ŠUMAVA - VLČÍ VÝBĚH V SRNÍ, MODRAVA, BŘEZNÍK, PRAMEN VLTAVY, KNÍŽECÍ PLÁNĚ

Po první noci v Nové Hutě-Pláně jsme vyrazili do "pravé" Šumavy. Navštívili jsme vlčí výběh v Srní, okolí Modravy a Březník. Na zpáteční cestě jsme pak navštívili pramen Vltavy a pěknou přírodu v okolí Knížecí Pláně.
ITINERÁŘ (postupně bude aktualizován)

► ŠUMAVA 2020
(Ostatní dny jsou zvlášť pod odkazem na nové stránce)

1 den) Úvod/Příjezd
5 den) ZA VLČÍM VÝBĚHEM DO SRNÍ, KRÁSNOU PŘÍRODOU V OKOLÍ MODRAVY, BŘEZNÍK, K PRAMENI VLTAVY, KNÍŽECÍ PLÁNĚ

5 den) ZA VLČÍM VÝBĚHEM DO SRNÍ, KRÁSNOU PŘÍRODOU V OKOLÍ MODRAVY, BŘEZNÍK, K PRAMENI VLTAVY, KNÍŽECÍ PLÁNĚ

Ráno nejdříve vyrážíme stejným směrem jak jsme přijeli předešlý den, jen nepokračujeme do Kvildy, ale o něco severněji položené obce Horská Kvilda (1075 m.). Ta je typická svými dřevěnými roubenými domy, rozesetými po okolních stráních. Horská Kvilda patří mezi místa, kde bývají v zimě extrémní mrazy a pod nulu tu teploty často klesají i během léta.

Z tohoto oblíbeného výletního místa se do všech stran rozbíhají cyklotrasy a turistické stezky. My se ale musíme kousek vrátit pod obec, aby jsme mohli pokračovat smět Filipova Huť.

Filipova Huť (1093 m.) je nejvýše položeným sídlem u nás. Největší rozmach zažila obec okolo roku 1880, kdy zde žilo 1620 obyvatel a tím výrazně převyšovala osídlení na Modravě. Po 2. světové válce byli odtud, stejně jako z ostatních pohraničních obcí, vysídleni Němci a opuštěné domy byly zlikvidovány. Dnes zde žije už jen pár obyvatel, ale obec si zachovala charakter typické horské šumavské osady. Stavení jsou zde volně roztroušena do Filipohuťských luk.

O kousek dál poprvé dnes vjíždíme do Modravy, ale tou jen projíždíme, protože míříme k obci Srní, kde se nachází vlčí výběh.

Návštěvnické centrum vlčího výběhu je zde věnované šelmám a vnitřní expozice ukazuje život vlků a jeho soužití s člověkem.

Vstup do areálu je kupodivu zdarma a k výběhu, který vznikl v roce 2015 vede mírně do kopce cca 2 km dlouhý naučný okruh.

Vlčí výběh má rozlohu cca 3 ha a vede jim 300 m. dlouhá dřevěná lávka, vyvýšená 3-4 m. nad terénem, s pozorovacími přístřešky, kde se můžete dozvědět zajímavosti o komunikaci mezi vlky nebo jak se dá rozlišit agresivní či podřízený vlk.

Svou rozlohou a prostředím, ve kterém je vytvořen zřejmě patří k nejlepším výběhům pro vlky vůbec. Výběh tvoří starý smrkový les s jedlemi a skalnatým terénem. Ten připomíná přirozené životní prostředí vlků.

Nejdříve jsme měli smůlu, protože vlci byli schováni právě ve skalách. 

Po chvíli máme ale štěstí, protože se vlci vydávají ze skal a procházejí pod námi na druhou stranu areálu.

Podařilo se zde zachytit klasické zvyky vlků jako je páření hlavní dvojice, způsoby, jakými se smečka stará o mláďata, chování při dělení kořisti, jak si alfa pár sjednává respekt, ale i potyčky mezi členy smečky s podobným postavením, což je způsobené tím, že areál je oplocený. Jinak by dospívající vlci smečku většinou opustili a hledali by si vlastní teritoria, tak se musí ve výběhu neustále obnovovat hierarchie. Zdroj: www.idnes.cz/...

Areál je jeden z projektů takzvaného Zooprogramu, jehož součástí jsou třeba rybí líheň nebo sovinec v Borových Ladech, který máme v plánu další den.

Z vlčího výběhu se vracíme na Modravu, nejdříve se ale zastavujeme u silničního mostu nad Antýglem, kde se Hammerský potok vlévá do řeky Vydra.

