🥾 Baníkovské sedlo (2 040 m) a samotný vrchol Baníkov (2 178 m) tvoří jednu z nejdominantnějších, nejkrásnějších, ale také nejnáročnějších dvojic v celých Západních Tatrách. Sedlo, do kterého jsme vystoupali divokou Spálenou dolinou, slouží jako klíčová křižovatka tras a strategický vyhlídkový bod. Spojuje drsnou severní oravskou stranu s jihem. Z něj se otevírá pohled na zelenou liptovskou stranu v čele s dolinou Parichvost a panorama dotváří obrovská hladina Liptovské Mary s Nízkými Tatrami na obzoru. V porovnání s tatranskou klasikou je výstup na Baníkov fyzicky srovnatelný s výstupy na Kriváň (ze Tří studniček s převýšením cca 1 140 m) nebo Rysy z Popradského plesa (cca 1 000 m).
.jpg)
OBSAH ČLÁNKU
1) VYSOKÉ TATRY (ZÁPADNÍ) - ROHÁČSKÝ VODOPÁD, BANÍKOV (2178 m.)
Na Parkovišti pod Spálenou (1 030 m) necháváme auta a nejdříve po 
trase pokračujeme na rozcestí Šindľovec.
.jpg)
%20(1).jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Směrem na jihozápad: Otevírá se pohled na liptovskou stranu Tater a do Podtatranské kotliny. V dálce jasně září rozlehlá vodní nádrž Liptovská Mara, která je největší přehradou podle objemu vody na Slovensku, a přímo za ní obzor lemuje táhlý hlavní hřeben Nízkých Tater. Tato jižní strana působí podstatně zeleněji a má mírnější sklon než drsné skály na severu.
.jpg)
trase pokračujeme na rozcestí Šindľovec.
Po krátké terénní vložce už šlapeme po asfaltové silnici Roháčskou dolinou až k rozcestí Adamcuľa (1 189 m). Tabule nám sděluje, že to máme do Baníkovského sedla 2:50 hodin, což jsme nakonec splnili. Na rozcestí odbočujeme po 
trase do Zelené doliny, kde se lesní cesta pod námi začíná citelněji zvedat.
trase do Zelené doliny, kde se lesní cesta pod námi začíná citelněji zvedat.
Od značené trasy je to jen pár kroků k divokému Roháčskému vodopádu, který leží na levostranném přítoku Roháčského potoka. Jako první je už od cesty slyšet a přes stromy trochu vidět jeho spodní, kaskádovitý úsek schovaný v lese. Ten má sám o sobě výšku, odhaduji, kolem 10 metrů.
.jpg)
K hlavní, horní a volně přístupné části vodopádu je to už jen kousek od rozcestí Roháčský vodopád (1 340 m). Celková hydrologická výška vodopádu, který tvoří tato soustava kaskád, je přibližně 23 metrů. Když ale stojíte přímo u něj (1 319 m), samotná padající skalní stěna má odhadem kolem 11 metrů – i tak je to ale impozantní pohled.
%20(1).jpg)
VIDEO
Po kamenité cestě dál stoupáme k rozcestí Pod Predným zeleným (1 473 m). Místy pod našimi kroky stéká mezi kameny voda po nedávných deštích.
Na rozcestí si chvíli odpočineme, počkáme na zbytek výpravy a srovnáme řady. :)
Zatímco odsud modrá značka pokračuje dál Zelenou dolinou k vyhlášeným Roháčským plesům, my se držíme trasy a vstupujeme do Spálené doliny.
trasy a vstupujeme do Spálené doliny.
Poslední pasáž v závěru Spálené doliny (pod sedlem) se přezdívá „stěna“ a prověří fyzickou i psychickou odolnost.
.jpg)
Před jedenáctou dopoledne úspěšně stojíme v Baníkovském sedle (2 040 m). Je to nejvýše položené sedlo v hlavním hřebeni Západních Tater a slouží jako fantastický vyhlídkový bod. Protože leží přímo na hřebeni, nabízí dokonalý kontrast mezi drsnou severní (oravskou) a zelenější jižní (liptovskou) stranou pohoří.
