Další sobota slibovala opět pěkné počasí a tak jsme si s Yvett řekli, že by byla škoda toho nevyužít. Tentokrát jsme se vydali do méně známých končin Jeseníků. Byli dva dny poté co na Pradědu zasněžilo a ještě v pátek bylo na fotkách vidět, že se ještě drží slabší vrstva sněhu. Na naší cestě jsme ho ale už takřka neviděli.
Spojení s Jeseníky je bohužel špatné. Do obce Vidly, s dvěma přestupy v Bruntále a Karlové Studánce, přijíždíme po dvou hodinách až před půl desátou.
Z obce Vidly, ukryté v hlubokých lesích, se vydáváme po modré turistické trase, z které ale po chvíli odbočujeme a pokračujeme po neznačených cestách na Sokolí skálu. Zdejší místo není moc známé, tím frekventované, i když poslední dobou toto místo objevuje čím dál více lidí.
Na skalách posvačíme a vychutnáváme si okolní nádhernou, takřka nedotčenou přírodu a naprostý klid. Necelou hodinu se zde zdržíme, tedy více než byl plán, ale snad to doženeme 😏.
Od skal máme v plánu sestoupit zkratkou k Sokolí chatě, tedy ještě dříve, než je na mapě vyznačená cesta. Bohužel jsem se pořádně nepodíval na navigaci a tak po příkrém svahu sestupujeme už mezi skalami (až 46% sklon dle GPS).
Naštěstí po chvíli se dostáváme na vrstevnicovou pěšinku, která není znázorněna na mapách. Na naši správnou cestu se napojujeme teprve po chvíli a začínáme po ní klesat ke Sokolí chatě.
Za chatou odbočujeme k cestě podél Sokolího potoka, který vytváří na své cestě několik kaskád a vodopádů. Viditelná cesta mezi stromy k nim nevede, ale nakonec máme štěstí a začínají se před námi objevovat první vodopády Sokolího potoka, které se nachází severovýchodně od Pradědu.
Je zrovna období kdy tu neteče moc vody, ale i tak tyto vodopády stojí za vidění. Horší je jen přístup k nim, možná proto jsou i opomíjené.
Cesta k vodopádům jak jsem se zmínil, prakticky neexistuje, a tak to bylo hodně o hledání nějaké cestičky. Zde jsem udělal chybu, že jsem se vydal na druhý břeh, i když jsem věděl, že tudy cesta nevede. No jo...ale když já ji tam viděl a to se mi taky stalo osudným. Při přechodu potoku jsem uklouzl na jednom z kamenů a spadl do vody. Následovalo menší převlékání a tím další zdržení 😏.
Od rozcestí Černík přicházíme k chatě Švýcárna.
Od Švýcárny dále stoupáme k silnici mezi Ovčárnou a Pradědem. Mraky se zrovna zatahují, a i když prakticky nefouká vítr, pocitová teplota je znatelně nižší.
Až při našem sestupu na Ovčárnu se opět začíná obloha nad Pradědem protrhávat.
V pět hodin jsme na Ovčárně a máme k dobru ještě půlhodinovou rezervu na jídlo. Na chatě Sabinka už prakticky nic k jídlu nezbylo a tak jdeme naproti k hotelu Figura. Na začátku váháme jestli zde jít, ale nakonec jsme velice spokojeni s valašskou kyselicou (60 Kč).
► SOUHRN
► ODKAZY / ZDROJE
Spojení s Jeseníky je bohužel špatné. Do obce Vidly, s dvěma přestupy v Bruntále a Karlové Studánce, přijíždíme po dvou hodinách až před půl desátou.
To není zrovna ideální, protože jsme vázáni časově na zpáteční spoj z Ovčárny.
Autem je to zde 45 km, tzn. že cesta by trvala cca 45 minut....
Naše dnešní trasa vede prakticky pořád do kopce, takže počítáme, že tempo nebude zrovna rychlé. Nakonec jsme na 18.30 Km nastoupali 970 m.
Po cestě nahoru procházíme kolem jednoho z mála dochovaných hraničních kamenů, které vyznačovaly hranici mezi vratislavským biskupstvím a územím Řádu německých rytířů.
Pod vrcholem Sokol (1187 m.) se dostáváme z lesa a otevírají se nám nádherné výhledy, hlavně z nedaleké Sokolí skály ⛰, resp. pásem skal dosahující výšky až 20 metrů. Velikostí přesahují známější Petrovy kameny či Ztracené kameny.
