PÁLAVA 2020 (VÍNO, TURISTIKA)

Po loňské návštěvě Pálavy jsme se vydali po roce opět do těchto krásných míst jižní Moravy. Tak jako loni jsme umístili naší základnu v obci Pavlov, která leží na spodní straně Dolní Novomlýnské nádrže.

► PÁTEK

Z Krnova vyrážíme ve dvě hodiny a i když po cestě trochu zaprší, do Pavlova přijíždíme po páté hodině již za pěkného počasí, které nám vydrží po celý víkend.

Navečer vyrážíme do restaurace hotelu Iris, kde se dobře najíme...

...a další naše kroky pak vedou po místních sklípcích.

Kousek od restaurace nejdříve navštěvujeme Obecní vinotéku, ale zde se moc nezdržujeme.

Nejdelší část strávíme ve vinotéce Jirkův sklep, kde mají výborná vína z vinařství Šilinek.

► SOBOTA

Další den míříme autobusem do Mikulova, odkud máme naplánovaný pochod zpět do Pavlova.

Z Mikulova pomalu stoupáme po červené turistické trase - Svatojakubské cestě (vede z Mikulova do Brna). První zastávku máme na zřícenině Kozí hrádek, z které je pěkný pohled na Mikulov i protější Svatý kopeček.

Kozí hrádek patří k jedné ze tří skalnatých dominant města Mikulova. odedávna se podílel na strategické kontrole cest spojujících Brno s Vídní a tak spoluzabezpečoval náležitou ochranu. Dnes slouží jako odpočinkové místo a rozhledna s krásným výhledem na historické jádro Mikulova a jeho okolí s dominantními Pálavskými vrchy.

Dále stoupáme lesíkem okolo vrcholu Turold (385 m), za kterým nepokračujeme jak loni na Stolovou horu (458 m.) se Sirotčím hrádkem...

... ale na začátku obce Klentnice zabočujeme a pokračujeme mírně z kopce po neoznačené cestě ke kamennému kruhu, který se zde nachází v oboře (ale vstup je zde povolen). Poslední kroky vedou úzkou pěšinkou v poli, která končí u obory, kde už jen stačí přelézt dřevěné schody přes plot.

Kamenný kruh, který připomíná anglický Stonehenge, byl zde uměle vybudován v roce 2005 a je považován za silné energetické místo. Je postaven dle zásad, které zastávali druidé před několika tisíci lety. Je tak vyhledávaným turisty a zejména lidmi věřícími v sílu Země a přírody.

Kamenný kruh o průměru 27 metrů tvoří 9 obvodových kamenů a 1 středový kámen, který je zároveň uměleckým dílem se vsazeným skleněným okem – složenou čočkou s kosmogramy. Ta je směrována na východ slunce o podzimní rovnodennosti a během slunečného dne kreslí světelnou parabolu s duhovými okraji.

Po návratu do obce Klentnice tentokrát po modré turistické trase stoupáme ke skalám Martinka pod kopcem Obora.

Martinka je sedmdesátimetrová vápencová stěna dominující rozlehlé části hřebene Pálavy u vrchu Obora. Jde o velmi rozsáhlý komplex stěn téměř horského typu a je proto využíván horolezci.

Místo, kde nás loni chytla bouřka jsme si konečně užili. Nejzajímavější je zde tzv. Velký špunt.

Kdysi se v horní části skalní stěny Martinka uvolnil veliký balvan, který místo dopadu na zem se zaklesnul mezi skálu Obří kámen a skalní stěnu Martinky.

Za skalní stěnou opouštíme modrou turistickou trasu a poté co obejdeme další skalní stěnu Strážce se opět napojujeme na červenou turistickou trasu a prudším stoupáním se dostáváme na vyhlídku Strážce

Další naše kroky vedou opět do kopce na dnešní nejvyšší místo Děvín, kde se nachází televizní vysílač.

Děvín je nejvyšším vrcholem Pavlovských vrchů, Mikulovské vrchoviny i celých Jihomoravských Karpat. Vrchol dosahuje výšky 550 m.

Výhledy jsou zde hlavně na severní stranu, na okolí v.n. Nové Mlýny.

Na vrcholu opět nesmí chybět naše společná fotka.

Z Děvína scházíme lesní cestou po hřebeni ke zřícenině gotického hradu Děvičky (Dívčí hrad) (428 m.) stojící na vysoké vápencové skále.

Nejdříve jdeme k baště, kde bývaly střílny a kterou jsme loni vynechali.

Z bašty se přesouváme na bývalý hrad z počátku 13. století, který sloužil k ochraně zemské cesty z Rakouska do vnitrozemí a byl nazýván Dewiczky.

Dnes se zde zachovali už jen obvodové zdi

Ze zříceniny je také pěkný výhled do okolí

Ze zříceniny sestupujeme do Pavlova, kde jsme kolem šesté hodiny

Večer už míříme na domluvenou degustaci k vinaři Zdenku Šilinkovi

► NEDĚLE

Ráno se balíme a poté míříme do Mikulova, kde se zastavujeme u zatopeného bývalého lomu u Mariánského mlýnu resp. lomu Janičův vrch, kde se těžil vápenec.

Voda v lomu je zde díky vápenci průzračně čistá. Na kamenitou pláž navazuje několik metrů dlouhá mělčina, která rázem přechází ve velkou hloubku.
Svá stanoviště si zde našla vodní, mokřadní a skalní společenstva, díky kterým byla lokalita roku 2014 vyhlášena jako chráněné území.