Petruv blog

🚴  Týden po výstupu na Lysou horu jsem se nechal dovézt do Hanušovic, odkud jsem zahájil svůj další cyklovýlet. Po stoupání na Kladské sedlo mě čekal příjemný sjezd rekreační oblastí až do lázeňského města Lądek-Zdrój v Polsku , odkud jsem se vrátil do Česka přes Landecké sedlo (Travná). Další etapa vedla po klidných silnicích přes Javorník, kde stojí majestátní zámek na Jánském vrchu, a dále přes Vidnavu až do Zlatých Hor. Poslední větší stoupání mě čekalo k Petrovým Boudám. Odtud už následoval sjezd do cílového Krnova, kam jsem dorazil po celkem 133 kilometrech.

Druhý den jsem měl celý vyhrazený toulkám po Wrocłavi (Vratislavi). Historického hlavního města Slezska a bývalého Vratislavského knížectví, ležící nedaleko českých hranic. Díky tomu, že všechny významné památky jsou soustředěny v centru či jeho okolí, jsem jich řadu navštívil.

📸 První den mého výletu do Polska jsem se vydal z Jeseníku do Bílé Vody, odkud jsem pokračoval stále na sever po polském území do města Wroclaw. Projel jsem obce Zloty Stok, proslavenou těžbou zlata, Kamieniec Zabkowicki s palácem Marianny Oranžské, Ziebice s městskou bránou z 15. stoleti a impozantní bazilikou sv. Jiří, Henrykóv s klášterním komplexem a Strzelin s radniční věží a rotundou sv. Gottharda.

I když jsem od této sezóny moc nesliboval, nakonec jsem toho zvládl daleko více, než byli moje největší očekávání. Vyjel tento rok tři nejtěžší stoupání na Moravě a navíc ujet 200 km v jedné etapě. Pro mě v této době už mimořádný výkon, který nezopakuji a vlastně už ani nechci. V příspěvku najdete ty nejzajímavější etapy, výlety v tomto roce. Ty jsem absolvoval hlavně na silničním kole, kterému jsem se věnoval více jak poslední roky.

Po loňském zimním výletu na Králický Sněžník (Polsky Śnieżnik) z české strany jsme si s přáteli řekli, že tentokrát vyzkoušíme výstup z polské strany.  Masiv Králického Sněžníku je propleten hustou sítí turistických a cyklistických tras. Větší města v okolí jsou Międzygórze, Stronie Śląskie, Kletno, Sienna a Bolesławów, Staré Město, Dolní Morava. Existuje spousta možností, jak zdolat vrchol Králický Sněžník, a to jak z polské, tak z české strany.

S  přítelkyní Yvett a kamarády Honzou a Pepou jsme si řekli, že by jsme si měli trochu vyčistit hlavy od toho všeho co se kolem nás děje v souvislosti s Koronavirem pokud to je ještě možné.  Původní trasa byla ze Skřítku na Ovčárnu, ale právě kvůli možnému většímu výskytu lidí v okolí Pradědu jsme si řekli, že zvolíme trochu divočejší trasu, která je pěkná, ale nechodí zde tolik lidí protože tu nevede žádná lanovka, ani zde nestojí žádná stavba, tou je až cca 1,5 km vzdálená chata na polské straně.  Tuto trasu jsme šel před pár lety na podzim a bez sněhu, viz:  zde...

Poslední, třetí den mé návštěvy Polska patřil návratu domů. Cesta bohužel nebyla taková, jak bych si představoval. Oproti mým zvyklostem, jsem si nechal trasu udělat webovým programem a ten mě tahal přes nezpevněné cesty. Nakonec jsem se tohoto dobrodružství vzdal a pokračoval raději po silnicích přes Nysu do Glucholaz.

K cestě na Králický Sněžník jsem se rozhodl až na poslední chvíli. Tento samotný geomorfologický celek leží v odlehlé oblasti a je poměrně hůře dostupnější.  Nejdříve jsem se rozhodoval zda jít na Králický Sněžník od jihu (Králíky, Dolní, Horní Morava) nebo z východu (Staré Město, Stříbrnice). Nakonec vyhrála východní varianta, a tak jsme vyrazili na konec obce Stříbrnice , kde jsme zaparkovali na malém parkovišti.