Petrův blog

Třídenní cyklovýlet z českého pohraničí mě zavedl do krajiny polských Beskyd, hlubokého údolí řeky Soły, k Żywieckému jezeru a historického města Bielsko-Biała. Zpět domů jsem se pak vracel zvlněným Těšínským podhůřím. Přestože jsem většinu cesty absolvoval v Polsku, start i cíl ležel v Česku. Během celého okruhu jsem tak projel hned několika různými částmi Beskyd a pohyboval se krajinou, jejíž dnešní státní ani administrativní hranice už neodpovídají původnímu historickému rozdělení.

🚴 Třetí den byl ve znamení návratu k českým hranicím. Zvlněná krajina Těšínského podhůří si pro mě připravila řadu stoupání a sjezdů. Rovinatější profil a chvíli odpočinku mi nabídl až přibližně patnáctikilometrový úsek podél řek Brennice a Visly. Cestou jsem se ještě zastavil například u zámku v Grodźci a projel lázeňským městem Ustroń. I tak jsem ale během této etapy nastoupal 701 metrů – překvapivě více než první den, kdy jsem přes beskydský hřeben mířil k Żywci.

🚴 Druhý den mě čekala jen krátká tranzitní etapa do Bielsko-Białé. Cestou jsem navštívil dva dřevěné kostely a historický dvůr. V Bielsko-Białé jsem se zastavil u zajímavé budovy koncertní síně a u několika muralů (nástěnných maleb).

🚴První etapa mě zavedla z česko-polského pohraničí přes Istebnu do sedla Pod Grapą. Po úvodním stoupání a přejezdu hřebene Beskyd mě čekal sjezd do údolí řeky Soły, přesněji do obce Milówka. Odtud už druhá polovina trasy vedla převážně údolím podél řeky po cyklotrase Velo Soła přes Węgierskou Górku a Wieprz až k Żywieckému jezeru a do města Żywiec.

📸 První den mého výletu do Polska jsem se vydal z Jeseníku do Bílé Vody, odkud jsem pokračoval stále na sever po polském území do města Wroclaw. Projel jsem obce Zloty Stok, proslavenou těžbou zlata, Kamieniec Zabkowicki s palácem Marianny Oranžské, Ziebice s městskou bránou z 15. stoleti a impozantní bazilikou sv. Jiří, Henrykóv s klášterním komplexem a Strzelin s radniční věží a rotundou sv. Gottharda.

Poslední den patřil návratu z deštivého Štramberku. Po vedlejších cestách jsme se vydali na Frýdek-Místek, odkud pak po cyklostezkách, vedoucí podél řeky Ostravice, do Vratimova. Poslední část pak vedla přes jižní část Ostravy na nádraží Ostrava-Svinov.

Neděle patřila zpáteční cestě z Dolních Věstonic do Brna

Letošní druhý sraz Cyklobandy jsme posunuli na půlku září, z jednoho důvodu a tím byla naše cesta na jižní Moravu za burčákem.

Plán vydat se na Labskou cyklotrasu vznikl už loni kdy se mě kamarád po mé cestě okolo Balatonu a podél Neziderského jezera  zeptal jestli bych nejel právě tuto cyklotrasu. Nakonec kamarád kvůli zdraví nemohl a tak zůstala ta naše loňská trojka. 

Tento den patřil celodenní cestě vlakem z Opavy do německého Cuxhaven u Severního moře, kde jsme dorazili před osmou hodinou. Čas ještě zbyl na prvních pár kilometrů se zapadajícím sluncem a čerstvým mořským vzduchem.

Poslední den patřil návratu domů se Zdeňkem a Milanem přes Přerov, Hranice do Ostravy-Svinova.

Jak je zvykem na cestu na sraz Cyklobandy jsme se domluvili s Milanem a Zdeňkem, který nám nachystal trasu přes Pivín.

Třetí, poslední den našeho srazu už byla vlastně zpáteční cesta přes Suchý vrch, Štíty do Zábřehu na Moravě.

Páteční ráno vyrážím na sraz Cyklobandy v Těchoníně, který se nachází v jižní části Orlických hor.

Když se moji přátelé zmínili, že by chtěli jet kolem Balatonu a k Neziderskému jezeru, zbystřil jsem, protože to byla jedna z cest, která mě lákala. Z původního zájmu se nakonec stala realita a tak jsme na začátku července vyjeli na cestu kolem Balatonu a podél Neziderského jezera.

První den nás čekal přesun vlakem do Bratislavy a pak po pravém břehu Dunaje po cyklotrase 001A do Maďarska. Zde nejdříve po cyklostezkách a poté po méně čí více frekventovaných cestách. V Lébény jsme byli svědky soutěže o nejlepší guláš, v lázeňském  Mosonmagyaróváru nás zaujalo okolí hradu a zastavili jsme se i v centru. Cesta vedla po rovině s větrem v zádech, slunce bylo trochu pod mrakem a tak jsme v této etapě dosáhli nejlepší průměrnou rychlost z našeho 6 denního výletu.

Poslední čtvrtá etapa už nebyla tak zajímavá jak předešlé dvě etapy. Vedla po vedlejších cestách přes hřeben Nízkého Jeseníku a prakticky mimo větší města. Protože jsem na rozdíl od Petra a Vláďi nejel do Opavy ale do Krnova, musel jsem se rozhodnout kde přejedu hřeben Nízkých Jeseníků, pak už jen zbývalo dojet po známých cestách domů. Na výběr jsem měl již projetou cestu v blízkosti Rešovských vodopádů, kolem hradu Sovinec, na Huzovou nebo ještě pro mě neznámé stoupání na Tvrdkov.

Poté co jsme v druhé etapě spatřili chrám sv.Barbory v Kutné Hoře, hřebčín starokladrubských koní v Kladrubech, zámek a Perštýnské náměstí v Pardubicích a Vysoké Mýto s jejíma věžemi, přišla třetí den na řadu opět zajímavá etapa.  Nádherná Smetanova Litomyšl, rozhledna na Kozlovském kopci, cyklostezka po trati bývalé železnice, ...

Druhý den vyrážíme z Kutné Hory po večerním dešti směrem na Pardubice. Uzavírky a hlavně zbouraný most přes železniční trať způsobuje, že se chvíli po Kutné Hoře motáme.

Když můj kamarád Petr přišel s nápadem vydat se z Prahy do Opavy (resp. Krnova), nevěděl jsem co od této cesty očekávat. Nakonec tato čtyřdenní cesta předčila moje očekávání. První den byla v plánu etapa z Prahy do Kutné Hory.