Zde končí (nebo začíná) naučná stezka Povydří, vedoucí z osady Antýgl do Čeňkovy Pily. Stezka vede hlubokým lesnatým údolím říčky Vydry, která tu vytvořila divoké balvanité koryto. Povydří je považováno za nejkrásnější a nejromantičtější část Šumavy, které jsme měli také v plánu, bohužel tím, že zde jsme byli na kole nebylo to možné nějak skloubit. 

V Modravě jsme po jedné hodině a chvíli se zde také zdržíme, protože je tu opravdu nádherně.

Modrava vznikla jako rybářská osada, dnes je to jedno z nejvýznamnějších center letní a zimní turistiky. Nachází se v centrální části Národního parku Šumava, ve výšce 985 metrů nad mořem na soutoku 3 potoků Roklanského, Modravského a Filipohuťského. V okolí najdete hluboké lesy, tajuplné slatě, horské říčky, ledovcová jezera, rozhledny nebo vyhlídková místa.

Říká se, že pokud chcete na šumavský Václavák, jděte na Čertovo a Černé jezero. Pokud toužíte po pravé přírodě přímo v srdci národního parku, vydejte se do okolí Modravy, kde na vás čeká tak trochu jiný svět. A musíme tato slova jen potvrdit, protože tato oblast včetně Březníku, kde pokračujeme, se nám líbila nejvíce.

Cesta vede mírně do kopce malebnou krajinou podél Modravského potoka.

Březník je také centrum děje slavného románu spisovatele Karla Klostremanna (1848-1923) Ze světa lesních samot. Ojedinělá přírodní scenérie Luzenského údolí a výskyt nejvzácnějších zástupců živočišných a biologických druhů jsou skutečným srdcem zdejšího národního parku.

Po druhé hodině přijíždíme k zrekonstruované historické schwarzenberské hájovny na Březníku, známé právě z Klostermannových povídek. Dnes slouží v podobě turistického informačního a záchytného bodu. 

Na Březníku se poprvé na Šumavě pořádně najíme. Konečně nedostaneme jen 2 dcl. polévky, ale taky domácí borůvkový koláč a k tomu si vyzkoušíme i německé pivo.

Na Březníku si vychutnáváme nádherný výhled na kamenný homolovitý vrchol hory Luzný (1373 m.n.m.) a okolní komplex vysokohorského lesa (1370 m.n.m.), kde se na rozloze 3 615 hektarů rozkládají nejvzácnější části šumavské přírody – vrchovištní rašeliniště ochraňované mezinárodní Ramsarskou smlouvou o ochraně mokřadů.

Z Březníku se kousek vracíme a poté pokračujeme po Vltavské cestě, která již vede po nezpevněné cestě, místy trochu více kamenitější.

Z cesty podél hranic si odskočíme kousek k prameni Vltavy, který patří k nejnavštěvovanějším místům Šumavy. I když je to jen symbolické místo, nás ale prakticky vůbec nezaujme, myslím, že by se dalo toto místo vyřešit daleko lépe.

Voda je zde u dřevěného mostku svedena do kamenné studánky dřevěným potrubím, které vede pod asfaltovou cestou. Skutečných pramenů je více a nacházejí se vysoko v nepřístupném terénu jihovýchodního svahu Černé hory (1315 m n. m.) 


Od pramene se vracíme na naší cestu a pokračujeme do obce Bučina, kde je památník železné opony a také se zde dá přejet na německou stranu. My však se zde nezastavujeme, protože si vychutnáváme pěkný sjezd po asfaltové cyklostezce. Ta nakonec po chvíli končí a my zase pokračujeme po nezpevněné cestě směr Knížecí Pláně.

Knížecí pláně (německy Fürstenhut) jsou zaniklou obcí na Šumavě, dnes na místě staré hájovny stojí Hájenka (1005 m.) v níž je restaurace a ubytování.

Opouštíme hraniční pásmo a vydáváme se na sever zpět do našeho ubytování.
Za obcí Borová Lada si ale ještě odskakujeme na Chalupskou slať. Po krátké naučné stezce (260 m) se dostáváme přes rašeliniště k vyhlídkové plošině, která je v centrální části jezírka. 

Před námi je velké rašelinové jezírko s plovoucími ostrůvky, které je největším svého druhu v Čechách.

Po posledním stoupání jsme zpět u našeho ubytování, ale ještě než schováme naše kola, jdeme navštívit naše nové známé :)

A navečer si už jen užíváme náš pěkný výhled.

FOTOGALERIE


TRASA

MAPA

DALŠÍ DEN

Komentáře