Petruv blog

Druhý den jsem měl celý vyhrazený toulkám po Wrocłavi (Vratislavi). Historického hlavního města Slezska a bývalého Vratislavského knížectví, ležící nedaleko českých hranic. Díky tomu, že všechny významné památky jsou soustředěny v centru či jeho okolí, jsem jich řadu navštívil.

Po krátké ranní projížďce patřil šestý den přesunu přes Livigno do Itálie.

🚲Poslední den návštěvy jižní Moravy patřil krátkému výjezdu do Rakouska. Projeli jsme kolem hraniční stezky bosou nohou, rybníka Landschaftsteich Katzelsdorf, k válečnému památníku s rozhlednou (Aussichtswarte mit Kriegerdenkmal). Zpátky do Valtic jsme se vrátili přes lovecký zámek Pohansko a Dianin chrám (Rendez-vous). Při cestě domů jsme se ještě zastavili za Valticemi na Spěvákově Farmě.

➽  Sedmý, poslední den strávený na kole, jsem do Říma přijel podél řeky Tibéry (it. Tevere). Nejdříve jsem navš  tívil náměstí Piazza del Popolo s kopcem Pincio, nabízející pěkný pohled na Řím a ve dvanáct hodin na  náměstí Piazza San Pietro  s Basilica di San Pietro (bazilika svatého Petra) ve Vatikánu, cíle mého putování po poutní stezce Via Francigena. Z Říma jsem pak ještě pokračoval do města Fiumicino, ležící na břehu Tyrhénského moře.

Druhý den našeho pobytu v Modrých Horách a okolí jsme již strávili s našimi přáteli z Cyklobandy. Naše společná cesta vedla z Němčiček přes okraj v.n. Nové Mlýny, obce Zaječí, Rakvice, okraje Velkých Bílovic k vrcholu Zimarky s Hradišsko. Ve Vrbicích jsme se zdrželi ve sklípku u sklenky vína a burčák jsme pak okoštovali v Bořeticích.

První den patřil přesunu vlakem do Hodonína, odkud jsme přes Starý Podvorov (mlýn), Čejkovice (návštěva areálu Sonnentor, zámku, domku T.G.Masaryka) dostali do oblasti Modrých Hor. V další části jsme si užívali cestu mezi vinohrady, sklípků ve Vrbicích a Bořeticích, navštívili jsme rozhlednu Stezka nad vinohrady, rozhlednu Slunečná a nakonec nás čekalo stoupání do Němčiček, kde jsme zakončili se západem slunce dnešní den v apartmánu Modré z nebe, který posloužil na podzimní, burčákový sraz Cyklobandy.

Letošní druhý sraz Cyklobandy jsme posunuli na půlku září, z jednoho důvodu a tím byla naše cesta na jižní Moravu za burčákem.

Sobota patřila již společné vyjížďce Cyklobandy. 

Poslední šestá etapa putování po německé části Labské cyklotrasy (Elberadweg) přinesla návštěvu dvou krásných měst Míšně a Drážďan. Od předchozích etap jsme také pozorovali více stánků s občerstvení, nabídky ovoce a zeleniny před zahrádkami a od Míšně také větší provoz cyklistů i když jsme zde jeli po alternativní trase. Cesta už také nebyla tak plochá jako na začátku, ale stále to byli jen občasná krátká mírná stoupání. Zato vypínající se okolní skály Labských pískovcových hor byli čím dál blíže k hranicím větší a větší.

Páteční den byl o cca 7 stupňů chladnější jak ty předešlé, což ale po těch vedrech přišlo vhod. Za Dessau jsme projeli pěkným lesním parkem, v další obci jsme ale museli čekat hodinu na první ze dvou dnešní přívozů přes Labe. Pestrá krajina Labe pokračovala i na druhé straně Labe, na které jsme navštívili dvě pěkné historické města Lutherstadt Wittenberg a Torgau. Přes všechno jsme dnes zvládli 150 km.

Čtvrtý den jsme třikrát přepluli řeku na lodi a jednou (do Magdeburgu) po mostě. Dvakrát to byl přívoz tažený na laně (1,5 Eur) a jednou motorový (2 Eur). Projeli jsme kolem mimoúrovňového křížení vodních toků, které spojuje Labe a Havola (Havel), navštívili zajímavé a historické místa v Magdeburgu, z kterého jsme pokračovali po alternativní, západní straně Labe, díky čemuž jsme zavítali do německého Stonehenge. Za Magdeburgem jsme opustili biosferickou rezervaci UNESCO „Říční polabská krajina“, po které jsme jeli už od Hamburgu.

