Jeseníky mají stále co nabídnout, a to i v místech, která leží stranou nejnavštěvovanějších turistických tras. Začali jsme v obci Vidly, odkud jsme pokračovali pro někoho k méně známým Sokolím skalám a vyhlídkám na Kamzičím vrchu. Přes chatu Švýcárna a Královský vodopád jsme se vrátili do Videl.
DALŠÍ CESTOPISY Z TÉTO OBLASTI (kliknutím rozbalíte)
📊 1) HODNOCENÍ A NÁROČNOST TRASY (kliknutím rozbalíte)
- Délka trasy (3/5 – Delší celodenní výlet): Celý okruh měří přibližně 16 km. Vzhledem k několika výraznějším stoupáním, zastávkám u skalních vyhlídek a občerstvení na Švýcárně je potřeba počítat s větší částí dne. Samotná chůze zabere několik hodin, s fotografováním a odpočinkem doporučuji vyhradit si přibližně 6–8 hodin.
- Časová náročnost: Na absolvování celého okruhu doporučuji vyhradit přibližně 6–8 hodin. Samotná chůze zabere zhruba 4,5–5,5 hodiny, zbytek připadá na fotografování, prohlídku skalních vyhlídek, odpočinek a občerstvení na Švýcárně. Pokud si chcete výlet opravdu užít a nikam nespěchat, počítejte raději s celým dnem.
- Převýšení (4/5 – Výrazné stoupání): Celkové nastoupané převýšení činí přibližně 886 výškových metrů. Trasa zahrnuje několik prudších výstupů, především k Sokolím skalám, na Kamzičí vrch a přes hřeben Malého Děda. Převýšení je poměrně výrazné vzhledem k celkové délce okruhu.
- Fyzická náročnost (4/5 – Náročnější horská túra): Výlet vyžaduje dobrou fyzickou kondici a určitou zkušenost s horskou turistikou. Nejvíce zabrat dá výstup k Sokolím skalám, prudší stoupání k Silonově chatě a přechod přes kamenitý a kořenitý hřeben Malého Děda. Náročnost zvyšuje také celkové převýšení 886 metrů a délka trasy 16 km.
- Technická náročnost (3/5 – Náročnější horský terén): Většina trasy vede po lesních cestách a horských pěšinách. Některé úseky jsou prudké, nezpevněné a místy kamenité nebo kořenité. Vhodná je pevná turistická obuv s dobrou protiskluzovou podrážkou. Za mokra mohou být kameny a kořeny kluzké. Zvláštní pozornost vyžaduje sestup od Silonovy chaty k vodopádu, jedná se o prudký sestup, za mokra zde může stékat voda a terén tak být bahnitý a kluzký.
- Děti a psi: Celý okruh bych doporučil spíše zdatnějším a zkušenějším dětem, které jsou zvyklé na delší horské túry. Prudké svahy, skalní partie a nezpevněné pěšiny nejsou vhodné pro malé děti. Psi mohou trasu absolvovat, ale zejména v okolí skalních vyhlídek a na prudších úsecích je potřeba zvýšená opatrnost.
- Značení a orientace: Část trasy vede po značených turistických cestách, ale výstup k Sokolím skalám a některé odbočky k vyhlídkám nejsou standardně turisticky značené. Pozornost vyžaduje také odbočení ke Královskému vodopádu, ke kterému vede neznačená pěšina. Doporučuji mít s sebou GPS navigaci nebo trasu staženou v mobilu.
- Scénická hodnota (5/5 – Výjimečná): Jedním z největších lákadel jsou Sokolí skály s neobvyklými výhledy na Praděd, Medvědskou hornatinu a okolní hřebeny. Velmi pěkné jsou také dvě vyhlídky na Kamzičím vrchu, odkud lze pozorovat protější masiv Pradědu i samotný Sokol. Výlet doplňuje horská krajina kolem Malého Děda, historická chata Švýcárna a Královský vodopád.
- Návštěvnost (2/5 – Klidnější turistická oblast): Oproti hlavním turistickým trasám v okolí Pradědu a Ovčárny jde o podstatně klidnější oblast. Sokolí skály i vyhlídky na Kamzičím vrchu leží stranou hlavních turistických proudů, takže zde lze zažít příjemnou atmosféru odlehlých jesenických hor. Více turistů lze očekávat až v okolí Švýcárny, která patří k oblíbeným horským chatám.
