Petruv blog

📸 První den mého výletu do Polska jsem se vydal z Jeseníku do Bílé Vody, odkud jsem pokračoval stále na sever po polském území do města Wroclaw. Projel jsem obce Zloty Stok, proslavenou těžbou zlata, Kamieniec Zabkowicki s palácem Marianny Oranžské, Ziebice s městskou bránou z 15. stoleti a impozantní bazilikou sv. Jiří, Henrykóv s klášterním komplexem a Strzelin s radniční věží a rotundou sv. Gottharda.

 🍷 V půli července jsme s Yvett a Ajfelem vydali opět po roce na jižní Moravu. Prvním naším cílem bylo Kyjovsko s Bukovickým mlýnem, rozhlednou Soudek, Jarohněvickým rybníkem, areálem Kamenné brány, zámky Milotice, Bzenec a rozhlednou Súsedská.

I když jsem od této sezóny moc nesliboval, nakonec jsem toho zvládl daleko více, než byli moje největší očekávání. Vyjel tento rok tři nejtěžší stoupání na Moravě a navíc ujet 200 km v jedné etapě. Pro mě v této době už mimořádný výkon, který nezopakuji a vlastně už ani nechci. V příspěvku najdete ty nejzajímavější etapy, výlety v tomto roce. Ty jsem absolvoval hlavně na silničním kole, kterému jsem se věnoval více jak poslední roky.

➽  Od jezera Bolsena jsem vystoupal do obce Montefiascone s katedrálou Santa Margherita a pevnosti Rocca dei Papi (papežská pevnost). Projel jsem se po starořímské cestě Via Cassia Antica, po které pochodovali římské legie. V cílovém městě Viterbo, obehnané hradbami, nesměla chybět návštěva Palazzo dei Papi (papežský palác) s katedrálou di San Lorenzo (sv. Vavřince) a jedné z největších středověkých čtvrtí v Evropě San Pellegrino.

➽  Po obhlídce San Quirico d´Orcia vedla moje cesta po zpevněných cestách do vesnice Bagno Vignoni, kde se mezi domy nenachází náměstí, ale termální bazén. Kolem bývalé opevněné sýpky Spedaletto jsem po silnicích pokračoval do lázeňského města Bagni San Filippo, kde jsem chvíli strávil v jednom z přírodních termálních jezírek. Večer pak patřil procházce po městě Abbadia San Salvatore.

➽  V etapě ze Sieny do San Quirico d'Orcia jsem se ještě chvíli zdržel v Sieně , odkud jsem se po vedlejších cestách dostal k opevněnému statku Grancia di Cuna . Po šotolinových a nezpevněných cestách a také podél vysokých cypřišových alejí, jsem přijel do městečka Buonconvento , které je nejvýznamnější historické město v údolí Val d'Arbia . Mezi vinicemi vinařství Caparzo , které se rozkládá na svazích světoznámé oblasti Montalcina, jsem se zastávkou na ochutnávku vína, zakončil dnešní den v San Quirico d'Orcia , které bylo důležitou zastávkou poutníků na cestě Via Francigena do Říma. Město je na kopci, takže poslední část byla hodně náročná.

Poslední, čtvrtý den nás čekala nejkratší etapa, která vedla nejdříve na rozhlednu Nedalov, dále na Stezku nad vinohrady a nakonec ke kapli sv.Cyrila a Medoděje, sv. Václava a sv. Urbana na Hradišťku.

Třetí den našeho putování za vrcholy Vrchařské koruny jižní Moravy (VKJM) jsem vyráželi již od našeho ubytování v Hustopečích. Projeli jsme kolem Věstonické nádrže, navštívili kamenný kruh v Kletnicích, Mikulov, kolonádu na Reisně, Bránu druidů za hranicemi v Rakousku. Zpátky pak naše cesta pokračovala přes Valtice. Lednicko-valtický areál, Janův hrad a rozhlednu Maják zpátky do Hustopečí. Pod odkazy najdete popis každého, ze čtyř dnů. 0) Úvod 1) Okolo Brna 2) Znojemsko 3) OKOLÍ VALTIC, MIKULOVA 4) Kobylí, Velké Pavlovice,... Třetí den si můžeme už trochu přispat, protože dnes již vyrážíme od našeho ubytování u Halmů v Hustopečích v 10:30 hodin. Až na jedno menší stoupání, dnes vede prvních 12 kilometrů přes Věstonickou nádrž (též Vodní nádrž Nové Mlýny II nebo Střední nádrž) po rovině. Od vodní nádrže pak v Pavlově odbočujeme a začínáme pěkně stoupat. Do obce Klentnice nás čeká dnešní nejdelší 2 km stoupání s průměrným 7,7% sklonem. Za zády máme kromě Věstonické nádrže také zříceni...

Třetí putování po vrcholech Vrchařské koruny Oderska (VKO) nás zavedlo na Vítkovsko, kopcovité a poněkud drsné oblasti, kde se nachází pozůstatky dříve významných míst, ale nyní se nám zdála oblast opuštěná. Bylo sice období koronaviru, ale ani žádné okénko občerstvení jsme nenašli otevřené. Původně jsme také mysleli, že trasa bude nenáročná, ale nakonec nám dala hodně zabrat.

Na cyklo-turistickou akci Bílý kámen, která se koná ve vojenském prostoru Libavá, který je jinak celoročně uzavřen, jsem se chystal už několik let, ale až letos se mi díky kamarádům podařilo poznat zdejší zajímavé místa.

V sobotu, pátý den našeho pobytu v Milders u Neustift im Stubaital se počasí trochu zkazilo, i když ne úplně tak jak slibovala předpověď počasí. Dopoledne jsme se vydali lanovku ke slunečním hodinám s vnitřním průměrem 8 metrů a odpoledně jsem pak s Jarkou vyrazil se projet na kole.

Každý rok se snažím ke konci mé cyklistické sezóny zajet někde dál do Polska. Letos jsem využil nabídku Láďi a zajel za ním do Karviné, odkud jsme si udělali okruh přes Wislu a skokanského můstku Adama Malysze nebo navštívili nejvýchodnější bod ČR.

Na Zlatohorskou vrchovinu jezdím rád, naposledy letos na jaře , kdy jsme s Puritem vyjeli až na její nejvyšší bod Biskupskou kupu. Tu jsme na dnešní vyjížďce vypustili, ale i tak jsme zdolali několik bodů letošní Vrchařské koruny Krnovska VKK

V letošním říjnu je daleko lepší počasí pro podzimní výlety na kole než v loňském roce a proto se s přáteli vydáváme k přehradě Slezská Harta. Z Krnova vede ke Slezské Hartě cyklotrasa č.503 a tak se po ní vydáváme nejdříve po vedlejší silnici do Zátoru, odkud začínáme stoupat lesní cestou na Leskovec nad Moravicí. Cesta vede většinou po dobře sjízdné starší asfaltové cestě. Nejhorší je úsek v první části, kdy od podjezdu železniční tratě ke ke křižovatce nad Miloticemi nad Opavou vede po kamenité, za mokra obtížněji sjízdnější trati.

Po sedmi letech jsme opět s Cyklobandou zavítali do Orlických hor. Oproti roku 2010, kdy jsme projezdili centrální část ( cestopis ), jsme letos zavítali do její jižní části.