Petruv blog

🚴  Týden po výstupu na Lysou horu jsem se nechal dovézt do Hanušovic, odkud jsem zahájil svůj další cyklovýlet. Po stoupání na Kladské sedlo mě čekal příjemný sjezd rekreační oblastí až do lázeňského města Lądek-Zdrój v Polsku , odkud jsem se vrátil do Česka přes Landecké sedlo (Travná). Další etapa vedla po klidných silnicích přes Javorník, kde stojí majestátní zámek na Jánském vrchu, a dále přes Vidnavu až do Zlatých Hor. Poslední větší stoupání mě čekalo k Petrovým Boudám. Odtud už následoval sjezd do cílového Krnova, kam jsem dorazil po celkem 133 kilometrech.

Druhý den jsem měl celý vyhrazený toulkám po Wrocłavi (Vratislavi). Historického hlavního města Slezska a bývalého Vratislavského knížectví, ležící nedaleko českých hranic. Díky tomu, že všechny významné památky jsou soustředěny v centru či jeho okolí, jsem jich řadu navštívil.

📸 První den mého výletu do Polska jsem se vydal z Jeseníku do Bílé Vody, odkud jsem pokračoval stále na sever po polském území do města Wroclaw. Projel jsem obce Zloty Stok, proslavenou těžbou zlata, Kamieniec Zabkowicki s palácem Marianny Oranžské, Ziebice s městskou bránou z 15. stoleti a impozantní bazilikou sv. Jiří, Henrykóv s klášterním komplexem a Strzelin s radniční věží a rotundou sv. Gottharda.

I když jsem od této sezóny moc nesliboval, nakonec jsem toho zvládl daleko více, než byli moje největší očekávání. Vyjel tento rok tři nejtěžší stoupání na Moravě a navíc ujet 200 km v jedné etapě. Pro mě v této době už mimořádný výkon, který nezopakuji a vlastně už ani nechci. V příspěvku najdete ty nejzajímavější etapy, výlety v tomto roce. Ty jsem absolvoval hlavně na silničním kole, kterému jsem se věnoval více jak poslední roky.

Ҝ - Do Krakova jsem se vydal, protože je jedním z nejvýznamnějších a nejkrásnějších měst v Polsku. Láká návštěvníky z celého světa svým bohatým kulturním dědictvím, historickým odkazem a malebnou atmosférou. Při procházce jeho ulicemi se lze ponořit do bohaté historie a poznat kouzlo tohoto města, které bylo kdysi hlavním městem Polska.

Druhý říjnový víkend už je studený, ráno je stupeň nad nulou, ale počasí slibuje slunečné počasí a tak se s Yvett a Pepou vydáváme na druhý nejvyšší vrchol Slezských Beskyd (Beskid Śląski) Barania Gora (1220 m.n.m.).

Po loňském zimním výletu na Králický Sněžník (Polsky Śnieżnik) z české strany jsme si s přáteli řekli, že tentokrát vyzkoušíme výstup z polské strany.  Masiv Králického Sněžníku je propleten hustou sítí turistických a cyklistických tras. Větší města v okolí jsou Międzygórze, Stronie Śląskie, Kletno, Sienna a Bolesławów, Staré Město, Dolní Morava. Existuje spousta možností, jak zdolat vrchol Králický Sněžník, a to jak z polské, tak z české strany.

Třetí den našeho pobytu v Zakopane už nám bohužel nepřálo počasí a tak jsme aspoň navštívili Gubalowku, jedno z nejnavštěvovanější a nejoblíbenějších míst mezi turisty, kteří navštíví Zakopane.

Druhý den našeho pobytu v Zakopane patřil návštěvě jednoho z největších a nejkrásnějších tatranských ples Czarny Staw Gąsienicowy a přechodu přes Malý Kościelec  k dalším plesům  Gąsienicowej doliny.

