Petruv blog

Dnešní cesta nás provedla z Červenohorského sedla pod Červenou horu a přes Kamenné oko na sedlo Trojmezí. Na zpáteční cestě na nás čekala Vozka a Vřesová studánka.

Jeden z podzimních výletů do Jeseníků patřil trase mimo civilizaci. Z Vrbna pod Pradědem jsme se nejdříve vydali po Solné cestě směrem ke Kamzičí skále, která nabízí pěkný výhled na Praděd. Zpáteční cesta vedla po pěšinách mimo značené turistické trasy, přes Medvědí vrch, vrch Pytlák a kolem Františkovy chaty a kaple Panny Marie Sněžné zpátky do Vrbna p.P.

Krátká dubnová procházka po okolí Rejvízu. Naše trasa vedla na zříceninu hradu Koberštejn, přes Lurdskou jeskyni na Starém Rejvízu. Při zpáteční cestě jsme se ještě  navštívili pozůstatky hradu Freudenštejn.

Listopad, nádherné počasí,...to chce někde na hory. V autobuse se dozvídáme, že si můžeme koupit turistickou celodenní jízdenku Jeseníky za 100 Kč/den, což je super cena. Na sedle Hvězda u Karlové Studánky jsme v 8:40 hodin, tedy cca za 80 minut z Krnova.

Na konci vánočních svátků bylo třeba vyvětrat si hlavu a udělat něco pro svoji kondici.  Předpověď počasí slibovala slunečný den a proto jsem si vybral trasu mezi Skřítkem a Pradědem. Částí té  nejkrásnější a nejzajímavější hřebenové trase v Jeseníkách, která jinak vede dále přes Červenohorské sedlo, Šerák do Ramzové.  V zimě jsem šel tuto část před pěti lety, viz  článek .

Další sobota slibovala opět pěkné počasí a tak jsme si s Yvett řekli, že by byla škoda toho nevyužít. Tentokrát jsme se vydali do méně známých končin Jeseníků. Byli dva dny poté co na Pradědu zasněžilo a ještě v pátek bylo na fotkách vidět, že se ještě drží slabší vrstva sněhu. Na naší cestě jsme ho ale už takřka neviděli.

Po noci strávené na chatě Jiřího na Šeráku, jsme se druhý den po snídaní vydali na cestu zpátky do údolí. Tentokrát naše kroky vedli po zelené turistické trase přes Keprník, podél řeky Hučavy a jejich vodopádů a mostu bývalé Josefovské svážnice do Branné.

Na Šeráku jsme byli už několikrát, ale tentokrát jsme využili s Yvett horskou chatu Jiřího na Šeráku i na přespání První den jsme se z Ramzové vydali po vrstevnicové, neznačené cestě kolem vodopádu Ve Stržích, vodopádů na Klepáčském potoce a Jeleních vodopádů. Od pamětního kamene císařovny Sissi jsme poté vystoupali na hřeben přes rozcestí Nad Hašovou až ke skalám Vozka. Přes Keprník jsme pak došli až na Šerák, kde jsme večer pozorovali západ slunce a nakonec i Perseidy.

Dnešní výlet patřil zimnímu výšlapu na sněžnicích z Červenohorského sedla, přes kamenné okno, Vozku, Keprník zpět na sedlo.

V dnešní době se všichni snaží dostat z města na hory a ty jsou tak obsypány turisty. Proto se vydáváme  do odlehlé a liduprázdné oblasti Hrubého Jeseníku se začátkem i koncem ve Vrbně pod Pradědem. Když jsem poprvé zaslechl o tomto koutu nedotčené jesenické přírody, kde nevedou prakticky žádné turistické trasy, věděl jsem, že se zde někdy musím podívat.

Na dnešní prosincový den jsme se vydali na část Jesenické hřebenovky, která celá vede od Skřítku, přes Praděd na Červenohorské sedlo, případně dál přes Šerák do Ramzové (nebo naopak). Původní plán byl okruh byl po hřebenovce přes Pecný na Jelení studánku a odtud sejít přes Alfrédku zpět na Skřítek. Počasí nám ale nakonec změnilo naše plány.

