Petruv blog

Druhý den našeho pobytu ve Vysokých Tatrách vedla naše trasa nejdříve na Popradské pleso. Odtud nás čekal prudší výstup, na náš dnešní cíl, sedlo Pod Ostrvou (1966 m.). Přes sedlo jsme začali sestupovat kolem Batizovského plesa (1884 m.) k horskému hotelu Sliezsky dom u Velického plesa. Strmější a už ne tak zajímavou cestou jsme došli do našeho cíle, obce Tatranká Polianka (1005 m.).

Po roce jsme s kamarády zavítali do obce Nová Lesná, odkud jsme se první den vydali přes Popradské pleso k rozc. pri Zabom potoku, odkud jsme přes Žabie pleso stoupali na chatu pod Rysmi. Od chaty jsem pak ještě pokračoval přes sedlo Váha na vrchol Rysy (2499,6 m.).

↝ Druhý den patřil zdolání třítisícového vrcholu Piz Boè. Po náročném stoupání ze sedla Pordoi (2239 m) k masivu Sella a po části podél tohoto masivu, jsme museli zdolat náročný žleb Risa de Pigolerz. Ani poslední část ale nebyla o moc lehčí a i díky vyšší nadmořské výšce jsme byli rádi za odpočinek na vrcholu Piz Boè (3152 m). Po prudším sestupu jsme pozvolna přišli měsíční krajinou k chatě Forcella Pordoi. Poslední výškové metry jsme pak nastoupali k horní stanici lanovky na náhorní plošině Sass Pordoi (2950 m).

První den našeho pobytu ve Velkých Tatrách jsme se vydali ze Starého Smokovce přes Zámeckého chatu, Obrovský vodopád a přes Velký Hang na Téryho chatu. Dál už se nám bohužel kvůli plotnám tajícího sněhu nepodařilo projít. Zpátky jsme ještě navštívili monumentální Velký vodopád.

Další sobota slibovala opět pěkné počasí a tak jsme si s Yvett řekli, že by byla škoda toho nevyužít. Tentokrát jsme se vydali do méně známých končin Jeseníků. Byli dva dny poté co na Pradědu zasněžilo a ještě v pátek bylo na fotkách vidět, že se ještě drží slabší vrstva sněhu. Na naší cestě jsme ho ale už takřka neviděli.

V dnešní době se všichni snaží dostat z města na hory a ty jsou tak obsypány turisty. Proto se vydáváme  do odlehlé a liduprázdné oblasti Hrubého Jeseníku se začátkem i koncem ve Vrbně pod Pradědem. Když jsem poprvé zaslechl o tomto koutu nedotčené jesenické přírody, kde nevedou prakticky žádné turistické trasy, věděl jsem, že se zde někdy musím podívat.

Druhý den našeho pobytu v Zakopane patřil návštěvě jednoho z největších a nejkrásnějších tatranských ples Czarny Staw Gąsienicowy a přechodu přes Malý Kościelec  k dalším plesům  Gąsienicowej doliny.

S  přítelkyní Yvett a kamarády Honzou a Pepou jsme si řekli, že by jsme si měli trochu vyčistit hlavy od toho všeho co se kolem nás děje v souvislosti s Koronavirem pokud to je ještě možné.  Původní trasa byla ze Skřítku na Ovčárnu, ale právě kvůli možnému většímu výskytu lidí v okolí Pradědu jsme si řekli, že zvolíme trochu divočejší trasu, která je pěkná, ale nechodí zde tolik lidí protože tu nevede žádná lanovka, ani zde nestojí žádná stavba, tou je až cca 1,5 km vzdálená chata na polské straně.  Tuto trasu jsme šel před pár lety na podzim a bez sněhu, viz:  zde...

Původní plán byla návštěva Lesního baru, ale protože se k nám s přítelkyní nakonec nikdo nepřidal a hlavně že počasí dnes opravdu vyšlo, rozhodli jsme se během cesty vystoupit o zastávku dříve a vyjít si na Šerák.

Jako je již tradicí první sobotu v říjnu 41. ročník pochodu Zlatohorskem - ZLATOHORSKÝ TREKING

První sobotu v říjnu vyrážíme s Davidem a Pepou na již 40. ročník tradičního pochodu Zlatohorskem - Zlatohorský treking. Pro nás je to ale první zkušenost s tímto pochodem a z nabídky tras si vybíráme tu klasickou trasu na 25 km.

Oproti původnímu plánu nepůjdeme druhý den dál na západ na Harrachov, ale protože nás počasí nepustilo první den na hřeben, kdy jsme chtěli jít na Sněžku a na Medvědí boudu, volíme zpáteční cestu prvního dne právě na Sněžka.

Oproti roce 2014, kdy jsem na Hostýnské vrchy zavítal na kole , jsme s mým dnešním průvodcem Lenkou Eliášovou zde zavítali na pěší výšlap. Den začal brzkým odjezdem z Krnova, kdy už jsem začínal tušit, že den bude opravdu vydařený a počasí nám bude už konečně přát.

Druhý den na Malé Fatře se přesunujeme autem k chatě Vrátna, dolní stanice lanovky, odkud po zelené značce stoupáme nejdříve kaňonem po kamenité cestě a poté po svahu k sedlu za Kraviarskym. 

Po dvou letech pauzy na konci září vyrážíme za turistikou do slovenských hor. Tentokrát jsme si vybrali návštěvu Vratné doliny , která se nachází  v Kriváňské Malé Fatře , největšího středisko letní i zimní malofatranské turistiky. Jako základnu naší víkendové turistiky jsme si vybrali obec Terchová.  Z Krnova místa našeho ubytování vyrážíme v pátek navečer, bohužel po překročení hranic nás na Slovensku vítá déšť.

K cestě na Králický Sněžník jsem se rozhodl až na poslední chvíli. Tento samotný geomorfologický celek leží v odlehlé oblasti a je poměrně hůře dostupnější.  Nejdříve jsem se rozhodoval zda jít na Králický Sněžník od jihu (Králíky, Dolní, Horní Morava) nebo z východu (Staré Město, Stříbrnice). Nakonec vyhrála východní varianta, a tak jsme vyrazili na konec obce Stříbrnice , kde jsme zaparkovali na malém parkovišti.