Ze skal máme téměř celé Jeseníky na dosah ruky. Na jedné straně je vidět, z málo známé strany, Praděd s vysílačem a rozhlednou....
...,na druhé straně se nabízejí další pěkné výhledy na údolí z obce Vidly na Vrbno pod Pradědem a okolí, např. Medvědskou hornatinu s Orlíkem (1 204 m) nebo stejně tak na málo známý hřeben s vrchy Lyra (1 092 m), Žárový vrch (1 094 m).
Naštěstí po chvíli se dostáváme na vrstevnicovou pěšinku, která není znázorněna na mapách. Na naši správnou cestu se napojujeme teprve po chvíli a začínáme po ní klesat ke Sokolí chatě.
Za chatou odbočujeme k cestě podél Sokolího potoka, který vytváří na své cestě několik kaskád a vodopádů. Viditelná cesta mezi stromy k nim nevede, ale nakonec máme štěstí a začínají se před námi objevovat první vodopády Sokolího potoka, které se nachází severovýchodně od Pradědu.
Tento vodopád se skládá z několika stupňové kaskády a měří sedm metrů.
Je zrovna období kdy tu neteče moc vody, ale i tak tyto vodopády stojí za vidění. Horší je jen přístup k nim, možná proto jsou i opomíjené.
Cesta k vodopádům jak jsem se zmínil, prakticky neexistuje, a tak to bylo hodně o hledání nějaké cestičky. Zde jsem udělal chybu, že jsem se vydal na druhý břeh, i když jsem věděl, že tudy cesta nevede. No jo...ale když já ji tam viděl a to se mi taky stalo osudným. Při přechodu potoku jsem uklouzl na jednom z kamenů a spadl do vody. Následovalo menší převlékání a tím další zdržení 😏.
Ten poslední a nejvyšší (7 m.), který leží na soutoku Sokolího a bezejmenného potoka jsme bohužel minuli. Při bloudění strmým svahem (až 49% dle GPS), mimo jakoukoliv cestu, jsme se dostali už něco dál od potoka, než jsme měli. Po chvíli ho sice slyšíme, ale už se nevracíme, protože nás už dost tlačí čas.
Po vrstevnicové cestičce podél NPR Praděd (národní přírodní rezervace se zákazem vstupu) pokračujeme pod Malý Děd. Z cesty se nám místy naskýtají výhledy zpátky na Sokolí skály a na údolí směrem k Vrbnu pod Pradědem.
Od rozcestí Černík přicházíme k chatě Švýcárna.
Od Švýcárny dále stoupáme k silnici mezi Ovčárnou a Pradědem. Mraky se zrovna zatahují, a i když prakticky nefouká vítr, pocitová teplota je znatelně nižší.
Až při našem sestupu na Ovčárnu se opět začíná obloha nad Pradědem protrhávat.
V pět hodin jsme na Ovčárně a máme k dobru ještě půlhodinovou rezervu na jídlo. Na chatě Sabinka už prakticky nic k jídlu nezbylo a tak jdeme naproti k hotelu Figura. Na začátku váháme jestli zde jít, ale nakonec jsme velice spokojeni s valašskou kyselicou (60 Kč).
Z Ovčárny sjíždíme busem na rozcestí Hvězda, kde má být podle jízdního řádu nástupní stanice na bus do Krnova. Nakonec zjišťujeme, že tento bus už jel také z Ovčárny. Na tomto úseku asi sloužil jako kyvadlová doprava Ovčárna - Hvězda. Ale mohli by to mít určitě lépe vyřešené a mít nástupní stanici již na Ovčárně.
V Krnově jsme již za šera před půl osmou.
► SOUHRN
Vzdálenost: 18,30 Km.
Nastoupané metry: 970 m.
Sestoupené metry: 454 m.
Celkový čas: 6:36 hodin.
Čistý čas: 3:18 hod. Garmin / 4:29 hod. Strava.
Info: 57 % stoupání, 13% rovina, 30% klesání / max. stoupání 49%, max. klesání 46%.
► FOTOGALERIE
- Zonerama
► TRASA
► MAPA
QR KÓD
 |
| Zdroj: Mapy.cz |
 |
| Zdroj: Mapy.cz |
Komentáře
Okomentovat