Začátkem Května jsem se vypravil z Krnova na sraz Cyklobandy do Lednice, který začal 4.5. v pátek odpoledne a skončil 8.5.07 v úterý dopoledne. Ale popořadě.
................................................................... .
................................................................... .
Ve čtvrtek po práci jsem se vypravil vlakem směr Olomouc, kde už na mě čekal kamarád Petr z Olomouce a Radek z Prostějova s kterým jsem následující den vyjel směr Lednice.. Petr nás doprovodil kousek za Olomouc a pak se s námi rozloučil a popřál nám šťastnou cestu. S Radkem jsme dojeli do jeho bydliště Prostějova, kde jsme, jak jsme zjistili později přespali jen 100 metrů od sebe.
PROSTĚJOV - LEDNICE
V pátek jsme se pak vydali po jedenácté hodině na kolech z Prostějova směr Vyškov-Rousínov-Němčany-Heršpice-Hovorany-Lednice. Asi po dvou případech, kdy jsme díky špatnému značení odbočily z trasy jsme se po 106,5 km a pěti hodinách a osmi minutách jízdy dostali šťastně do kempu Apollo v Lednici. Průměr byl 21,16 km/h a to i přes nepříjemný protivítr.
V pátek jsme se pak vydali po jedenácté hodině na kolech z Prostějova směr Vyškov-Rousínov-Němčany-Heršpice-Hovorany-Lednice. Asi po dvou případech, kdy jsme díky špatnému značení odbočily z trasy jsme se po 106,5 km a pěti hodinách a osmi minutách jízdy dostali šťastně do kempu Apollo v Lednici. Průměr byl 21,16 km/h a to i přes nepříjemný protivítr.
1) LEDNICKO-VALTICKÝ AREÁL
Sobotní trasa nás zavedla do Lednicko-Valtického areálu. Z kempu jsme vyrazili do Lednice, kde jsme si z venku prohlídli zámek a jeho zahradu.
Bohužel nás, ale zrovna zastihl jemný déšť. Poté jsme již pokračovali jíž bez doprovodu deště k Janohradu, kde jsme si dali malé občerstvení...
... a pokračovali na Lovecký zámeček, kde nám již soukromý vlastník ochotně vyprávěl o historii této stavby.
Dále jsme pokračovali lesem a přes potok Včelínek na Nový Dvůr a k sousoší Tři grácie. Tohle sousoší tří žen možná znáte i z viněty vína Gracie.
Od kaple Svatého Huberta jsme pokračovali ke stavbě napodobující římský vítězný oblouk Rendezvous.
Stavby v tomto areálu jsou koncipovány tak, že z každé památky lze vidět na jinou a to třeba i jen díky výseku v lese. Plní hladový jsme pak dorazily na předem domluvený oběd do restaurace Albero, která je vyhlášena svou vynikající a cenově přijatelnou kuchyní. Ve Valticích jsme pak zvenku obhlédli zámeček Belvedér a pokračovali do Hlohovce. Zde jsme se zastavili na Hraničním zámečku. Je to stavba na západním kraji Hlohoveckého rybníka, jehož jedna polovice byla postavena na rakouské, druhá na moravské straně, jak nám připomíná i nápis na fasádě: „Zwischen Österreich und Mähren“. Tehdy procházela totiž hranice středem rybníků. Přičleněním Valticka k ČSR v roce 1920 však byla posunuta až daleko na jih za Valtice.
Poté jsme pokračovali k Zámečku na Rybníčku a Apollonovu chrámu kolem rybníků Hlohoveckého, Prostředního a Mlýnského. To už jsme ale už byli zase zpátky v kempu.
Za sobotu mi naměřil tachometr 37,2 km s prům.rychlostí 15,31 km/h.
Sobotní trasa nás zavedla do Lednicko-Valtického areálu. Z kempu jsme vyrazili do Lednice, kde jsme si z venku prohlídli zámek a jeho zahradu.
Bohužel nás, ale zrovna zastihl jemný déšť. Poté jsme již pokračovali jíž bez doprovodu deště k Janohradu, kde jsme si dali malé občerstvení...
... a pokračovali na Lovecký zámeček, kde nám již soukromý vlastník ochotně vyprávěl o historii této stavby.
Dále jsme pokračovali lesem a přes potok Včelínek na Nový Dvůr a k sousoší Tři grácie. Tohle sousoší tří žen možná znáte i z viněty vína Gracie.
Od kaple Svatého Huberta jsme pokračovali ke stavbě napodobující římský vítězný oblouk Rendezvous.