⏱️ 2) ITINERÁŘ (kliknutím rozbalíte)
| Čas | Místo (vzdálenost, výška) | Popis trasy |
|---|---|---|
| 09:00 | Osada Vidly 0,0 km | 780 m |
Start túry po modré značce (Pradědská cesta) proti proudu. |
| 09:30 | Odb. na Silonovu cestu 1,7 km | 850 m |
Opuštění turistické trasy, strmá lesní stráň a mostek. |
| 09:50 | Rozcestí cest 2,7 km | 980 m |
Nástup na prostřední, méně zřetelnou cestu, prudší stoupání. |
| 10:15–12:00 | Sokolí skály (vrch Sokol) 3,7 km | 1 187 m |
Náročnější výstup k mrazovým srubům. Dlouhá pauza na výhledy. |
| 12:15 | Silonova cesta 5,1 km | 1 140 m |
Krátký sestup lesem od skal, napojení na širší cestu. |
| 12:30 | Silonova chata 7,1 km | 1 150 m |
Pěšina a prudší výšvih od modré značky. |
| 12:40 | Vyhlídky na Kamzičím vrchu 8,0 km | 1 173 m |
Krátký sestup k vyhlídkám, členité skalní bloky. |
| 13:00 | Rozcestí Černík 9,1 km | 1 200 m |
Napojení na žlutou turistickou trasu. |
| 13:35 | Hřeben Malého Děda 9,9 km | 1 368 m |
Výživné stoupání přes kameny a kořeny. |
| 13:55–14:40 | Švýcárna 10,6 km | 1 304 m |
Sestup k chatě, odpočinek a občerstvení. |
| 15:00 | Hřeben Malého Děda 11,3 km | 1 368 m |
Zpáteční stoupání na hřeben. |
| 15:30 | Rozcestí Černík 11,8 km | 1 200 m |
Konec hřebenovky, odbočení vpravo na modrou značku. |
| 15:40 | Silonova chata 12,3 km | 1 150 m |
Prudší klesání lesním svahem. |
| 16:15 | Odb. ke Královskému vodopádu 13,4 km | 1 020 m |
Opuštění modré značky doprava, odbočka není značená. |
| 16:20–16:30 | Královský vodopád 13,5 km | 1 000 m |
Průzkum vodopádu (15m skalní stěna na prameništi). |
| 16:35 | Napojení na Pradědskou cestu 13,9 km | 980 m |
Pohodlná asfaltová lesní silnička. |
| 17:15 | Osada Vidly 16,0 km | 780 m |
Nenáročný návrat podél říčky, cíl túry. |
🥾 3) CESTOPIS
Samotný výlet začíná v malé horské osadě Vidly, ukryté v hlubokých lesích Hrubého Jeseníku. Leží v údolí Střední Opavy, stranou hlavního turistického ruchu.
Z Videl na Sokolí skály
Zpočátku se držíme modré turistické značky vedoucí po takzvané Pradědské cestě proti proudu říčky Střední Opavy (dříve nesoucí německý název Königsbach, tedy Královský potok).
Po přibližně 1,5 kilometru se po levé ruce otevírá strmá lesní stráň. Právě tady opouštíme značenou turistickou trasu, přecházíme přes mostek a začínáme stoupat po nezpevněné lesní cestě zvané Silonova cesta.
Po dalším kilometru přicházíme na rozcestí. Jedna zpevněná cesta pokračuje rovně (již pod názvem Dřevařská cesta), další odbočuje doprava (pokračující Silonova trasa). My ale volíme méně zřetelnou lesní cestu, která vede mezi nimi. Stoupání začíná být výrazně prudší a lesní cesta se postupně mění v náročnější výstup.
Cestou vzhůru procházíme kolem jednoho z mála dochovaných hraničních kamenů, které kdysi vyznačovaly hranici mezi vratislavským biskupstvím a územím Řádu německých rytířů.
Sokolí skály – nečekané výhledy na Jeseníky
Pár metrů za hraničním kamenem přicházíme k prvnímu skalnímu útvaru, který je ještě částečně ukrytý v lese. Otevírá se nám odtud neobvyklý pohled na samotný Praděd, jehož silueta s vysílačem se rýsuje z úplně jiného úhlu, než na jaký je většina turistů zvyklá.
Pod vrcholem Sokol (1 187 m) postupně vycházíme z lesa a před námi se otevírá úplně jiná krajina. Místo hustého lesního porostu nás vítají skalní výchozy, otevřené svahy a především krásné výhledy do okolních hor.