.jpg)
Ze sedla se otevírají nádherné výhledy:
Směrem na severovýchod: Hledíme do hlubokého ledovcového kotle na konci Spálené doliny. V pozadí vystupuje travnatý hřeben Zábrať a vrchol Rákoň. O něco dále na obzoru se tyčí mohutná severní stěna hraničního hřebene, kde dominuje špičatý masiv Osobité.
.jpg)
Směrem na jihozápad: Otevírá se pohled na liptovskou stranu Tater a do Podtatranské kotliny. V dálce jasně září rozlehlá vodní nádrž Liptovská Mara, která je největší přehradou podle objemu vody na Slovensku, a přímo za ní obzor lemuje táhlý hlavní hřeben Nízkých Tater. Tato jižní strana působí podstatně zeleněji a má mírnější sklon než drsné skály na severu.
VIDEO
Samotné sedlo je sevřené mezi dvěma horskými obry. Na severozápadě se zvedá pyramidový vrchol Pachoľa (2 167 m), na který se ze sedla klikatí strmé serpentiny. Naším cílem je však opačný směr.
Na jihovýchodě se tyčí náš dnešní cíl, majestátní Baníkov (2 178 m), vůbec nejvyšší vrchol celého hlavního hřebene Západních Tater.
Na vrchol stoupáme po 
trase, která vede po suti a velkých kamenech, kde jsme občas mezi balvany museli cestu spíše tušit. Během výstupu se díváme směrem na hlubokou, hustě zalesněnou dolinu Parichvost. Právě v ní pramení divoký potok Jalovčanka, jehož vody končí v dálce ve zmiňované Liptovské Maře. Ze stezky si prohlížíme také jižní hřeben Baníkova, odkud padá dolů zelená turistická značka směrem na Príslop.
trase, která vede po suti a velkých kamenech, kde jsme občas mezi balvany museli cestu spíše tušit. Během výstupu se díváme směrem na hlubokou, hustě zalesněnou dolinu Parichvost. Právě v ní pramení divoký potok Jalovčanka, jehož vody končí v dálce ve zmiňované Liptovské Maře. Ze stezky si prohlížíme také jižní hřeben Baníkova, odkud padá dolů zelená turistická značka směrem na Príslop.
Přímo na vrcholu Baníkova ve výšce 2 178 m se nám ale počasí začíná kazit a hřeben halí mraky.
.jpg)
Pokračování po hřebeni směrem na Tri kopy a Platňu patří k nejexponovanějším úsekům v celých Tatrách. Je to zajištěná cesta řetězy, která si v ničem nezadá s vyhlášeným Ostrým Roháčem.
Na dlouhé kochání to není, takže se obracíme a vracíme se na sedlo.
Stejnou cestou se pak vracíme zpátky.
Zaslouženou tečkou za celým náročným dnem je večeře po návratu do obce Zuberec, kde míříme za tradiční kuchyní do Koliby Josu.
2) VÝŠKOVÝ PROFIL A ITINERÁŘ
Poznámka: Barevné čáry pod profilem značí barvu turistické trasy.
Poznámka: Jedná se o přibližné časy.
3) HODNOCENÍ
Délka trasy: 6/10 Celková délka je 16 km (tam i zpět stejnou cestou). Nejde o extrémní kilometráž, ale kvůli vysokohorskému charakteru terénu zabere výstup a sestup i s přestávkami cca 7 hodin.
Převýšení: 9/10 Celkové převýšení činí zhruba 1 150 metrů. Vzhledem k tomu, že startujete z výšky 1 030 m a stoupáte až do 2 178 m, čeká vás poctivé, kontinuální a v závěru velmi strmé stoupání, které vás prověří.
Fyzická náročnost: 9/10 První část Zelenou dolinou k rozcestí Pod Predným zeleným je příjemným zahřátím. Skutečná zkouška ale začíná ve Spálené dolině. Nekonečné suťovisko pod Baníkovským sedlem působí jako stěna a spolehlivě prověří vaši fyzickou i psychickou morálku. Výstup ze sedla na samotný vrchol Baníkova v technickém terénu unaveným nohám také nic nedaruje. V porovnání s tatranskou klasikou je výstup na Baníkov fyzicky srovnatelný s výstupem na Kriváň (ze Tří studniček cca 1 140 m) nebo Rysy z Popradského plesa (cca 1 000 m).