Stavby v tomto areálu jsou koncipovány tak, že z každé památky lze vidět na jinou a to třeba i jen díky výseku v lese. Plní hladový jsme pak dorazily na předem domluvený oběd do restaurace Albero, která je vyhlášena svou vynikající a cenově přijatelnou kuchyní. Ve Valticích jsme pak zvenku obhlédli zámeček Belvedér a pokračovali do Hlohovce. Zde jsme se zastavili na Hraničním zámečku. Je to stavba na západním kraji Hlohoveckého rybníka, jehož jedna polovice byla postavena na rakouské, druhá na moravské straně, jak nám připomíná i nápis na fasádě: „Zwischen Österreich und Mähren“. Tehdy procházela totiž hranice středem rybníků. Přičleněním Valticka k ČSR v roce 1920 však byla posunuta až daleko na jih za Valtice.
Poté jsme pokračovali k Zámečku na Rybníčku a Apollonovu chrámu kolem rybníků Hlohoveckého, Prostředního a Mlýnského. To už jsme ale už byli zase zpátky v kempu.
Za sobotu mi naměřil tachometr 37,2 km s prům.rychlostí 15,31 km/h.
2) K SOUTOKU DYJE A MORAVY NA ČESKO-SLOVENSKO-RAKOUSKÝCH HRANICÍCH
V neděli hned po probuzení nám bylo jasné, že dnes nám počasí moc přát nebude. I přes nepřízeň počasí jsme se ale vydali na soutok Dyje a Moravy, který je současně nejjižnějším bodem Moravy a řeky zde tvoří hranici mezi ČR, Slovenskem a Rakouskem.
Z kempu jsme vyjeli směrem na Charvátskou Novou Ves, ale na první odbočce jsme se dali cyklostezkou přes Včelínek a přes Kančí oboru do Břeclavi. Přes Břeclav jsme pokračovali na Zámeček Pohansko, Lány a dále na soutok.
Od zámečku Lány na nás čekalo 15 km pustinou. Lužní krajinou plnou luk, lesů, močálů a spoustou hnízdících ptáků, ale také jsme spatřili ropné čerpací pumpy.
Poté jsme konečně dorazily na soutok Moravy a Dyje.
Na slovenských ale zvláště rakouských březích jsme spatřili správné rybářské chatky. Počasí se za cestu občas umoudřilo, občas na nás poslalo déšť. Zpátky ze soutoku jsme se vydali druhou možnou cestou, která byla sice delší asi o 3 km, ale zase byla po asfaltu, čímž jsme se zavděčily hlavně nejmladší účastníci srazu Barborce, kterou vezl tatínek Dr. Watson ve vozíku. Na Pohansku nás pak čekalo výborné trampské cigáro. Já jsem si také stihl na Pohansku vyměnil píchlou duši, s kterou jsem tak tak dojel poslední dva kilometry. Zbývajících asi 11 km do kempu, jsme vzali rychlejším tempem, protože jsme byli z dnešního deštivého dne mírně prochladlí. Někteří se ale cestou zastavili v Poštorné, kde obdivovali zdejší nádherný kostel. Nedělní etapa měřila 61,20 km a průměr byl 16,6 km/h.
V neděli hned po probuzení nám bylo jasné, že dnes nám počasí moc přát nebude. I přes nepřízeň počasí jsme se ale vydali na soutok Dyje a Moravy, který je současně nejjižnějším bodem Moravy a řeky zde tvoří hranici mezi ČR, Slovenskem a Rakouskem.
Z kempu jsme vyjeli směrem na Charvátskou Novou Ves, ale na první odbočce jsme se dali cyklostezkou přes Včelínek a přes Kančí oboru do Břeclavi. Přes Břeclav jsme pokračovali na Zámeček Pohansko, Lány a dále na soutok.
Od zámečku Lány na nás čekalo 15 km pustinou. Lužní krajinou plnou luk, lesů, močálů a spoustou hnízdících ptáků, ale také jsme spatřili ropné čerpací pumpy.
Poté jsme konečně dorazily na soutok Moravy a Dyje.
