Petrův blog

Třídenní cyklovýlet z českého pohraničí mě zavedl do krajiny polských Beskyd, hlubokého údolí řeky Soły, k Żywieckému jezeru a historického města Bielsko-Biała. Zpět domů jsem se pak vracel zvlněným Těšínským podhůřím. Přestože jsem většinu cesty absolvoval v Polsku, start i cíl ležel v Česku. Během celého okruhu jsem tak projel hned několika různými částmi Beskyd a pohyboval se krajinou, jejíž dnešní státní ani administrativní hranice už neodpovídají původnímu historickému rozdělení.

🚴 Třetí den byl ve znamení návratu k českým hranicím. Zvlněná krajina Těšínského podhůří si pro mě připravila řadu stoupání a sjezdů. Rovinatější profil a chvíli odpočinku mi nabídl až přibližně patnáctikilometrový úsek podél řek Brennice a Visly. Cestou jsem se ještě zastavil například u zámku v Grodźci a projel lázeňským městem Ustroń. I tak jsem ale během této etapy nastoupal 701 metrů – překvapivě více než první den, kdy jsem přes beskydský hřeben mířil k Żywci.

🚶Po dopoledním příjezdu z Żywce patřilo odpoledne a večer návštěvě města Bielsko-Biała.

🚴 Druhý den mě čekala jen krátká tranzitní etapa do Bielsko-Białé. Cestou jsem navštívil dva dřevěné kostely a historický dvůr. V Bielsko-Białé jsem se zastavil u zajímavé budovy koncertní síně a u několika muralů (nástěnných maleb).

🚴První etapa mě zavedla z česko-polského pohraničí přes Istebnu do sedla Pod Grapą. Po úvodním stoupání a přejezdu hřebene Beskyd mě čekal sjezd do údolí řeky Soły, přesněji do obce Milówka. Odtud už druhá polovina trasy vedla převážně údolím podél řeky po cyklotrase Velo Soła přes Węgierskou Górku a Wieprz až k Żywieckému jezeru a do města Żywiec.

🚴Dnešním mým cílem bylo pár míst Horního Slezska, které je známé svou koncentrací kostelů, paláců a zřícenin. Region byl po staletí křižovatkou kultur a mocenských vlivů (České království, Prusko, Habsburská monarchie, Polsko). Každá éra a každý vládnoucí rod zanechali svůj architektonický otisk. Z této oblasti jsem si vybral část u českých hranic.

🚴  Týden po výstupu na Lysou horu jsem se nechal dovézt do Hanušovic, odkud jsem zahájil svůj další cyklovýlet. Po stoupání na Kladské sedlo mě čekal příjemný sjezd rekreační oblastí až do lázeňského města Lądek-Zdrój v Polsku , odkud jsem se vrátil do Česka přes Landecké sedlo (Travná). Další etapa vedla po klidných silnicích přes Javorník, kde stojí majestátní zámek na Jánském vrchu, a dále přes Vidnavu až do Zlatých Hor. Poslední větší stoupání mě čekalo k Petrovým Boudám. Odtud už následoval sjezd do cílového Krnova, kam jsem dorazil po celkem 133 kilometrech.

📷Druhý den jsem měl celý vyhrazený toulkám po Wrocłavi (Vratislavi). Historického hlavního města Slezska a bývalého Vratislavského knížectví, ležící nedaleko českých hranic. Díky tomu, že všechny významné památky jsou soustředěny v centru či jeho okolí, jsem jich řadu navštívil.

📸 První den mého výletu do Polska jsem se vydal z Jeseníku do Bílé Vody, odkud jsem pokračoval stále na sever po polském území do města Wroclaw. Projel jsem obce Zloty Stok, proslavenou těžbou zlata, Kamieniec Zabkowicki s palácem Marianny Oranžské, Ziebice s městskou bránou z 15. stoleti a impozantní bazilikou sv. Jiří, Henrykóv s klášterním komplexem a Strzelin s radniční věží a rotundou sv. Gottharda.

