Petruv blog

Trasa nejprve krátce stoupá po hlavním hřebeni z Ovčárny na Vysokou holi, odkud pokračuje k rozcestí Pod Malým kotlem. Odtud se stáčí na vedlejší hřeben, který vede přes Dlouhé stráně, respektive Mravenečník. Dále trasa klesá k vyhlídce Rysí skála a pokračuje k horní stanici lanovky na Medvědí hoře. Kdo nechce sestupovat po prudkém svahu, může do Koutů nad Desnou sjet lanovkou. Trasa je zajímavá tím, že z velké části se otevírají nádherné výhledy do dalekého okolí.

Dnešní trasu bychom mohli nazvat „výletem po skalách". Nabízí totiž krásné výhledy, především na západní stranu, přičemž Černé kameny odkrývají i východní horizont. Na závěr vás čeká trochu adrenalinový výstup na zříceninu hradu Rabštejn. Ve stejnojmenné horské chatě si pak za odměnu můžete dopřát výborné borůvkové knedlíky. Na zpáteční cestě jsme zvolili cestu podél říčky Oskavy k jejímu prameni a dále na Skřítek.

Pro jeden z posledních pěkných letošních víkendů jsme si vybrali hřebenovku ze Skřítku na Ovčárnu, která představuje jeden z klíčových přechodů hlavního hřebene Hrubého Jeseníku. Výchozím bodem je sedlo Skřítek (867 m), které slouží jako vstupní brána do jižní části pohoří. Profil trasy se skládá ze tří odlišných, ale navazujících částí. Za sedlem následuje prudký a náročný výstup lesem ke skalnímu útvaru Ztracené kameny (1250 m). Druhá, hřebenová část, vede od vrcholu Pecný (1330 m) k Vysoké holi (1462 m). Závěrečná, krátká fáze přechodu, zahrnuje sestup do cíle na Ovčárně (1300 m).

Naším dnešním cílem bylo Vrbno pod Pradědem, kde na třech okolních kopcích koncem roku 2023 vznikly tři originální fotopointy. Místní informační centrum pro ně používá názvy Obří židle, Houpačka a Velká houpačka. Výlet jsme završili v Rybářské baště v Mnichově. Ačkoli byla loni poničena povodněmi, podařilo se ji úspěšně zrekonstruovat a znovu otevřít.

🥾 V horký sobotní den  jsme vyrazili na výšlap z Rapotína. Naše trasa vedla kolem skalního útvaru Skalní krčma až na rozhlednu Bukovka, která leží v nadmořské výšce 625 m. Po modré turistické značce jsme se pak zpod vrcholu Strážník dostali do Velkých Losin, kde se nachází krásný zámek se zahradou a ruční papírna.

V předešlém článku jsem popsal první část trasy, která vede  do Úvalna  přes polské obce Bliszczyce a Branice. V dnešní části si můžete přečíst o druhé části, která vede p řes Úvalenskou rozhlednu, zříceninu hradu Šelenburk, vrch Cvilín s poutním kostelem a rozhlednou, zpátky do Krnova. 

🚶 Celý Krnovsko-Úvalenský okruh měří cca 22 km (podle místa začátku trasy). V této, první části, si můžete přečíst o trase, která vede podél polské strany řeky Opavy, přes Bliszczyce, Branice do Úvalna. V pokračování se dočtete o zpáteční trase přes Úvalenskou rozhlednu, zříceninu Šelenburk a vrch Cvilín. Obě části jsou přibližně stejně dlouhé, tato první část je ale naprosto rovinatá.

Po dopoledním výstupu na Velký Javorník jsme po druhé hodině navštívili okolí Štramberka. Nejdříve jsme vyšlapali k rozhledně Bílá hora a od ní pokračovali kolem vyhlídky Kamenárka do Národního sadu s jeskyní Šipka. Kolem lomu Kotouč jsme se následně vrátili zpátky k autu.

Sobotní výlet patřil nejdříve výstupu z Veřovic na Velký Javorník. V druhé části dne jsme přesunuli ke Štramberku (Bílá hora, jeskyně Šipka) .