Na slovenských ale zvláště rakouských březích jsme spatřili správné rybářské chatky. Počasí se za cestu občas umoudřilo, občas na nás poslalo déšť. Zpátky ze soutoku jsme se vydali druhou možnou cestou, která byla sice delší asi o 3 km, ale zase byla po asfaltu, čímž jsme se zavděčily hlavně nejmladší účastníci srazu Barborce, kterou vezl tatínek Dr. Watson ve vozíku. Na Pohansku nás pak čekalo výborné trampské cigáro. Já jsem si také stihl na Pohansku vyměnil píchlou duši, s kterou jsem tak tak dojel poslední dva kilometry. Zbývajících asi 11 km do kempu, jsme vzali rychlejším tempem, protože jsme byli z dnešního deštivého dne mírně prochladlí. Někteří se ale cestou zastavili v Poštorné, kde obdivovali zdejší nádherný kostel. Nedělní etapa měřila 61,20 km a průměr byl 16,6 km/h.
Večer nás čekala návštěva vinného sklípku, kde nás už čekal dobře naladěný pan majitel Miloš. A víc ze mně nedostanete :))
3) Z LEDNICE, PŘES VALTICE, MIKULOV, PÁLAVU A KOLEM v.n.NOVÉ MLÝNY ZPĚT DO LEDNICE
V závěrečné pondělní etapě nás čekalo i nějaké to převýšení. Po návštěvě Valtic a jeho zámku nás čekalo první větší stoupání a to na kolonádu Reistna. Po výstupu na terasu je možné vidět na východě Malé Karpaty, na sever pak Valtice s vinohrady a Lednici s překrásným Minaretem, na západě Mikulov se zámkem Dietrichštejnů, Pálavu a Nesyt.
Z Reisny jsme pronikli na rakouskou stranu hranice a přes celnici pokračovali přes Úvaly, minuli Sedlec a po vinařské cyklostezce do Mikulova. Zde většina zakotvila a nás 7 statečných pokračovalo na Pálavu. Po dalším mírném stoupání do Perné se nám vyskytl nádherný pohled jednak na zříceninu Sirotčí Hrádek a jednak na obce např. Strachotín, Pavlov, Milovice, Bulhary a také na vodní nádrž Nové Mlýny. Po prudším sjezdu do Pavlova a přes Bulhary jsme se dostali zpátky do kempu, kde nás již čekali ti s kterými jsme se rozloučily v Mikulově. Pondělní etapa měřila 59,5 km a průměr byl podobný tomu nedělnímu 16,61 km/h.
V závěrečné pondělní etapě nás čekalo i nějaké to převýšení. Po návštěvě Valtic a jeho zámku nás čekalo první větší stoupání a to na kolonádu Reistna. Po výstupu na terasu je možné vidět na východě Malé Karpaty, na sever pak Valtice s vinohrady a Lednici s překrásným Minaretem, na západě Mikulov se zámkem Dietrichštejnů, Pálavu a Nesyt.
Z Reisny jsme pronikli na rakouskou stranu hranice a přes celnici pokračovali přes Úvaly, minuli Sedlec a po vinařské cyklostezce do Mikulova. Zde většina zakotvila a nás 7 statečných pokračovalo na Pálavu. Po dalším mírném stoupání do Perné se nám vyskytl nádherný pohled jednak na zříceninu Sirotčí Hrádek a jednak na obce např. Strachotín, Pavlov, Milovice, Bulhary a také na vodní nádrž Nové Mlýny. Po prudším sjezdu do Pavlova a přes Bulhary jsme se dostali zpátky do kempu, kde nás již čekali ti s kterými jsme se rozloučily v Mikulově. Pondělní etapa měřila 59,5 km a průměr byl podobný tomu nedělnímu 16,61 km/h.
Pondělní večer se nesl v duchu vzpomínaní na hezky strávené dny s a prohlídkou nafocených fotografií. Během večera došlo také k slavnostnímu zakončení a předání symbolu - oranžovému lampionu, pořadatelům následujícího srazu, kterými jsou Dr.Watson, JanHonza a Svačus.
Následující sraz Cyklobandy se bude konat ke konci srpna v Beskydech a zavede nás k Lysé Hoře, trojmezí,...
Následující sraz Cyklobandy se bude konat ke konci srpna v Beskydech a zavede nás k Lysé Hoře, trojmezí,...
V úterý ráno jsem se rozloučil s ostatními a vydal se směr Břeclav vlakové nádraží. Od jižních hranic Moravy jsem se vydal na cestu vlakem prakticky až na severní hranici Moravy do Krnova. Díky výluce jsem ale vystoupil již v Bruntále a dojel zbývajících asi 22 km opět na kole. V úterý jsem naměřil 30,16 km s prům.rychlostí 29,55 km/h (díky větru do zad)
Komentáře
Okomentovat