Petruv blog

↝ Druhý den patřil zdolání třítisícového vrcholu Piz Boè. Po náročném stoupání ze sedla Pordoi (2239 m) k masivu Sella a po části podél tohoto masivu, jsme museli zdolat náročný žleb Risa de Pigolerz. Ani poslední část ale nebyla o moc lehčí a i díky vyšší nadmořské výšce jsme byli rádi za odpočinek na vrcholu Piz Boè (3152 m). Po prudším sestupu jsme pozvolna přišli měsíční krajinou k chatě Forcella Pordoi. Poslední výškové metry jsme pak nastoupali k horní stanici lanovky na náhorní plošině Sass Pordoi (2950 m).

↝ Ze sedla Karerpass neboli Passo di Costalungo (1758 m) výstup k chatě Rif. Paolina (2125 m), kolem bronzového orla - památníku  Cristomannos (2280 m), přechod pod mohutnou západní stěnou Rotwand / Roda di Vael (2806 m) do sedla Vajolonpass (2560 m). Sestup k chatě Rif. Roda di Vael (2280 m) a zpět do sedla Karerpass.

Druhý den našeho pobytu v Zakopane patřil návštěvě jednoho z největších a nejkrásnějších tatranských ples Czarny Staw Gąsienicowy a přechodu přes Malý Kościelec  k dalším plesům  Gąsienicowej doliny.

Červnové teploty o víkendu opět překračovali třicítku a tak jsme si s přítelkyní řekli, že zmizíme do hor, kde bude snad přeci jenom o trochu chladněji. Aby jsme byli co nejvýše, rozhodli jsme pro hřebenovou túru ze Skřítku směr Praděd, s prodloužením o odbočku k dolní nádrži Dlouhých Strání a krásnou cestou Divokým dolem na Praděd. Jedinou černou kaňkou na dnešním dni byla doprava.

Jak již je tradicí i letos se na konci září vydáváme do Vysokých Tater. Letos předpověď počasí vypadala všelijak, ale nakonec jsme s ním byli spokojeni.

Koncem září jsme se již tradičně vydali na cestu do Vysokých Tater. Letos jsme se ubytovali v  Tatranské Lomnice . Oproti loňsku se počasí obrátilo a tak jsme si mohli vychutnávat i výhledy do okolí. V den příjezdu jsme se stihli ubytovat ve Vila Helena nedaleko nádraží a zajít ještě na večeři do jedné z restaurací.