Petruv blog

Jeden z podzimních výletů do Jeseníků patřil trase mimo civilizaci. Z Vrbna pod Pradědem jsme se nejdříve vydali po Solné cestě směrem ke Kamzičí skále, která nabízí pěkný výhled na Praděd. Zpáteční cesta vedla po pěšinách mimo značené turistické trasy, přes Medvědí vrch, vrch Pytlák a kolem Františkovy chaty a kaple Panny Marie Sněžné zpátky do Vrbna p.P.

↝ Druhý den patřil zdolání třítisícového vrcholu Piz Boè. Po náročném stoupání ze sedla Pordoi (2239 m) k masivu Sella a po části podél tohoto masivu, jsme museli zdolat náročný žleb Risa de Pigolerz. Ani poslední část ale nebyla o moc lehčí a i díky vyšší nadmořské výšce jsme byli rádi za odpočinek na vrcholu Piz Boè (3152 m). Po prudším sestupu jsme pozvolna přišli měsíční krajinou k chatě Forcella Pordoi. Poslední výškové metry jsme pak nastoupali k horní stanici lanovky na náhorní plošině Sass Pordoi (2950 m).

V dnešní době se všichni snaží dostat z města na hory a ty jsou tak obsypány turisty. Proto se vydáváme  do odlehlé a liduprázdné oblasti Hrubého Jeseníku se začátkem i koncem ve Vrbně pod Pradědem. Když jsem poprvé zaslechl o tomto koutu nedotčené jesenické přírody, kde nevedou prakticky žádné turistické trasy, věděl jsem, že se zde někdy musím podívat.

Týden poté co jsme se vrátili s Yvett ze Šumavy, jsme se vydali s přáteli do nejvýše položeného města v Polsku, kterému se přezdívá hlavní zimní město Polska. Jedná se o nejdůležitější polské středisko horské turistiky a lyžování a ročně ho navštíví kolem tří milionů turistů.  Ano jedná se Zakopane, město s cca 27 000 obyvateli, které leží na jihu Polska,  v  Malopolském vojvodství. G eomorfologicky patří k západním Tatrám. První den našeho pobytu v Polských Tatrách jsme prochodili po nejznámějších vrcholech polských Tater (kromě Rysů). Vystoupali jsme ke 15 metrovému kříži na Giewontu, odkud jsme pokračovali po Polsko-slovenské hřebenové cestě na Kasprowy Wierch.

První den našeho pobytu jsme si Yvett zajeli kousek za hranice na Großer Arber (česky Velký Javor), za krásnými výhledy do okolí a také k jezeru Großer Arbersee, které se nachází na úbočí této hory a které bylo vytvořené během poslední doby ledové.

Ve východní části centrálních Alp (oblast Štýrska), v přírodním parku Almenland vede řada stezek, ale ta nejpůsobivější vede určitě přes Medvědí soutěsku - Bärenschützklamm. Tato chráněná přírodní památka vede přes dřevěné můstky a žebříky, prochází se zde přes nezkrocené vodopády a strmé útesy až k jezeru Teichalmsee. My si navíc protáhneme trasu přes vrchol Hochlantsch.

V pondělí přišla řada na turistický výšlap z Mergoscia na Madone (2051 m..), který byl docela strmý a proto po včerejší jízdě na kole nebylo bohužel již sil pokračovat na další plánovaný vrchol.

Po minulém týdnu, kdy jsem se vydal po severní straně Jeseníků , přišla na řadu jihovýchodní strana Jeseníků - Rýmařov, rozhledna v Nové Vsi, Čertův kopec, Karlova Studánka, Rolandův kámen,...

Čtvrtý den jsem měl velké dilema, jestli jet s ostatními na jih Solné komory k jezerům Grundlsee a Altausseer See nebo si vyjít pěšky na horu Schafberg (1782 m.).  Nakonec rozhodlo počasí, kdy obloha byla bez mráčků.  Do Solné komory bych se chtěl určitě ještě vrátit, protože je tu toho na projetí ještě hodně a není jisté, jestli bych měl příště takové počasí na výstup, zatímco na kole se dá jet v horších podmínkách.

Po dvou letech pauzy na konci září vyrážíme za turistikou do slovenských hor. Tentokrát jsme si vybrali návštěvu Vratné doliny , která se nachází  v Kriváňské Malé Fatře , největšího středisko letní i zimní malofatranské turistiky. Jako základnu naší víkendové turistiky jsme si vybrali obec Terchová.  Z Krnova místa našeho ubytování vyrážíme v pátek navečer, bohužel po překročení hranic nás na Slovensku vítá déšť.

Po dni volna nás čekala královská etapa se třemi vrcholy.

Využívám dovolené a ve středeční den mířím opět s Petrem Mazúrem a opět na východní Moravu, tentokrát do Javorníků a na rozhlednu Miloňová. Výchozím a také koncovým bodem dnešní trasy je obec Karolinka . Nejdříve naše trasa vede po cyklotrase Bečva za Velké Karlovice , kde odbočujeme na rozhlednu Miloňová. Po další odbočce začíná prudší stoupání po lesní asfaltové cestě. 

Před nějakým časem jsem jezdíval na kole z Krnova podél polské strany řeky Opavy polní cestou až do Branic. A proto že jsem tudy už dlouho nejel, řekl jsem si že zkontroluji v jaké stavu je tato poměrně neznámá cesta dnes. Vyjíždím z Krnova přes Hlubčické předměstí do Polska. Hned za cedulí Ciermiecice odbočuji doprava a podél hraniční čáry stoupám po polní cestě, bohužel špatné kvality a trochu zarostlé, na Barania kopu . Je z ní pěkný výhled na Krnov, trochu jiný než z protějšího kopce Cvilína.