Technická náročnost: 8/10 Zatímco k vodopádu a rozcestí Pod Predným zeleným jdete po širší, kamenité horské cestě, nad hranicí lesa se charakter radikálně mění. Čeká vás chůze po volné suti a kamenech. V závěrečném hřebenovém úseku ze sedla na Baníkov je stezka místy hůře čitelná, musíte zapojit ruce a občas složitě tušit směr mezi skalami.
Scénická hodnota: 8/10 Trasa nabízí úchvatnou gradaci. Od divokého šumu Roháčského vodopádu se propracujete do monumentálního ledovcového karu Spálené doliny. Z Baníkovského sedla a vrcholu Baníkova se pak otevírají dechberoucí výhledy: na severu drsné polské Tatry a Osobitá, na jihu hluboká dolina Parichvost a jako na dlani obrovská vodní plocha Liptovské Mary s hřebenem Nízkých Tater v pozadí.
Známost a návštěvnost: 6/10
Král ve stínu sousedů: Přestože je Baníkov nejvyšším bodem hřebene, v masové popularitě ho paradoxně poráží o něco nižší sousedé – ikonický, ostře tvarovaný Ostrý Roháč (2 088 m) a snadno přístupný Volovec (2 063 m).
Méně lidí, více klidu: Díky tomu na Baníkově (a zejména v přístupové Spálené dolině) nepotkáte takové davy jako na polské straně Tater (Giewont) nebo na Rysech. Chodí sem lidé, kteří vědí, co dělají, a hledají autentický horský zážitek.
Méně lidí, více klidu: Díky tomu na Baníkově (a zejména v přístupové Spálené dolině) nepotkáte takové davy jako na polské straně Tater (Giewont) nebo na Rysech. Chodí sem lidé, kteří vědí, co dělají, a hledají autentický horský zážitek.
Možnost občerstvení: 1/10 Na samotné turistické trase není žádná horská chata ani kiosek. Jedinou jistotou je sbalit si dostatek jídla a hlavně vody s sebou do batohu. Nejbližší restaurace se nachází kousek od našeho parkoviště.
Poznámka: Počasí v této výšce se dokáže změnit během několika minut. Místy se na hřebeni drží sněhová pole. Voda po deštích stéká (v oblasti vodopádu) přímo po chodníku, takže kameny mohou nepříjemně klouzat.
4) PŘÍJEZD/PARKOVÁNÍ
• Autem: Ze Zuberce k parkovišti: V Zuberci se držíte značení na Roháčskou dolinu / Oravice. Pojedete stále rovně po silnici č. 2311 kolem Muzea oravské vesnice (skanzenu). Cesta vás po zhruba 8 km dovede přímo na velké záchytné Parkovisko pod Spálenou (leží kousek pod lyžařským střediskem). Parkoviště je placené. Další menší parkoviště je u chaty Zverovka.
• Autobusem: Během letní turistické sezóny (zpravidla od června) jezdí ze Zuberce vybrané autobusové spoje až přímo na zastávku Zuberec, Roháče, Spálená (případně zastávka Zuberec, Roháčska dolina, chata Zverovka, odkud je to na Parkoviště pod Spálenou asi 15 minut pěšky po zelené značce).
5) STATISTIKA
- • Výchozí bod a cílový bod: Zuberec, Parkovisko pod Spálenou (1 030 m).
- • Délka trasy: 16 km.
- • Nastoupané metry: 1 161 m.
- • Sestoupané metry: 1 161 m.
- • Nejvyšší bod na trase: Vrch Baníkov (2 178 m).
- • Nejnižší bod na trase: Zuberec, Parkovisko pod Spálenou (1 030 m).
- • Celkový čas: 8 hodin (zastávky, čekání na zbytek skupiny).
6) FOTOGALERIE
7) TRASA KE STAŽENÍ
8) MAPA
Kliknutím na body v mapě se vám zobrazí fotka z daného místa.
Komentáře
Okomentovat