V Jeseníkách se nachází  několik desítek vodopádů, řada z nich se ale nachází  mimo turistické stezky, některé navíc v těžko přístupných lokalitách. My jsme se vydali za těmi nejkrásnějšími v Jeseníkách a to k  Vysokému a Královskému vodopádu. Cesta k Vysokému vodopádu byla náročnější, oproti Královskému, ke kterému dojdou i děti. K vodopádům se vyplatí chodit nejlépe na jaře, když taje sníh. My jsme šli sice na podzim, ale po nedávných deštích bylo vody také dost.

Druhý den našeho pobytu na vysílači Praděd nás čekala již cesta zpátky do Krnova, ale předtím jsme se opět vydali na turistickou vycházku. Vysílač na Pradědu (1491 m.) je nejvyšším bodem Hrubého Jeseníku. Ten je druhým nejvyšším pohořím v ČR a je dominantním pohořím severní Moravy. Jedná se o výraznou členitou hornatinu, nejmohutnější pohoří Jesenické oblasti, označované jako "střecha Moravy".

Když přítelkyně Yvett dostala  ode mě  k narozeninám před více jak půlrokem voucher na ubytování na vysílači Praděd, netušili jsme, že na něho zbude čas až koncem července. Voucher byl od společnosti Eldorado - netradiční zážitky a zahrnoval kromě ubytovaní na hotelu také snídani, láhev sektu, vstup na prosklenou kruhovou vyhlídku a parkování až u vysílače nebo na Ovčárně.

Kdysi jsem slyšel o místu, kde moc lidí nechodí a přitom je to jedno z nejkrásnějších míst v Jeseníkách, místu o kterém lidé raději moc nemluví ať sem nepřilákají davy neukázněných turistů, kteří by mohli tuto ještě panenskou část Jeseníků zničit.

Po podzimní a zimní cestě nejkrásnějším údolím Jeseníků, kde protéká horská říčka Bílá Opava, jsem se na jarní výšlap těšil, protože v této době je díky tání sněhu nejvíce vody a  říčka se tak mění v bouřlivou bystřinu.

Původní plán byla návštěva Lesního baru, ale protože se k nám s přítelkyní nakonec nikdo nepřidal a hlavně že počasí dnes opravdu vyšlo, rozhodli jsme se během cesty vystoupit o zastávku dříve a vyjít si na Šerák.

Druhý lednový den léta páně 2020 jsme se domluvili s přáteli, že vyrazíme na Praděd a nápad to byl výborný, protože takřka vše nám hrálo do karet. Hlavně viditelnost byla opravdu parádní Králický Sněžník, Sněžka na jedné straně a Beskydy, Malá Fatra (možná i Tatry) na druhé straně. Ale vše popořadě :) Ráno se vydáváme autem na sedlo Hvězda, odkud jezdí autobus každou celou hodinu na Ovčárnu (22 Kč). Naštěstí jsme tam již o půl deváté, protože cestujících přibývá a nakonec je ani dva autobusy všechny nepoberou.

Na konci října využíváme poslední dny krásného slunečního počasí a vyrážíme s přáteli do Jeseníků, kde se z Červenohorského sedla vydáme na Kamenné oko, Točník, Vozka, Keprník a Vřesovou studánku.

Červnové teploty o víkendu opět překračovali třicítku a tak jsme si s přítelkyní řekli, že zmizíme do hor, kde bude snad přeci jenom o trochu chladněji. Aby jsme byli co nejvýše, rozhodli jsme pro hřebenovou túru ze Skřítku směr Praděd, s prodloužením o odbočku k dolní nádrži Dlouhých Strání a krásnou cestou Divokým dolem na Praděd. Jedinou černou kaňkou na dnešním dni byla doprava.