S kamarády jsme zvažovali různé varianty, kudy se vydat. Nakonec jsme zvolili právě tuto trasu, která je nádherná a nechodí tu tolik lidí. Podobnou cestu jsem absolvoval už před pár lety na podzim, tehdy však byla úplně bez sněhu.
OBSAH
1) Cestopis
2) Info
3) Časový harmonogram
4) Foto
5) Trasa
6) Mapa
7) Zdroje
1) CESTOPIS
Z Krnova vyjíždíme v sedm ráno. Po dvou hodinách a necelých sto kilometrech parkujeme ve Stříbrnicích, přímo pod sjezdovkou Ski areálu Králičák (618 m), kde leží už jen zbytky sněhu. Toto místo na východním úpatí hory nedaleko Starého Města je ideálním startem pro nejkratší výstup na Králický Sněžník.
Celou oblastí se vzácně zachovalou přírodou vede několik značených tras. My vyrážíme krátce po deváté. Zvažovali jsme sice modrou trasu lesem ke kapli Panny Marie, kudy jsme šli před pěti lety na podzim, ale nakonec volíme žlutou přes chatu Návrší. Je sice zpočátku strmější, ale zato kratší a v zimě bývá dobře prošlapaná.
Protože po cestě sníh zatím žádný není, místo po turistické trase jdeme k chatě přímo přes sjezdovku.
Chata Návrší (899 m) je jedinou horskou chatou na české straně Králického Sněžníku. Byla postavena roku 1928 na místě bývalých salaší. Po české straně, po žluté a červené turistické trase je to na vrchol od chaty cca 6 km.
Od chaty je pěkný výhled na Staroměstsko a hradbu Hrubého Jeseníku v pozadí.
U chaty Návrší se nezdržujeme (stejně mají zavřeno) a v 9:55 hodin pokračujeme po žluté trase ale již po sněhu dále. Po cestě nás zastihne lehké sněžení a potkáváme také první lidi na skialpech.Od rozcestí "Nad Adéliným pramenem" (1040 m) povede naše cesta až na vrchol po červené turistické trase. Ranní oblačnost se teprve pomalu trhá, když na rozcestí ‚Pod Ludmilou‘ (1160 m) vystupujeme na hřeben. Konečně se nám otevírají první krásné výhledy na panorama Jeseníků.
Mezi sebou si říkáme, že by se tu dalo jet i na kole, ale další úsek od rozcestí na vrchol je pro cyklisty zakázaný. Také podklad je tu už jiný v létě se tu asfalt mění v kamenitou cestu.
Pokud by napadlo více sněhu, chůze by zde byla i náročnější.
Jsme v místě, kdy trasa vede v blízkosti státní hranice. Na rozcestí Franciska, děláme pár kroků mimo trasu k Františkově chatě (známé také jako stanice Horské služby Franciska), u které vyvěrá pramen Franciska.
Vracíme se zpět na červenou turistickou trasu na rozcestí od kterého sklon trasy začíná být prudší.
Ještě než dorazíme k soše Slůněte, kocháme se výhledy jižním směrem do údolí Horní a Dolní Moravy. Nalevo, na východě, se klene Podbělský hřbet a u vrcholu Slamníku se tyčí Stezka v oblacích. Napravo, směrem na západ, je vidět rozhledna na Klepáči a Malosněžnický hřbet. Ten má v polštině trefnější název ‚Trójmorski Wierch‘, protože se z něj vody stékají do tří různých moří – Baltského, Severního a Černého. O pár metrů dále stojíme v 11:35 u ruin bývalé Lichtenštejnovy chaty a sochy slůněte (1356 m). Ta bohužel nese stopy drsného podnebí i vandalismu. Dáváme si zde téměř půlhodinovou přestávku na svačinu a čekáme, až se okolí vyprázdní, abychom si mohli slůně v klidu vyfotit.