Ze skal jde směrem na severovýchod vidět Medvědská hornatina s Orlíkem (1 204 m). Výhledy doplňuje také méně známý hřeben s vrcholy Lyra (1 092 m) a Žárový vrch (1 094 m). Zajímavý je rovněž pohled dolů do údolí směrem k Vidlům a dále k Vrbnu pod Pradědem.
Sokolí skály tvoří několik skalních výchozů a pásů vystupujících nad okolní terén. Nejde jen o několik drobných kamenů, ale o výrazný skalní masiv s mohutnými stěnami, terasami a členitými skalními útvary.
Historie skal (kliknutím rozbalíte)
Zajímavý je také samotný vznik zdejších skal. Jde o takzvané mrazové sruby, které vznikaly intenzivním mrazovým zvětráváním v dobách ledových. Voda pronikala do puklin horniny, při zmrznutí zvětšovala svůj objem a postupně skálu rozrušovala.
Současná podoba vrchu Sokol je zajímavá i z pohledu vývoje zdejších lesů. Ještě v minulém století byl vrchol převážně porostlý smrkovým lesem. Ten však postupně poškozovaly imise a nepříznivé přírodní podmínky. Konečnou zkázu pak dokonaly silné větry. Díky tomu dnes skalní partie výrazněji vystupují z okolní vegetace a nabízejí výhledy, které by jinak zůstaly skryté mezi stromy.
Svou rozlohou i monumentalitou hravě předčí mnohem známější Petrovy či Ztracené kameny na hlavním hřebeni.
Na jihozápad se nám otevírá panorama Jeseníků s Pradědem a jeho charakteristickým vysílačem s rozhlednou.
Sokolí skály přitom neleží na hlavní hřebenové turistické trase, a tak zdejší atmosféra působí úplně jinak než na frekventovaných místech kolem Pradědu nebo Ovčárny. Lesy, hluboká údolí a skalnaté svahy vytvářejí dojem odlehlé horské krajiny.
Po fotografování vytahujeme svačinu, nakonec zde strávíme skoro dvě hodiny. Prostě se nám odtud nechce odcházet.
Přes vyhlídky na Kamzičím vrchu
Od skal projdeme ještě několik metrů lesem a krátkým sestupem se dostaneme na Silonovu cestu. Po ní pak míříme téměř až k turistickému přístřešku pod Kamzičím vrchem.
Ještě před ním se ale napojujeme na modrou turistickou trasu. Po několika metrech z ní odbočujeme a po pěšině stoupáme prudším úsekem až k Silonově chatě.
Od Silonovy chaty se vydáváme k nedalekým vyhlídkám na Kamzičím vrchu (1 173 m). Trochu mate, že k vyhlídkám musíme několik metrů sestoupit.
Vystupující skalní bloky vytvářejí členitý přírodní útvar, který výrazně kontrastuje s okolním lesem. Nejvýraznější z nich dosahuje podle turistických popisů výšky přibližně 15 až 20 metrů a šířky kolem 30 metrů.
Tyto skalní partie zůstávají ukryté mimo hlavní turistické cesty a mnoho návštěvníků Jeseníků o nich vůbec neví. Vyhlídky nabízejí dvě z nich.
Z horní vyhlídky se otevírá pohled na protější horské svahy a především na masiv Pradědu, jehož vysílač je dobře rozpoznatelnou dominantou celého panoramatu.
Také je dobře vidět spodní vyhlídka a za ní protější vrch Sokol, pod nímž jsme před chvílí obdivovali Sokolí skály.
Spodní vyhlídka nabízí další pohledy. Kromě Pradědu odtud vidíme také část severovýchodní strany Jeseníků s vrcholy Lyra (1 092 m) a Žárový vrch (1 094 m).
Pohled na horní vyhlídku.
Od vyhlídek se vracíme kolem Silonovy chaty, známé také jako Jiřího chata.
Od chaty se otevírá nádherný zpětný pohled na hřeben s vrcholem Sokola (1 187 m) i na majestátní Praděd.
Historie chaty (kliknutím rozbalíte)
Původně nesla německý název Georgsbaude a byla pojmenována po vratislavském biskupovi Georgu von Koppovi. Sloužila k ubytování jeho významných hostů a patřila k výjimečným loveckým chatám v Jeseníkách. Současné pojmenování Silonova chata je odvozeno od lesního rady Jana Slona, který si upravil příjmení na Silon.
Zajímavostí je, že přibližně sto metrů od ní stávala ještě jedna chata – dělnická Königsbaude, která sloužila lidem pracujícím v okolních lesích. Nejde tedy o původní název dnešní Silonovy chaty, jak se někdy můžeme dočíst.
