské, italské a slovinské vlivy.

Třetí den naší návštěvy Istrie máme v plánu výjezd na Vojak (1396 m.) ,  hlavní vrchol pohoří Učka a n ejvyšší horu Istrijského poloostrova,  který se nachází ve východní části Istrie

Čtvrtý den patřil cestě od Balatonu směrem k Neziderskému jezeru.   Na začátku jsme navštívili buddhistickou stúpu v Zalaszántói, zastavili se v městečku Sümeg s pěkným hradem tyčícím se nad městem, ale také ochutnali výborný maďarský meloun. V  obci Celldömölk jsme si prohlídli město a na chvíli odpočinuli.

První den nás čekal přesun vlakem do Bratislavy a pak po pravém břehu Dunaje po cyklotrase 001A do Maďarska. Zde nejdříve po cyklostezkách a poté po méně čí více frekventovaných cestách. V Lébény jsme byli svědky soutěže o nejlepší guláš, v lázeňském  Mosonmagyaróváru nás zaujalo okolí hradu a zastavili jsme se i v centru. Cesta vedla po rovině s větrem v zádech, slunce bylo trochu pod mrakem a tak jsme v této etapě dosáhli nejlepší průměrnou rychlost z našeho 6 denního výletu.

Druhý den jsme se přesunuli autem cca 30 km do obce Mittersill a vyrazili na západ směrem průsmyk Gerlos, přehradu Speicher Durlaßboden, zimní střediska Königsleiten, Durexalm.

Druhý den vyrážíme z Kutné Hory po večerním dešti směrem na Pardubice. Uzavírky a hlavně zbouraný most přes železniční trať způsobuje, že se chvíli po Kutné Hoře motáme.

Když jsem se před třemi roky poprvé účastnil této akce (viz zde... ), řekl jsem si že se tu musím brzo vrátit. Nakonec se to podařilo až po třech letech. První podnět mi dal Honza Cicálek, který oznámil na Google+ že hledá parťáka pro tuto akci. Poté co mi odpadl jeden výlet byla volba jasná.

V sobotu ráno sedám na vlak do Jeseníku, z kterého vyrážím na náročnou, ale velice zajímavou trasu po severní straně Hrubého Jeseníku za vrcholy Vrchařské koruny Jesenicka. Čeká mě stoupání na významný vrchol Hrubého Jeseníku Šerák, nedaleký rozsáhlý skalní útvar Obří skály, na východní straně města Jeseník pak Křížový vrch, rozhledna Zlatý Chlum a skalní vyhlídka Čertovy skály.

Druhý den vyrážíme z Kout n.D. nejdříve k dolní nádrži Dlouhých Stráních, bohužel Petr Mazúr se dnes necítil a tak s Vláďou Kněžíkem pokračujeme sami.

Druhý den patřil cestě z Nového Jičína, přes Olomouc do Plumlova

Po pěkném únoru, přišel sychravý březen a na kolo to moc nebylo. Až ke konci března počasí přeje a tak sedám na kolo a vydávám se na cestu kolem Česko-polské hranice. Nejdříve mířím po cyklostezce na Město Albrechtice a poté již po cestě do Jindřichova. Zde na křižovatce projíždím kolem sousoší p.Marie  (z r. 1757) a místního zámku   což je rozsáhlá klasicistní stavba v dobrém stavu s přilehlým parkem s altánkem a plastikami , kterou spravuje samotná obec.

1.-3. Května v prodlouženém víkendu vyrážím s P.Mazúrem na plánovanou cestu po Moravské stezce, která vede z Jeseníku přes Hanušovice, Litovelské Pomoraví, Olomouc, Kroměříž, podél řeky Moravy a Baťového kanálu, Uherské Hradiště, Lanžhot do Břeclavi.

Den před odjezdem nejdříve řeším zda z Krnova vyjet cyklobusem nebo vlakem. Trochu se obávám, zda nebude cyklobus obsazený, a tak raději volím cestu vlakem. Oba dva spoje vyjíždí z Krnova skoro ve stejnou dobu kolem půl deváté. Bohužel cesta cyklobusem či vlakem trvá do Jeseníků příliš dlouho. Vlakem přijíždíme do Rýmařova až v 9:40 (46 km) a to ještě v Bruntále jsme přišli o jeden vagón, takže jsme pokračovali do Rýmařova jen s jedním vagónem :)

7.-8.9.13 1. den: Za prvním burčákem aneb regionem Modré hory   rozhledna Slunečná V pět hodin ráno vyjíždím vlakem z Krnova do Břeclavi, odkud vyrážím na kole do 22 km vzdálených Velkých Pavlovic . Zde jsem se účastnil 6. ročníku "Putování za burčákem v Modrých horách". Počasí přálo a tak se akce účastnilo hodně cyklistů. Za startovací balíček 160 Kč jsem dostal tričko, taštičku s mapou kde se sbírala razítka, za které jsem dostal na každém kontrolním místě vzorek burčáku.  Bohužel mapa neměla měřítko a měla malé rozlišení. Také čísla s razítkovacími a ostatními místy byli na mapě tak, že jsem nevěděl kde konkrétní místo přesně leží. Hledání těchto míst tak nebylo někdy jednoduché, místy totiž ani z cesty nebyli označeny.