Zimní procházka po Rychlebských horách nás zavedla pod  nejvyšší vrchol Rychlebských hor Smrk (1127 m), kamenitý vrchol Brousek, ležící na  česko-polským hranicích a nakonec k  známému samoobslužnému Lesnímu baru. Začátek a konec jsme měli v Horní Lipové (část obce Lipová-lázně), odkud můžete vyrazit také od stanice vlaku.  Lipové (část obce Lipová-lázně).

Dnešní cesta nás provedla z Červenohorského sedla pod Červenou horu a přes Kamenné oko na sedlo Trojmezí. Na zpáteční cestě na nás čekala Vozka a Vřesová studánka.

🍁 Podzimní trasa nás provedla přes Lesní bar, kde nesmělo chybět opékání špekáčků, na hřeben Rychlebských hor s vrcholem Smrk (1127 m.). Od turistického rozcestí Smrk (Hraničník) s hraničním kamenem, který bývá mylně považován právě za vrch Smrk, jsme si odskočili na vrch Brousek 1115 m. Po jižním úbočím Rychlebských hor jsme se vrátili přes útulnu Mates, studánku Bučínský potok a Dlouhou dolinu zpět do obce Horní Lipová.

Krátká dubnová procházka po okolí Rejvízu. Naše trasa vedla na zříceninu hradu Koberštejn, přes Lurdskou jeskyni na Starém Rejvízu. Při zpáteční cestě jsme se ještě  navštívili pozůstatky hradu Freudenštejn.

Další den, kolo vystřídali turistické pohorky. Lanovkou jsme vyjeli nejdříve k jezeru Schwarzsee (2552 m.), odkud nás čekal výstup k horské chatě Hörnlihütte (3260 m.). Nazpátek jsme sešli zpátky až do Zermattu.

Druhý den našeho pobytu ve Vysokých Tatrách vedla naše trasa nejdříve na Popradské pleso. Odtud nás čekal prudší výstup, na náš dnešní cíl, sedlo Pod Ostrvou (1966 m.). Přes sedlo jsme začali sestupovat kolem Batizovského plesa (1884 m.) k horskému hotelu Sliezsky dom u Velického plesa. Strmější a už ne tak zajímavou cestou jsme došli do našeho cíle, obce Tatranká Polianka (1005 m.).

Po roce jsme s kamarády zavítali do obce Nová Lesná, odkud jsme se první den vydali přes Popradské pleso k rozc. pri Zabom potoku, odkud jsme přes Žabie pleso stoupali na chatu pod Rysmi. Od chaty jsem pak ještě pokračoval přes sedlo Váha na vrchol Rysy (2499,6 m.).

» Rychlebské hory  jsou horský masiv na severovýchodě České republiky, na hranici s Polskem. Mezi zdejší  zajímavostmi patří Sedm skal, Píšťala, lom Rampa, Hradisko (Kaltenštejn), rozhledna na vrcholu Špičáku a další.

Poslední náš den v Dolomitech jsme strávili pod hřebenem Padoi, naproti ledovce Marmolada. Po prudším výšlapu od jezera Fedaia na Porta Vescovo (2478 m) jsme pokračovali k chatě Padon, odkud jsme si odskočili k Bivaku Bontadini, kde se nachází tunely ve skále, vykopané vojáky v 1. světové válce. Po návratu zpět k chatě jsme poté sešli zpátky k jezeru Fedaia. Navečer jsme ukončili náš pobyt v městečku Canazei.

↝ Třetí den jsme si trochu odpočinuli. Využili jsme pěkného počasí a vyjeli lanovkou na hřeben Marmolady  Punta Rocca (3265 m). Panoramatická terasa nám nabídla nádherný 360° vyhled. Na mezistanici  Serauta (2950 m), jsme navštívili muzeum bojů za 1. světové války.

↝ Druhý den patřil zdolání třítisícového vrcholu Piz Boè. Po náročném stoupání ze sedla Pordoi (2239 m) k masivu Sella a po části podél tohoto masivu, jsme museli zdolat náročný žleb Risa de Pigolerz. Ani poslední část ale nebyla o moc lehčí a i díky vyšší nadmořské výšce jsme byli rádi za odpočinek na vrcholu Piz Boè (3152 m). Po prudším sestupu jsme pozvolna přišli měsíční krajinou k chatě Forcella Pordoi. Poslední výškové metry jsme pak nastoupali k horní stanici lanovky na náhorní plošině Sass Pordoi (2950 m).