Přes Malý Děd na Švýcárnu a zpět
Od Silonovy chaty pokračujeme ještě několik metrů po hřebenové cestě až k rozcestí Černík (1 200 m). Zde se napojujeme na žlutou turistickou trasu vedoucí z Videlského sedla.
Stoupání přes hřeben Malého Děda (1 368 m) po kamenech a kořenech je docela výživné. Po předchozím putování už nohy trochu cítíme, ale naštěstí nejde o nijak dlouhý úsek.
Švýcárna – horská chata s dlouhou historií
Konečně přicházíme k horské chatě Švýcárna, která patří k nejznámějším a zároveň historicky nejzajímavějším horským objektům Jeseníků. Leží přibližně 2,5 km od Pradědu.
Historie chaty Švýcárna (kliknutím rozbalíte)
Její historie sahá až do první poloviny 18. století, kdy zde stálo pastevecké obydlí zvané Knoblochhaus (Česnekový dům). V roce 1829 nechal kníže z Lichtenštejna na jeho místě vybudovat novou salaš. Jejím správcem byl švýcarský salašník Johann Aegerter a právě podle jeho původu získalo místo název Švýcárna (německy Schweizerei).
S rozvojem horské turistiky začali salaš stále častěji vyhledávat také výletníci. Pastevectví zde postupně ustupovalo a v 60. letech 19. století byla salaš již opuštěná. Po jejím vyhoření nechal kníže Jan II. z Lichtenštejna v roce 1887 na jejím místě postavit novou roubenou chatu určenou turistům.
Po občerstvení se vydáváme na cestu zpět. Čeká nás opět přechod přes Malý Děd, takže si ještě jednou užijeme zdejší hřebenovou krajinu. Stoupání máme naštěstí brzy za sebou a od rozcestí Černík (1 200 m) už nás čeká převážně sestup do Videl.
Sestup od Silonovy chaty
Na rozcestí Černík odbočujeme doprava, čímž opouštíme žlutou turistickou trasu. Dál pokračujeme už jen po modré turistické trase, která nás bude doprovázet až do cíle.
Znovu přicházíme k Silonově chatě, za kterou začínáme prudčeji klesat k Silonově cestě, tedy zpevněné lesní cestě. Po ní však pokračujeme jen několik metrů, protože modrá turistická značka ji pouze kříží.
Tady je dobré sledovat turistické značení, protože odbočka není příliš nápadná. Úzká pěšina nás vede dál strmě dolů lesním svahem a postupně se dostáváme do nižších poloh nad údolím Střední Opavy.
Královský vodopád
Když se cesta narovná a pěšina se napojí na širší lesní cestu, odbočujeme doprava z modré značky ke Královskému vodopádu, vzdálenému přibližně 100 metrů. K vodopádu nevede žádné značení, takže je velmi snadné odbočku minout.
Královský vodopád (1 000 m) patří k nejkrásnějším a nejvyšším vodopádům v Jeseníkách. Název dostal podle původního jména Střední Opavy (Königsbach), na jejímž jednom z pramenů leží. Skalní stěna, ze které voda padá, je vysoká přes 15 metrů a voda ve dvou skocích překonává kolmou výšku zhruba 12 metrů. Při dostatku vody jde o opravdu pěknou podívanou. Více si můžete přečíst na www.vodopady.info.
Video Shorts
Návrat podél Střední Opavy
Od vodopádu a soutoku pramenných bystřin Střední Opavy pokračujeme lesní cestou, která se mění v pohodlnou asfaltovou lesní silničku – známou Pradědskou cestu. Říčka Střední Opava se v údolí několikrát klikatí, takže ji přes můstky přecházíme chvíli po pravé a chvíli po levé straně. Nakonec nás dovede zpět do Videl.
🚗 4) PARKOVÁNÍ A DOPRAVA
Parkování: V osadě Vidly lze zaparkovat na odstavné ploše s nezpevněným povrchem na začátku osady, na silnici směrem od Karlovy Studánky. Nachází se nedaleko dřevěné kaple sv. Hedviky a slouží jako výchozí místo pro pěší výlety do okolních hor. Kapacita parkoviště je omezená.
Veřejná doprava: Do Videl se lze dostat také autobusem. Osadu obsluhují regionální linky 907 (Vrbno pod Pradědem – Vidly – Zlaté Hory) a 904 (Jeseník – Vidly – Rýmařov – Olomouc). Provoz je však velmi omezený. Aktuální jízdní řády doporučuji ověřit předem v systému IDOS.
Komentáře
Okomentovat