Třetí den jsme pokračovali, většinou po hrázích řek Labe a Havola (Havel), přes Wittenberg do Havelbergu se starým centrem na ostrově. V Sandau jsme se poprvé svezli přívozem přes Labe (pokud nepočítám loď do Hamburgu) na druhou stranu řeky Labe, kde vedla cesta ze začátku po prázdných silnicí, poté po asfaltových a betonových cyklostezkách. Zastavili jsme se v Arneburgu a na večer dojeli do historického města Tangermünde s dochovaným městským opevněním. Tento den jsme najeli jen 123 km což bylo z celého putování podél Labe nejméně, ale také bylo přes 30°C.

Od druhého dne vedla trasa biosferickou rezervaci UNESCO „Říční polabská krajina“. V této části většinou běží cyklotrasa  po hrázích a přes malé okouzlující venkovské obce s cihlovými domky. Na trase jsme měli jedno stoupání po lesní cestě, která slibovala výhledy, ale které jsme přes větve stromů neviděli. Za pozornost stála návštěva námořního městečka Lauenburg se sochou námořníka, historického Boizenburg a Dömitz s pevností a Lenzen.

V této části nás kromě čerstvého mořského vzduchu doprovázelo mohutné Labe, protipovodňové hráze, velké lodě, ovocné sady a pěkné městečka. Naše trasa v prvním celém dnu naší cesty vedla přes krásné starobylé město Stade do Hamburgu, kde jsme zajeli více od pobřeží do centra. Po cestě jsme měli smůlu na dva zvedací mosty, které otevírali později a my jsme tak museli zvolit objízdné trasy. Oproti předcházejícímu dni se vítr kolem poledne naštěstí obrátil a tak naše další cesta vedla již s větrem v zádech :). Také tu bylo nezvyklé nezvyklé oproti Česku že je tu cyklostezka skoro u každé silnice.

Tento den patřil celodenní cestě vlakem z Opavy do německého Cuxhaven u Severního moře, kde jsme dorazili před osmou hodinou. Čas ještě zbyl na prvních pár kilometrů se zapadajícím sluncem a čerstvým mořským vzduchem.

Původně jsme měli cestu naplánovanou na týden se startem a cílem v Bratislavě, ale nakonec jsme trasu zvládli o den dřív a za cíl si určili vzdálenější Břeclav. Poslední etapu jsme začali cestou po rakouských cyklostezkách, ale nakonec jsme zjistili, že cíl je dál než jsme mysleli a tak jsme už pokračovali po silnicích. Bohužel nebylo už moc času na návštěvu zajímavostí podél trasy např. do obce Petronell-Carnuntum, kde výraznou pamětihodností v obci je zbytek římské pevnosti Carnuntum nebo zámku Schloss Hof.

Pátý den patřil přesunu z Maďarska kolem lánů slunečnic do Rakouska. Nejdříve jsme se ale ještě rozloučili  v Kapuváru  s Maďarskem   návštěvou termálů a nesměla také chybět ochutnávka guláše . V Rakousku jsme přes vesnice a vínová pole přijeli k Neziderskému jezeru, které jsme objeli po východní straně přes Podersdorf am See a Neusiedl am See.

Čtvrtý den patřil cestě od Balatonu směrem k Neziderskému jezeru.   Na začátku jsme navštívili buddhistickou stúpu v Zalaszántói, zastavili se v městečku Sümeg s pěkným hradem tyčícím se nad městem, ale také ochutnali výborný maďarský meloun. V  obci Celldömölk jsme si prohlídli město a na chvíli odpočinuli.

Druhý den už byl o poznání zajímavější, a také jsme v této etapě nastoupali nejvíce metrů (567 m.). Zastavili jsme v pěkném parku v Tapolca a kolem druhé hodiny jsme byli již u Balatonu. Západnější strana Balatonu je o poznání na tom hůře jak ta východní. K vodě jsme se dostali až v obci Révfülöp a večerní život zažili po osmé hodině v Balatonfüred.

První den nás čekal přesun vlakem do Bratislavy a pak po pravém břehu Dunaje po cyklotrase 001A do Maďarska. Zde nejdříve po cyklostezkách a poté po méně čí více frekventovaných cestách. V Lébény jsme byli svědky soutěže o nejlepší guláš, v lázeňském  Mosonmagyaróváru nás zaujalo okolí hradu a zastavili jsme se i v centru. Cesta vedla po rovině s větrem v zádech, slunce bylo trochu pod mrakem a tak jsme v této etapě dosáhli nejlepší průměrnou rychlost z našeho 6 denního výletu.