I když jsem od této sezóny moc nesliboval, nakonec jsem toho zvládl daleko více, než byli moje největší očekávání. Vyjel tento rok tři nejtěžší stoupání na Moravě a navíc ujet 200 km v jedné etapě. Pro mě v této době už mimořádný výkon, který nezopakuji a vlastně už ani nechci. V příspěvku najdete ty nejzajímavější etapy, výlety v tomto roce. Ty jsem absolvoval hlavně na silničním kole, kterému jsem se věnoval více jak poslední roky.

Ҝ - Do Krakova jsem se vydal, protože je jedním z nejvýznamnějších a nejkrásnějších měst v Polsku. Láká návštěvníky z celého světa svým bohatým kulturním dědictvím, historickým odkazem a malebnou atmosférou. Při procházce jeho ulicemi se lze ponořit do bohaté historie a poznat kouzlo tohoto města, které bylo kdysi hlavním městem Polska.

Druhý říjnový víkend už je studený, ráno je stupeň nad nulou, ale počasí slibuje slunečno, a tak se s Yvett a Pepou vydáváme na druhý nejvyšší vrchol Slezských Beskyd (Beskid Śląski) Barania Góra (1220 m n. m.).

Po loňském zimním výletu na Králický Sněžník (polsky Śnieżnik ) z české strany jsme si s přáteli řekli, že tentokrát vyzkoušíme výstup z polské strany. Masiv Králického Sněžníku je propleten hustou sítí turistických a cyklistických tras. Výchozími body v okolí jsou Międzygórze, Stronie Śląskie, Kletno, Sienna, Bolesławów, Staré Město či Dolní Morava. Možností, jak zdolat vrchol Králického Sněžníku – ať už z české, nebo z polské strany – je celá řada.

Třetí den našeho pobytu v Zakopane už nám bohužel nepřálo počasí a tak jsme aspoň navštívili Gubalowku, jedno z nejnavštěvovanější a nejoblíbenějších míst mezi turisty, kteří navštíví Zakopane.

Druhý den našeho pobytu v Zakopane patřil návštěvě jednoho z největších a nejkrásnějších tatranských ples Czarny Staw Gąsienicowy a přechodu přes Malý Kościelec k dalším plesům Gąsienicowej doliny.

Týden poté co jsme se vrátili s Yvett ze Šumavy, jsme se vydali s přáteli do nejvýše položeného města v Polsku, kterému se přezdívá hlavní zimní město Polska. Jedná se o nejdůležitější polské středisko horské turistiky a lyžování a ročně ho navštíví kolem tří milionů turistů. Ano jedná se Zakopane, město s cca 27 000 obyvateli, které leží na jihu Polska, v Malopolském vojvodství. Geomorfologicky patří k západním Tatrám. První den našeho pobytu v Polských Tatrách jsme prochodili po nejznámějších vrcholech polských Tater (kromě Rysů). Vystoupali jsme ke 15 metrovému kříži na Giewontu, odkud jsme pokračovali po Polsko-slovenské hřebenové cestě na Kasprowy Wierch.

S kamarády jsme zvažovali různé varianty, kudy se vydat. Nakonec jsme zvolili právě tuto trasu, která je nádherná a nechodí tu tolik lidí. Podobnou cestu jsem absolvoval už před pár lety na podzim, tehdy však byla úplně bez sněhu.

Každý rok se snažím ke konci mé cyklistické sezóny zajet někde dál do Polska. Letos jsem využil nabídku Láďi a zajel za ním do Karviné, odkud jsme si udělali okruh přes Wislu a skokanského můstku Adama Malysze nebo navštívili nejvýchodnější bod ČR.

Na Zlatohorskou vrchovinu jezdím rád, naposledy letos na jaře , kdy jsme s Puritem vyjeli až na její nejvyšší bod Biskupskou kupu. Tu jsme na dnešní vyjížďce vypustili, ale i tak jsme zdolali několik bodů letošní Vrchařské koruny Krnovska VKK

Po sedmi letech jsme opět s Cyklobandou zavítali do Orlických hor. Oproti roku 2010, kdy jsme projezdili centrální část ( cestopis ), jsme letos zavítali do její jižní části.