Petruv blog

🚴  Týden po výstupu na Lysou horu jsem se nechal dovézt do Hanušovic, odkud jsem zahájil svůj další cyklovýlet. Po stoupání na Kladské sedlo mě čekal příjemný sjezd rekreační oblastí až do lázeňského města Lądek-Zdrój v Polsku , odkud jsem se vrátil do Česka přes Landecké sedlo (Travná). Další etapa vedla po klidných silnicích přes Javorník, kde stojí majestátní zámek na Jánském vrchu, a dále přes Vidnavu až do Zlatých Hor. Poslední větší stoupání mě čekalo k Petrovým Boudám. Odtud už následoval sjezd do cílového Krnova, kam jsem dorazil po celkem 133 kilometrech.

🚴 Vydat se na Dlouhé stráně z Krnova jsem si netroufl a proto jsem se přesunul vlakem do Branné. Odtud jsem přes Přemyslovské sedlo, Dlouhé stráně, Červenohorské sedlo, Videlské sedlo a "Karlovický brdek" po 114 km a 2 269 nastoupaných metrech vrátil zpátky do Krnova.

Předposlední den nás čekal výjezd na Stelvio pass.

I když jsem od této sezóny moc nesliboval, nakonec jsem toho zvládl daleko více, než byli moje největší očekávání. Vyjel tento rok tři nejtěžší stoupání na Moravě a navíc ujet 200 km v jedné etapě. Pro mě v této době už mimořádný výkon, který nezopakuji a vlastně už ani nechci. V příspěvku najdete ty nejzajímavější etapy, výlety v tomto roce. Ty jsem absolvoval hlavně na silničním kole, kterému jsem se věnoval více jak poslední roky.

Na zpáteční cestě domů jsme se zastavili Majola pass, který jsme si vyjeli na kole a podívali se po známém zimním středisku St.Moritz.

Naše dnešní cesta na kole přes Alpe di Neggia (1385 m.) vedla z východního pobřeží horní části jezera Maggiore obce Vira přes vesnici Valle Vedasca a dále dále na jih přes obci Cadero zpátky k jezeru Maggiore. Po podvečerní koupeli jsme měli ještě síly na večerní  návštěvu promenády.

Druhý den jsme vzali kola a vydali se hlavně v první části poněkud zalesněnou cestou přes passo Marco Pantaniho do Malesca. Po překročení švýcarských hranic vedla cesta krásným údolím do obce Ascona, které leží již u jezera. Večer pak patřil koupání a návštěvě pobřežní promenády.

V sobotu, pátý den našeho pobytu v Milders u Neustift im Stubaital se počasí trochu zkazilo, i když ne úplně tak jak slibovala předpověď počasí. Dopoledne jsme se vydali lanovku ke slunečním hodinám s vnitřním průměrem 8 metrů a odpoledně jsem pak s Jarkou vyrazil se projet na kole.

Čtvrtý den jsme již opět sedli na kolo a vydali se zdolat další dvoutisícovku a také se podívat ještě do Innsbrucku na mistrovství světa v cyklistice, bohužel jsme zde stihli jenom posledních pár závodníků dojíždějících do cíle.

Druhý den už bylo počasí daleko lepší a i když u nás napadl sníh na Pradědu zde sluníčko krásně svítilo i ve dvou tisících metrech. Naše cesta dnes vedla na jih do Itálie. Opustil jsme naše Stubaiské Alpy a vjeli do Zillertalských Alp.

Každý rok se snažím ke konci mé cyklistické sezóny zajet někde dál do Polska. Letos jsem využil nabídku Láďi a zajel za ním do Karviné, odkud jsme si udělali okruh přes Wislu a skokanského můstku Adama Malysze nebo navštívili nejvýchodnější bod ČR.

Kamarád Láďa ještě nebyl na silničce na Dlouhých Stráních a tak jsme se srpnu vydali do Loučné pod Desnou, odkud jsme vyrazili po té náročnější cestě vzhůru na Dlouhé Stráně.

Sváteční úterý jsem se vydal s kamarády na silniční vyjížďku okolo Jeseníků. Ráno vyjíždíme již v osm hodin na Bruntál. Po prvním zahřívacím stoupání pokračujeme přes Břidličnou na Rýmařov za kterým už začíná první z dnešních pěti stoupáních na nejvyšší bod dnešní trasy Skřítek (867 m.) - Ze Staré Vsi na 6,6 km má stoupání 3. kategorie na Skřítek 3,6% sklon.

Čtvrtý den našeho pobytu v Chorvatsku jsme se vydali do severozápadní části Istrijského poloostrova, který je nejrozvinutější turistickou oblastí Chorvatska a kde se po staletí střetávaly chorvatské, italské a slovinské vlivy.

Třetí den naší návštěvy Istrie máme v plánu výjezd na Vojak (1396 m.) ,  hlavní vrchol pohoří Učka a n ejvyšší horu Istrijského poloostrova,  který se nachází ve východní části Istrie

Na závěr našeho pobytu si necháváme vysokohorskou silnici Grossglocknerstrasse, odkud to máme nahoru až na Edelsweitssspitze 30 km. Původně jsme chtěli zůstat déle, ale počasí tu tento rok na konci června nepřeje. Předpovědní modely tu ukazují skoro samé přeháňky.

Druhý den jsme se přesunuli autem cca 30 km do obce Mittersill a vyrazili na západ směrem průsmyk Gerlos, přehradu Speicher Durlaßboden, zimní střediska Königsleiten, Durexalm.

Na začátku léta 2017 jsme se vydali na trochu kratší výlet Po Salzburských kopcích na okraji Vysokých Taur, v blízkosti Tyrolska a na dohled Korutan.

Po pěkném únoru, přišel sychravý březen a na kolo to moc nebylo. Až ke konci března počasí přeje a tak sedám na kolo a vydávám se na cestu kolem Česko-polské hranice. Nejdříve mířím po cyklostezce na Město Albrechtice a poté již po cestě do Jindřichova. Zde na křižovatce projíždím kolem sousoší p.Marie  (z r. 1757) a místního zámku   což je rozsáhlá klasicistní stavba v dobrém stavu s přilehlým parkem s altánkem a plastikami , kterou spravuje samotná obec.

A zde je přehled zdolaných kopců během zájezdu po Pyrenejích.