Letošní mírná zima nám dovoluje vidět sošku v celé její kráse – jindy bývá touto dobou uvězněna v ledovém a sněhovém krunýři. Od slůněte, které stojí na okraji příkrého srázu, se otevírá krásný pohled ke Starému Městu a na Hanušovickou vrchovinu. Jako na dlani máme i hřebeny Hrubého Jeseníku. Kamenná soška slůněte na nízkém pylonu se stala nepsaným symbolem Králického Sněžníku. Byla vztyčena nedaleko vrcholu hory v roce 1932 na paměť 10. výročí založení umělecké skupiny Jescher. Název této skupiny byl odvozen z německého citoslovce vyjadřujícího kýchnutí slona. Lichtenštejnova chata, která stála hned vedle slůněte, byla postavena v roce 1912. Po válce však přestala být využívána a roku 1971 byla nadobro stržena. Dnes zde zůstaly pouze základy s bývalým sklepem, které slouží jako neocenitelné útočiště před nepřízní počasí. Ostatně k odpočinku v závětří vybízí i cedulka uvnitř s nápisem ‚Udělej si dobře‘.
Po dvanácté hodině opouštíme sochu a pokračujeme k nedalekému prameni Moravy. Cesta je čím dál zledovatělejší, a proto nasazujeme nesmeky. Kamarádi využívají i trekové hole, které jsou v tomto terénu také skvělým pomocníkem.
Od sochy slůněte, respektive od ruin chaty, vytyčuje cestu k nejvyššímu bodu tyčové značení. Zvláště za mlhy, která v zimě na Sněžníku výrazně převažuje, je nutné se tyčí bezpodmínečně držet. Hned vlevo od cesty se totiž pod pramenem Moravy nachází prudký žleb, kde začíná nebezpečný lavinový terén.
Čím více se blížíme k vrcholu, tím častěji se obloha protrhává. Zároveň jsme však čím dál méně chráněni před chladným větrem. Ten naštěstí fouká jen v nárazech a v menší míře, což je štěstí, protože nahoře se před ním jinak není kam schovat.
Přibližně dvě stě metrů od sochy slona, přicházíme k prameni řeky Moravy (1380 m), který zde vyvěrá ze země.
Morava spolu se svými přítoky odvádí vody z jižní strany masivu do Černého moře. Severní, polská strana hory naopak patří k úmoří Baltského moře (kam stékají vody potoků Kamienica a Kleśnica či řeky Wilczky). Jižní výhled od pramene je skutečně nádherný. Nalevo, východně od údolí Horní a Dolní Moravy, se klene Podbělský hřbet s vrcholy Sušina, Podbělka a Slamník, na kterém ční Stezka v oblacích. Naproti, na západním hřbetu, je krásně vidět rozhledna na Klepáči i celý Malosněžnický hřbet. V 12:30, po třech hodinách a dvaceti minutách chůze a přibližně osmi kilometrech v nohách, konečně stojíme na vrcholu Králického Sněžníku. Jeho název je více než výstižný – sněhová pokrývka zde díky drsnému klimatu vydrží až osm měsíců v roce.Na samém vrcholu kdysi stála rozhledna postavená v letech 1895–1899. Masivní kamenná konstrukce věže měla šest pater a dosahovala výšky 33,5 metru. V roce 1973 však byla tato zanedbaná a rozpadající se stavba odstřelena.
Samotný vrchol Králického Sněžníku je velmi rozlehlý a plochý, což mu sice ubírá na určité dravosti, ale vynahrazuje to úchvatným kruhovým výhledem. Za těmi nejlepšími panoramaty.
Můžete odtud obdivovat Hrubý Jeseník s vysílačem na Pradědu, zbytek masivu Králického Sněžníku, Orlické hory, polskou Kladskou kotlinu i Rychlebské hory. Zejména v zimě, kdy bývá viditelnost nejlepší, jsou jako na dlani vidět celé Krkonoše s majestátní Sněžkou a Úpskou jámou pod Studniční horou. V takových dnech jsou zde východy a západy slunce skutečným zážitkem.
Údaje o nadmořské výšce vrcholu se ve zdrojích rozcházejí, český rozcestník uvádí 1424 m. a o cca 10 metrů dále polský rozcestník zase 1426 m., další polské zdroje pak 1425 m.Mnoho lidí se mylně domnívá, že masiv Králického Sněžníku (zastarale také Kladský Sněžník, polsky Śnieżnik nebo Śnieżnik Kłodzki) leží ještě na Moravě, případně že je součástí Hrubého Jeseníku. Pravdou však je, že tento samostatný geomorfologický celek se rozkládá na rozhraní Čech, Moravy a Polska. Česká část (cca 76 km) dnes spadá pod Pardubický kraj, zatímco rozlehlejší část masivu leží v polském Kladsku (cca 200 km).