Týden poté co jsme se vrátili s Yvett ze Šumavy, jsme se vydali s přáteli do nejvýše položeného města v Polsku, kterému se přezdívá hlavní zimní město Polska. Jedná se o nejdůležitější polské středisko horské turistiky a lyžování a ročně ho navštíví kolem tří milionů turistů.  Ano jedná se Zakopane, město s cca 27 000 obyvateli, které leží na jihu Polska,  v  Malopolském vojvodství. G eomorfologicky patří k západním Tatrám. První den našeho pobytu v Polských Tatrách jsme prochodili po nejznámějších vrcholech polských Tater (kromě Rysů). Vystoupali jsme ke 15 metrovému kříži na Giewontu, odkud jsme pokračovali po Polsko-slovenské hřebenové cestě na Kasprowy Wierch.

S  přítelkyní Yvett a kamarády Honzou a Pepou jsme si řekli, že by jsme si měli trochu vyčistit hlavy od toho všeho co se kolem nás děje v souvislosti s Koronavirem pokud to je ještě možné.  Původní trasa byla ze Skřítku na Ovčárnu, ale právě kvůli možnému většímu výskytu lidí v okolí Pradědu jsme si řekli, že zvolíme trochu divočejší trasu, která je pěkná, ale nechodí zde tolik lidí protože tu nevede žádná lanovka, ani zde nestojí žádná stavba, tou je až cca 1,5 km vzdálená chata na polské straně.  Tuto trasu jsme šel před pár lety na podzim a bez sněhu, viz:  zde...

Každý rok se snažím ke konci mé cyklistické sezóny zajet někde dál do Polska. Letos jsem využil nabídku Láďi a zajel za ním do Karviné, odkud jsme si udělali okruh přes Wislu a skokanského můstku Adama Malysze nebo navštívili nejvýchodnější bod ČR.

Na Zlatohorskou vrchovinu jezdím rád, naposledy letos na jaře , kdy jsme s Puritem vyjeli až na její nejvyšší bod Biskupskou kupu. Tu jsme na dnešní vyjížďce vypustili, ale i tak jsme zdolali několik bodů letošní Vrchařské koruny Krnovska VKK

Po sedmi letech jsme opět s Cyklobandou zavítali do Orlických hor. Oproti roku 2010, kdy jsme projezdili centrální část ( cestopis ), jsme letos zavítali do její jižní části.

Tak jak vyjížďka před dvěma roky i toto focení západu slunce za Pradědem vzniklo náhodně. Dívám se na starší fotky a najednou si všímám pěkných fotek se západem slunce. Mrknu na datum a vidím, že byli pořízené takřka přesně ve stejnou dobu před dvěma lety.

Využívám poslední ze slunečných dnů a vydávám se za posledním z vrcholů mé letošní Vrchařské koruny Jesenicka na Biskupskou kupu

Poslední, třetí den mé návštěvy Polska patřil návratu domů. Cesta bohužel nebyla taková, jak bych si představoval. Oproti mým zvyklostem, jsem si nechal trasu udělat webovým programem a ten mě tahal přes nezpevněné cesty. Nakonec jsem se tohoto dobrodružství vzdal a pokračoval raději po silnicích přes Nysu do Glucholaz.

Greenway Krakov–Morava–Vídeň spojuje dvě významné středoevropské metropole Krakov a Vídeň.  Naše cesta vedla ale jen po české straně této stezky, která prochází severní, střední a jižní Moravou.  Stezka prochází rozmanitým terénem, který nabízí několik přírodních, kulturních zajímavostí a atraktivních cílů.

Po loňské cestě po jižní části Polského Slezska   letos vyrážím na silničním kole více severně přes mě známé města Glubczyce, Glogowek do Krapkowic, tedy měst patřícího do horního Slezska. Ráno vyrážím již velmi brzo za bezvětří, ale za to jen při teplotě 10 st.. Do Glubczyce to mám z kopce, takže jsem tam za chvíli a zdržím se jen focením pěkné radnice.

K cestě na Králický Sněžník jsem se rozhodl až na poslední chvíli. Tento samotný geomorfologický celek leží v odlehlé oblasti a je poměrně hůře dostupnější.  Nejdříve jsem se rozhodoval zda jít na Králický Sněžník od jihu (Králíky, Dolní, Horní Morava) nebo z východu (Staré Město, Stříbrnice). Nakonec vyhrála východní varianta, a tak jsme vyrazili na konec obce Stříbrnice , kde jsme zaparkovali na malém parkovišti.