ŠUMAVA - NA HRAD KAŠPERK A DO SOVINCE BOROVÁ LADA

Poslední den našeho pobytu na Šumavě patřil návštěvě hradu Kašperk a soví voliéře v obci Borová Lada.

► ŠUMAVA 2020
(Ostatní dny jsou zvlášť pod odkazem na nové stránce)


6 den) NA HRAD KAŠPERK, SOVÍ VOLIÉRY V OBCI BOROVÁ LADA


Celý náš pobyt na Šumavě nám přálo počasí a také je tomu i dnes, kdy vstáváme s modrou oblohou. Podle předpovědi má ale dnes navečer už začít pršet a déšť má pokračovat i další dny.

Protože nám počasí přálo a my jsme také najeli více než jsem předpokládal, zbyl nám ještě jeden den na nějaký výlet. A i když máme prakticky splněno vše co jsme chtěli v této druhé části našeho pobytu na Šumavě navštívit, přeci jedno místo o kterém jsem uvažoval jsme ještě nenavštívili a tím je hrad Kašperk.

Na prvních 10 kilometrech, sjíždíme přes Churáňov (1100 m.) do obce Stachy (740 m.) a prakticky se tak dostáváme na samotný okraj Šumavy.

Před 20 kilometrem se pak ocitáme na kraji obce Kašperské Hory a v popředí už také máme dnešní cíl cesty hrad Kašperk, jehož siluetu lze spatřit z mnoha šumavských vyhlídek.

Kašperk je gotický hrad u Kašperských Hor a jde o nejvýše položený královský hrad v Česku (886 m.).

Kašperk byl postaven v letech 1356 – 1361 z příkazu českého krále a římského císaře Karla IV. Právě na jeho počest dostal hrad jméno Karlsberg (nyní Kašperk)Ač hrad královský, byl Kašperk spravován šlechtou a ne královskou komorou.

K vybudování hradu Kašperk na severovýchodním výběžku kopce Ždánova vedly římského císaře a českého krále Karla IV. tři důvody: zajistit ostrahu zemské hranice se sousedním Bavorskem, ochránit významné naleziště zlata a zabezpečit důležitou obchodní trasu tzv. Zlaté stezky.

Během své nejlepší doby plnil svou úlohu v českých dějinách. Později především vinou nedostatku financí rychle chátral a upadal, zatímco bylo okolní panství rozprodáváno. Dovršením tohoto procesu byl rok 1616 , kdy byl již opuštěný a zchátralý hrad královskou komorou odprodán městu Kašperské Hory. O hrad se začala veřejnost zajímat teprve v druhé polovině 19. století. Později pak začali na hradě intenzívnější rekonstrukce, jejímž investorem je Město Kašperské Hory, vlastník a provozovatel hradu Kašperk. Od roku 2002 na některé vybrané stavební akce každoročně poskytuje finanční příspěvek Ministerstvo kultury ČR prostřednictvím Programu záchrany architektonického dědictví.

Půdorys celého komplexu je přizpůsoben místnímu terénu, tedy skalnímu výstupku, a proto mu tvarově odpovídá. 
Pouze jeho jádro má půdorys obdélníkový na které jsou napojené obytné věže představující samostatné hradní jádro, které je obehnáno souvislým opevněním. Na hradní jádro se napojuje i hradní nádvoří, které sloužilo jako hospodářské zázemí.

Vstup na nádvoří je zcela zdarma, můžete se zde občerstvit, děti si mohou zastřílet na terč z opravdového luku nebo kuše nebo si vystřelit pěnovou kouli z děla. Prohlídky po hradu pak stojí 125 Kč.

Z věže můžete spatřit krásné výhledy do blízkého i dalekého okolí. 


Na hradě strávíme kromě prohlídky nějaký čas, protože je to opravdu pěkně místo a také zde potkáváme nové přátele z Valašska.

Od rozcestí u hradu Kašperku je to cca 500 m. ke zřícenině Pustého hrádku, který býval představeným opevněním hradu Kašperk, který měl v případě vojenského útoku hrad chránit z vyšší pozice. Dnes je hrádek krásným výhledovým místem nejen na hrad samotný, ale také na část Šumavy.
Bohužel my jsme museli dát přednost před touto vyhlídkou zpáteční cestou, protože jsme chtěli stihnout ještě soví voliéru v obci Borová Lada.

Zpět do obce Stachy je to víceméně nahoru, dolů. Na oběd se zastavujme v klasickém vesnickém Obecním hostinci v Nicově. Přivítá nás typický číšník z let minulých a oběd nám pak přichystá jeho žena. Jídlo ale zde mají dobré, nemůžeme si stěžovat.

Jak jsem na začátku dnešní cesty pěkně frčeli do obce Stachy z kopce, teď víme že nás čeká 8 km stoupání s cca 330 převýšením.

Cesta je náročná, ale my chceme stihnout ještě otevírací dobu a tak se moc nešetříme. Unaveni dojíždíme do obce Borová Lada pět minut před čtvrtou, naštěstí zde ale mají až do půl páté a tak ještě stihneme návštěvu největší soví voliéry v České republice.

Návštěvní trasa mezi jednotlivými voliérami je řešena pomocí dřevěné stezky s rozšířenými pozorovacími místy, přičemž soví voliéry jsou rozdělené do šesti částí s maximální výškou 15 m.. Dvě voliéry jsou volně průchozí a jsou zde neagresivní druhy, u kterých nehrozí, že zaútočí na návštěvníky. Zbylé čtyři voliéry jsou oddělené přepážkou s nerezových lanek, které zamezují kontaktu s většími, agresivnějšími sovami.

Nachází se zde jak více 20 druhů sov, běžně žijících v šumavských lesích, které jsou bezplatně zapůjčené ze zoologických zahrad v Hluboké nad Vltavou a v Plzni, např. výr velký, puštík bělavý, kalous ušatý, puštík obecný, sýc rousný, sova pálená, holub doupňák a poštolka obecná.

My zde moc štěstí nemáme i díky tomu, že sovy mají většinou nenápadné maskovací zbarvení a jsou spíše nočními tvory. Nakonec se nám některé z nich přeci jenom ukáží.


Otevírací doba je zde jak jsem se zmínil až do půl páté, ale už deset minut před zavírací dobou jsme vyzváni k opuštění voliéry.

I když už toho máme dneska dost, čeká nás ještě závěrečné stoupání pěknou přírodou z obce Borová Lada k našemu ubytování.

Že je Šumava nejen letním, ale také zimním střediskem nás přesvědčuje chalupa, kde spatřujeme velkou přehlídku vázání a lyží.

Před šestou hodinou jsme pak zpátky u našeho ubytování. Dáváme si zde závěrečnou skleničku vína a pozorujeme jak se obloha zatahuje a poté i začíná poprchávat.


FOTOGALERIE
- https://photos.app.goo.gl/nrNzkDyYyWsWCfX97


TRASA

MAPA

DALŠÍ DEN


Komentáře