Z hlediska členění nejde o Orlické hory ani o Jeseníky. Králický Sněžník je samostatné pohoří se stejnojmenným nejvyšším vrcholem. Jedná se o třetí nejvyšší pohoří v České republice a po Krkonoších o druhé nejvyšší v celých Sudetech (v rámci Polska jde o nejvyšší pohoří polské části Východních Sudet).
Po zhruba dvaceti minutách strávených na vrcholu se vydáváme po polské zelené značce k 1,5 km vzdálené chatě Schronisko na Śnieżniku. Je to v současnosti jediná funkční horská chata v této oblasti.
Jakmile sestoupíme o pár výškových metrů níže, procházíme kolem historického trojmezního kamene. Ten označuje místo, kde se po staletí střetávaly hranice tří zemí: Českého království, Moravského markrabství a Kladského hrabství. Masiv Králického Sněžníku tvoří nejen přirozený předěl mezi Čechami, Moravou a Kladskem, ale také hlavní evropské rozvodí mezi Baltským, Severním a Černým mořem. Na úbočí vrchu Klepáč (polsky Trójmorski Wierch, 1144 m n. m.) pramení přítoky tří řek, z nichž každá míří do jiného moře: Kladská Nisa na polském území teče do Baltu, Lipkovský potok (posléze vlévající se do Tiché Orlice) směřuje do Severního moře a řeka Morava odvádí své vody do moře Černého.
Po zhruba 23 minutách chůze, přesně v 13:12, dorážíme k chatě Schronisko na Śnieżniku (1218 m) - web, Facebook. Tato stavba byla na horské louce vybudována v roce 1871 na přání nizozemské princezny Marianny Oranžské. Na chatě ochutnáváme polskou kuchyni v podobě tradičního žurku (żurek s jajkiem). Je to sytá polévka z žitného kvásku, podávaná s vejcem, která po výstupu přijde vhod. Karty zde sice neberou, ale kromě polských zlotých lze bez problémů platit i českými korunami.
Po čtyřicetiminutové zastávce na občerstvení nás čeká výšlap zpátky na vrchol Králického Sněžníku. Odtud se vracíme po stejné trase až k rozcestí Stříbrnická – sedlo (1212 m). Místo abychom odbočili k rozcestí Pod Ludmilou, pokračujeme tentokrát o něco dále po hraniční zelené značce. Do českého vnitrozemí začínáme sestupovat o něco později směrem k rozcestí nad Adéliným pramenem. Od turistické chaty Návrší pak pokračujeme už po cestách bez sněhu zpátky do obce Stříbrnice (16:56 hodin). 2) INFO
Vzdálenost: 19,80 kmCelkový čas: 7:48 hod.Čistý čas: 4:31 hod.Průměrné tempo: 20:44 min/km Průměrné tempo pohybu: 14:42 min/kmNastoupáno: 1068 m. (min. výška 630 m. - max. výška 1426 m.)3) ČASOVÝ HARMONOGRAM
0,0 km / 0 hodin - Stříbrnice (618 m.) - 9:10 hodin 2,2 km / 0:45 min. - Chata Návrší (899 m.) - 9:55 hodin 4,8 km / 1:37 hod. - Rozcestí Pod Ludmilou (1160 m.) - 10:47 hodin 7,5 km / 2:25 hod. - Socha Slůněte (1356 m.) - 11:35-12:02 hodin 7,7 km / 2:55 hod. - Pramen řeky Moravy (1380 m.) - 12:05-12:18 hodin 8,0 km / 3:19 hod. - Vrchol Králický Sněžník (1425 m.) - 12:29-12:46 hodin 9,4 km / 4:03 hod. - Chata Schronisko na Śniežniku (1218 m.) - 13:13-13:52 hodin 10,8 km / 5:17 hod. - Vrchol Králický Sněžník (1425 m.) - 14:27-14:38 hodin 11,5 km / 5:46 hod. - Socha Slůněte (1356 m.) - 14:56 hodin 14,0 km / 6:40 hod. - Rozc. Nad Adéliným pramenem - 15:50 hod 15,7 km / 7:12 hod. - Chata Návrší (899 m.) - 16:22 hodin 17,8 km / 7:46 hod. - Stříbrnice (618 m.) - 16:56 hodin (Vzdálenost dle mapy.cz, GPS nám ukazovala 19,5 km)
Komentáře
Okomentovat